Kluk z kavárny

Kapitola 2.

Kavárna v Trostu nebyla o nic víc zaneprázdněná než v ostatní pracovní dny. I přesto bylo potřeba, aby se do práce zapojil každý, kdo byl jejím zaměstnancem. To pro mladou brunetu zřejmě neplatilo. Tajně seděla ve spíži a jedla poslední kousek čokoládového dortu i přesto, že věděla, že ji brzy někdo objeví. Až se zjistí, že záhadným způsobem zmizely veškeré zásoby dortu, nikdo nebude mít pochyby o viníkovi, protože tohle nebylo poprvé, kdy se ulila z práce a zašila se někam s nějakým jídlem.

Dveře se otevřely a světlo se zhaslo. Příchozí osoba nepočítala s tím, že by mohlo být rozsvíceno, proto automaticky sáhla po vypínači.

"Sasho," zavrčel hrozivě její kolega.

Bruneta jen něco zamumlala, jako by se chtěla bránit, ale spolupracovník ji chytil za límec a dotáhl zpátky do kuchyně, kde se připravovaly různé zákusky s kávou.

"Máme tu hodně objednávek. Okamžitě je padej vyřídit. A doufám, že to bylo naposledy," pohrozil jí mladý brunet.

"A-ale-!" chtěla se obhájit, jen co se jí sousto dostalo dál do jícnu.

Jenomže Eren ji neposlouchal. Pokaždé, když se tohle stalo, měl daleko horší náladu a odmítal poslouchat nějaké výmluvy. Čeho jiného by se od ní dočkal než básnění o tom, jak ji ten dortík lákal? Slyšet pořád to samé dokola ho nudilo.

Dala se teda do práce. Velmi neochotně se podívala na lístek zastrčený za lištou. Jedna černá káva a jedno latté a sacher na stůl číslo pět. To to pěkně začíná, povzdechla si. Jak tam tak připravovala dvě kávy, do nosu ji praštila přenádherná vůně a puse se jí sběhly sliny. Snad by nevadilo, kdyby si jednu taky uvařila, ne?

Eren se zatím uklidňoval utíráním skleniček a hrnečků. Přemýšlel, po kolikáté už to bylo, co ji načapal jíst zásoby kavárny. Takhle se toho muselo objednávat vždycky o něco víc, to kavárně neprospívalo. Jenomže na tohle myslel pouze Eren. Kdyby Sashu našel někdo jiný, okamžitě by to hlásili vedení a ona by se s prací barmanky mohla rozloučit. Šéf nic takového netoleroval. Když si něco dopřáli, strhlo se jim to z platu. Jenomže pokud by někdo vyjedl půlku lednice, nečeká ho nic jiného, než vyhazov.

Šéf... myšlenka na něj vyvolala v Erenovi mrazivý pocit, jako by se v místnosti prudce ochladilo. Pracoval tu už přes rok a celou tu dobu se o něj Erwin zajímá. Co zajímá! Nejméně pětkrát ho požádal o ruku! Takový zájem o něj má! Pořád ho přesvědčuje, že není jako ostatní alfy, přitom je jasné, že sotva Erena vidí, svléká ho očima. Mladý Yeager se o něj zájem neprojevoval, neprojevoval ho teď o nikoho. Po tom, jak dopadl se svým snoubencem, teď dlouho nikoho nechtěl. Musel se soustředit pouze na práci.

Z kuchyně se přiřítila Sasha jako velká voda. V očích a obličeji jí přetékal strach a hrůza. Nehty měla všechny okousané, div si nezačala hryzat prsty.

"Co je?" ptal se hned Eren. "Jestli jsi zase něco snědla...!"

Bruneta horlivě kroutila hlavou a prstem ukázala na číšníka, který odnášel dvě kávy a zákusek ke stolu číslo pět.

"Cos udělala?!"

Kdyby Eren nedržel čelisti u sebe, rozkřičel by se na ni. Nesměl ale vyvolat rozruch, mohli by tím ztratit zákazníky.

"Já- já, popletla kávu. Místo černé jsem tam dala svoji kávu s cukrem," vysvětlila rozklepaně.

"Do háje," zaklel brunet naštvaně.

Dřív, než stihli vymyslet, jak to napravit, se od zmíněného stolu ozval hrubý a naštvaný hlas, k němuž rychle spěchal.

"Já v tom nechtěl cukr! Do háje, nesnáším sladký!" rozčiloval se muž.