Kluk z kavárny

Kapitola 5.

Jeee... Ráda bych řekla, že jsem na tuhle povídku zapomněla, jenomže já jsem ji úspěšně a vědomě ignorovala. Jednak jsem vymýšlela zápletku pro svou  knihu, jednak jsem neměla tolik času. Ehe. Každopádně vy všichni, kdo čekáte na další kapitolu, tady ji máte (doufám, že vás nezklamu). :3

><><><><><

Annie se v šatně rozloučila s Erenem a Levim a opustila kavárnu. Obvykle zamykala kavárnu ona, ale řekla si, že těm dvěma dá trochu prostoru, když se celý den hnali za objednávkami (a na sebe neměli čas). Eren stejně bude čekat na autobus, takže ten nikam nespěchá a zdržet se pár sekund u zhasínání a zamykání kavárny mu nebude dělat problém.

Eren trochu otálel, když si měl sundat pracovní košili. Levi si pouze sundal zástěru. Nebyl tu zaměstnancem, neměl tady ani skříňku, natož aby se musel převlékat. Uznal ale, že by potřeboval sprchu. Po celém dni obsluhování zákazníků se člověk zapotí.

„Půjdu utřít pulty," pronesl s jemným úsměvem a odešel. Dal tak Erenovi soukromí. Nebyl úchyl, aby ho s rukama zkříženýma na hrudi sledoval, jak se převléká. Navíc věděl, že brunet nemá rád tenhle druh pozornosti.

Vzal mokrou hadru a začal jí otírat pult i přístroje na kávu. Jeho myšlenky se točily jenom kolem toho klučiny. Dnes se hodně sblížili, i když Levi nic takového neplánoval. Radil mu a učil ho při přípravě kávy, ukázal mu své triky, jak pasivně přimět zákazníky, aby znovu přišli. A Eren se učil rychle. Ačkoli mu to často bylo nepříjemné a raději si od Leviho držel odstup, pozorně mu naslouchal a dělal přesně to, co mu bylo řečeno. Vedl si velmi dobře.

Eren oblékl mikinu a zavřel skříňku. S rukou na kovových dvířkách zůstal stát jako socha. Pokud tu Sasha už nepracuje, měli by s Annie dostat přidáno, což by mu přišlo vhod. Mohl by zaplatit aspoň část, co dluží chůvám. Zase na druhou stranu jim přibude práce.

Ach. Rozbolela ho hlava. Začínal mít pocit, že pracovat tu je každým dnem těžší a těžší. A to jim dnes pomohl zkušený vedoucí!

Opustil šatnu zrovna v momentu, kdy Levi věšel hadru na kovovou tyč, aby uschla, takže mohli oba už jen opustit kavárnu a jít domů.

Levi se zarazil, když uviděl klučinu v mikině. Dnes ráno ji na sobě neměl, protože bylo docela teplo, ale v nadcházejícím večerem se pořádně ochladilo. V té mikině vypadal max na šestnáct, až se Levi sám sebe musel zeptat, jestli se nepouští do něčeho protizákonného.

„Hotovo? Můžeme jít?" promnul si ruce.

„Jo," hlesl Eren. Vytáhl klíč z kapsy.

„Proč neodejdeš?" vyhrkl zničehonic černovlásek, což Erena zarazilo.

„Vždyť už jdu," zamračil se brunet nechápavě.

„Já myslím, proč neodejdeš odtud? Erwin se k tobě nechová, jak by měl. Takhle by se neměl chovat k nikomu, ke svým zaměstnancům už vůbec ne."

„Do mých záležitostí vám nic není," řekl důrazně chlapec.

„Je mi do toho dost," vyvedl ho z omylu Levi a udělal k němu tři kroky, „protože to tady brzy budu mít na povel já, ne Erwin, a já chci, aby moji zaměstnanci byli spokojení, což ty nejsi. Tahle práce tě ničí."

Eren naprázdno otevřel pusu. Cítil se... zvláštně. Byl zvyklý, že o něj lidi jako o omegu jeví zájem, ale u Leviho to bylo něco jiného. Jako by úplně zazdil nějaké sekundární pohlaví.

„Bydlíš v Shiganshině, tak proč jezdíš tak daleko za prací? Proč si nenajdeš práci tam?"

„Protože jsem tuhle práci měl dřív, než jsem se vůbec přestěhoval do Shiganshiny."