Nejsme sami (Fred Weasley, George Weasley)

Atentát

"Jsi v pořádku Jess?" přiběhl k ní ihned Cedric s obavami a pak pohlédl na babičku, "a vy?"

"Já jsem, děkuji za optání," ujistila ho Elizabeth, "myslím, že by teď měla jít Jess s vámi."

"Jasně," souhlasil Terry, "půjdeme zařídit to spaní, co říkáš?"

"Jo, určitě," otřela si Jessica slzy a pokusila se o úsměv, "našli jste ty matrace?"

"Co si o nás myslíš? Samozřejmě že ano," obeznámil ji Thomas a s matrací položenou na hlavě se pokusil vyběhnout schody do druhého patra, neúspěšně. Po přibližně pěti schodech mu matrace spadla pod nohy a on se tak i s ní svezl zpět dolů.

"Dej mi to ty pako," protočila nad ním s úsměvem oči a už mu chtěla vynést matraci nahoru.

"Tak to ne," oponoval Thomas, "ty ji nepotáhneš. To my tam doneseme tebe."

"Cože?" podivila se Jess, ale to už ji Cedric zezadu vzal a posadil na dvě matrace na sobě. Thomas ji vzal z jedné strany, Cedric z druhé a pomaličku šli nahoru.

"Nemusíte mě tahat," smažila se je přesvědčit Jess, ale nebylo jí to nic platné, protože ji donesli až do pokoje, který jim ukázala.

"Máte to tu moc hezké," pochválil jim vzhled pokoje Cedric.

"Hrdé Nebelvírky, co?" uchechtl se Terry při pohledu na červenozlaté povlečení, fotku nebelvírského Famfrpálového týmu z doby kdy v něm ještě nebyly a obecně výzdobu v barvách jejich koleje.

"Samozřejmě, a víte jak se sem teď bude hodit ten Famfrpálový dres?" skočila na svou postel Jessica a nechala je aby si ustlali někde na zemi.

Celý zbytek dne pak strávili v pokoji hraním různých her nebo diskutování o Famfrpálu, jen pro jídlo si došli dolů. Večer pak ulehli ke spánku až krátce po dvanácté.

Ráno vzbudil Jessicu domovní zvonek, ale odmítla vstát a tak se jen překulila na druhou stranu.

"Jessico!! Jsou tu holky!!!" zaslechla zezdola hlas své babičky, který ji dokonale probudil. Vystřelila do sedu, protože jí došlo, že byla na dnešek dohodnutá s holkami. Rychle si stoupla na zem, ale bohužel zapomněla, že vedle její postele leží Thomas a tak mu stoupla na břicho. Ten se ihned probudil a ona z něj rychle seskočila, ale zase šlápla na ruku Cedrikovi, který ležel vedle něj. Jen se jim v rychlosti omluvila a už si to pádila po schodech dolů.

"Ahoj holky," pozdravila je ve spěchu Jessica a s oběma se obejmula.

"Ahoj Jess, kde je Anne?" zajímala se ihned Sindey a začala se rozhlížet po chodbě.

"No víš," to Jessicu zarazilo, absolutně zapomněla, že nají přijít, takže si nevymyslela žádnou výmluvu, "Anne... Ona..."

"Ona zůstala ve škole," odpověděl za ni chlapec, který se náhle objevil na schodech. Samozřejmě, taková výmluva by mě opravdu nenapadla. Jess se tam otočila a spatřila rozespalého Cedrika, "kdo jsou ty dvě Jess?"

"Tohle je Sindey a Chloe, naše kamarádky z minulé školy. Vyprávěli jsme vám o nich," vysvětlila Jessica a otočila se na své kamarádky. Musela se usmát nad jejich výrazy. Vypadaly že jim snad oči vypadnou z důlků.

"No neke, ty sis našla kluka!" vyjekla Chloe stále hypnotizující Ceda v pyžamu.

"Jo jasně, a moje babička je čarodějka," protočila nad nimi oči Jessica a Cedric se uchechtnul.

"Kdo to teda je?" zajímala se ihned Sindey.

"Můj kamarád Cedric Diggory, i vám jsem o něm už říkala," seznámila je Jess a viděla jak se Chloe ihned celá narovnala, nasadila krásný úsměv a začala si na prst natáčet pramínky svých dokonale blonďatých vlasů.

"To je ten hezounek jak jsi říkala?" zasmála se Sindey s pocitem, jak to bude pro Jess trapná chvíle.

