Kluk z kavárny

Kapitola 3.

Dnešek byl dnem, který by Eren zapsal na seznam naprosto příšerných dnů. Musel doma čekat na chůvu, která přišla o půl hodiny později, než se domluvili, proto taky nestihl autobus a musel jet pozdějším, jenž byl zase úplně narvaný k prasknutí, takže celou hodinu do práce musel stát. Navíc se cítil příšerně vyčerpaný. V noci kvůli malému spal asi jen pět hodin, a to ještě přerušovaně. Cítil se naprosto pod psa. Nejen fyzicky, ale i psychicky. Sžíraly ho pochybnosti o svých možnostech a dovednostech. Většinu času trávil v práci, kolikrát dělal přesčasy, aby se uživil a splatil své dluhy. Tím méně však viděl svého syna. Bál se, že když to takhle půjde dál, prošvihne všechny důležité události, jako první krůčky a první slova. Možná, že by ho syn ani nepoznal. Nevěděl by, kdo jej vychovával, kromě těch pěti lidí, kteří se u Erena doma střídají.

"Erene," oslovila ho blonďatá spolupracovnice. "Jednu černou kávu na dvojku, prosím."

Annie tu pracovala ze všech nejdéle. Po většinu pracovní doby nepromluvila, pokud nemusela, prakticky si nedávala přestávky ani na jídlo, všechno stíhala tak nějak za pochodu. Bohužel se její pracovitost neprojevila jako zvýšení platu. Erwin byl toho názoru, že všichni pracují stejně, důležitá byla pouze doba, po kterou pracovali.

Smaragdové oči popaměti vyhledaly stůl, na níž měla být donesena objednávka, již Eren připravoval. Teda připravoval - chystal se připravit. Hned po tom, co se dostane ze šoku způsobeného vzácnou návštěvou ze včerejška.

Co ten tu zas dělá? ptal se sám sebe Eren a donutil se soustředit se na práci. Nalil vařící vodu do hrnečku s kávou, který položil na talířek, přidal cukr, malou plastovou nádobku se smetanou a lžičku, a celou tuhle soupravu položil na tác, který Annie o pár sekund později odnesla a jeho obsah porozdávala mezi zákazníky, mezi něž patřil i onen černovlásek ze včerejška. Snad si dnes nechce zase hrát na šéfa?

"Mimochodem, kde je Sasha?" ptala se blondýna zvědavě a rozhlédla se kolem sebe.

"Ani nevím," podivil se též Eren.

Bylo teprve ráno, takže zákazníků moc nebylo a nebylo tedy potřeba více lidí na práci, ale včera nic neříkala o tom, že nepřijde. Bylo to divné. Že by se jí udělalo zničehonic špatně? Nebo...!

Při myšlence, že by se zase schovávala ve skladu a pojídala zásoby, ho donutilo opustit bar a jít zkontrolovat sklad. Jenomže ani tam nebyla, proto se vrátil na bar. Poslední, co ho napadlo, bylo napsat jí zprávu.

Vytáhl mobil z kapsy a na úrovni pasu tajně naťukal esemesku. Jenomže když ji chtěl odeslat, ukázal se u zprávy červený vykřičník se sdělením, že zprávu nebylo možné doručit. Okamžitě se zamračil a očima střelil na pravý horní roh mobilu. Signál měl plný. Záhada se vyřešila o pár sekund později, kdy mu přišla zpráva od operátora, že nemá dostatek kreditu na odeslání zprávy. Plus další pokyny, jak si kredit dobýt.

Naštvaně zavřel oči a prudce vydechl, až se mu rozšířily nozdry. Zapomněl si dobýt kredit. Zase něco zapomněl zaplatit. Pomalu se nenáviděl za to, že se tenkrát nerozhodl jít pracovat jinam. Mohl být na rodičovské dovolené, nemusel by utrácet za chůvy, za cestu autobusem, a hlavně mohl trávit čas se svým synem. Jen kdyby nebyl tvrdohlavý a nechtěl zůstat za každou cenu. Když se dozvěděl, že čeká dítě a jeho vztah se přesně v ten moment zlomil a on ztratil veškerou podporu, rozhodl se být soběstačný stůj co stůj. Našel si práci, ve které chtěl pracovat alespoň rok, než odejde na rodičovskou. Nepočítal už s tím, že ho jeho zaměstnavatel nepustí. Erwin mu dal na výběr - buď zůstane v práci, nebo rovnou končí. A aby nemusel řešit další problémy, jednoduše zůstal jako poslušná ovce. Samozřejmě, že ho Erwin nechal měsíc a půl doma, aby se po porodu zotavil, ale hned, jak Eren mohl, musel nastoupit zpátky do práce.