"Jo," souhlasila Jessica a hned na to se rozesmála když spatřila Cedrikův překvapený výraz, "jsme kamarádi a já musím uznat, že jsi hezký," pokrčila rameny, "jdu vzbudit ostatní."

"Ostatní?" podívali se na sebe Chloe se Sindey.

"Thomas už je probuzený, po tom co sis z něj udělala chodník se šel převléct," křikl na ní ještě když vycházela schody.

"Vstávat vy ospalci!" zakřičela ve chvíli kdy otevřela dveře, ale zjistila, že jsou už oba vzhůru a dokonce i převlečení, což je více než mohla říci o sobě, "máme návštěvu."

"Koho?" zajímal se ihned Terry.

"Mé mudlovské kamarádky. Budou tu s námi dnes celý den, takže o Famfrpálu ani slovo," upozornila je, a když vyšli ven sama se převlékla.

Došla dolů do kuchyně kde už seděli u stolu všichni její přátelé. Cedric seděl vedle Thomase, o něčem spolu zapáleně hovořili a Terry se snažil seznámit s Chloe a Sindey, které ho dál úspěšně ignorovali. Jessica si sedla k Chloe a namazala si housku máslem.

"Jess?" oslovila ji Chloe a ta jen zamručela že poslouchá. Chloe ukázala směrem k Thomasovi a Cedrikovi, "ti dva spolu chodí?"

Jessica se v tu chvíli málem zadusila houskou. Když ji úspěšně polkla začala se hlasitě smát, "ti dva? To těžko."

"Čemu se směješ?" obrátil na Jess pozornost Cedric.

"Chloe si myslí, že spolu chodíte," jakmile to vyslovila znovu se rozesmála. Bylo to tak absurdní jak to jen šlo, zrovna Cedric, který je věčně obklopován dívkami co mu chtějí vyznat lásku že by byl na kluky? To by byla ironie.

Celou místnosti prošel náhlý obrat. Terryho pohled by se v tu chvíli dal přirovnat jedině k Seamusovi, kterému právě došlo že do kotlíku dal něco úplně jiného než měl, takže mu za chvíli, pravdě podobně vybuchne do oličeje. Ced se jen uchechtl, "myslím že to by můj fanclub nerozdýchal." Za to Thomasovi houska zaskočila, děsy se nevěřícně dívali na Jess, která se dál svíjela smíchy a tak to vypadalo že mu nikdo nepomůže. Teprve až když se zhroutil ze židle na kolena s nepřetržitým kašlem, přispěchal mu na pomoc Cedric a silně ho praštil do zad. Díky tomu se mu podařilo ze sebe dostat ono sousto housky s marmeládou, které se prostě ze sekundy na sekundu rozhodlo že se pokusí o atentát. Už, už si chtěl stoupnout aby se mohl znovu posadit na židli a snídaně by se vrátila do normálních kolejí. Ale jakmile se prudce postavil zamotala se mu hlava a on sebou sekl na zem. Tohle se mělo udát podle původního scénáře, to by ho však ale nesměl chytat Diggory s otevřenou náručí. "D-díky," poděkovat Tom, který v tu chvíli nevěděl kde stojí nestojí.

"Opravdu ne?" Zašeptala Chloe směrem k Jessice která se konečně dosmála.

Vítejte u další kapitoly! Jaká vám přišla? 

Tuhle bych si (alespoň já) mohla číst pořád dokola a neomrzela by mě, protože jí P napsala úplně geniálně. Samozřejmě že i já napsala část, ale co si budeme povídat. Ona píše většinu kapitol a já je strašně ráda čtu, chtěla bych jí za to moc poděkovat, protože já jsem v tomhle hroznej plantážník a kdybych tenhle příběh psala sama tak je sotva poloviční.

Takže P děkuju ti že jsi se mnou do psaní tohoto příběhu vůbec šla a děkuju všem co ho čtou, hlasujou a píší komentáře dělá nám to velkou radost.  

-A

Asi máš pravdu, že kdybys to psala sama tak by byl příběh poloviční, ale to samé planí proto, kdybych ho psala jen já. Přeci jen, píšeme ho spolu a nápady a pak i samotné kapitoly přicházejí od nás obou, takže ani já bych ho bez tebe nedokázala napsat.

Děkuju moc, že nás v psaní příběhu podporujete, udělá nám obrovskou radost, když nám přijde oznámení o novém komentáři s tím, že se vám kapitola líbila, nebo že se těšíte na pokračování. Taková maličkost a kolik radosti dokáže způsobit.

-P