Kluk z kavárny

Kapitola 13.

Moc děkuji všem, kteří trpělivě čekají na další kapitoly této povídky! ♥ Moc si toho vážím a doufám, že vás moc tenhle příběh nezklamal. ^u^

Budu se to snažit pomalu ukončit, protože si pamatuju, že když jsem to začala psát, tak jsme to viděla na takových 12 kapitol max, ale teď přidávám třináctou kapitolu a zřejmě jich ještě pár přibude, pokud nechci konec úplně odbýt.

Budu se snažit! ♥

><><><><><

Levi si promnul spánky. Bolela ho hlava nejenom proto, že brzo vstával, ale především kvůli osobě, co na něj čekala za dveřmi. Pouze na něj pomyslel a už mu bylo zle. Doslova se mu dělalo špatně od žaludku.

Krátce pohlédl na Hanji, která seděla za svým stolem pár metrů dál od dveří ředitelovy kanceláře. Palce na obou rukou schovala do pěstí a zatřásla jimi před obličejem, čímž mu popřála hodně štěstí.

Černovlásek přikývl. Nadechl se a vydechl. Stlačil kliku a vešel dovnitř.

Erwin k němu seděl zády. V momentu, kdy se zavřely dveře, se otočil na židli a nasadil falešný úsměv.

„Nazdar," pověděl dřív, než Levi vůbec stačil otevřít pusu. „Tak co?"

„Zdravím tě," pověděl ironicky Ackerman, snažil se zachovat si důstojnost. „Můžeme se pustit do toho–"

„Nemůžeme trochu pokecat? Jako staří známí?" zeptal se popichovačně blonďák a nabídl svému nástupci sklenici vody tím, že ji po stole šoupnul směrem k Levimu. Jen zázrakem se zastavila před hranou stolu.

Levi se k Erwinovi ani nepřiblížil. Rovnou se posadil na pohovku, která sloužila pro příjemnější a přátelštější jednání, než na židli naproti dosavadnímu šéfovi. Jako by fakt, že když budou řešit předání kavárny u konferenčního stolku se šálkem kávy, měl změnit jejich přístup k celé této záležitosti.

„Nerad bych se zdržoval," odsekl mladší.

„Spěcháš někam? Za někým?"

Jak naivní musel Levi být, aby si myslel, že se po včerejší návštěvě Erwin uklidní. Připadal si trochu jako blázen, že v to doufal.

Svým pohledem mu vysílal jasnou zprávu, že by měl přestat rýpat do vosího hnízda. Sešli se tu, aby řešili práci, ne osobní záležitosti, ale Erwina jako by to nezajímalo. Měl nějaký problém, se kterým se nedokázal vypořádat sám. Chtěl svůj bonbon, a někdo mu ho vzal – to se přece nedá překousnou nebo odpustit! Toužil po pomstě? Podle Leviho zřejmě ano. Neznal ho až tak dobře, ale z toho, co viděl na vlastní oči a co se doslechl, ale raději se připravoval i na to nejhorší. Navíc, vzhledem k tomu, že se mu Erwin vetřel do bytu, je tenhle chlap asi schopen čehokoli. Jednou by se taky mohlo stát, že by navštívil Erena a kdo ví, co by způsobila.

„Ty si prostě nemůžeš pomoct, co?" rýpnul si do něj posměvačně. „Laskavě se už začni chovat zodpovědně a věnuj se svým povinnostem."

„Ty mi nemáš, co o povinnostech," odfrkl si Erwin znechuceně.

„Tak kdo? Kdo jiný ti řekne, že se chováš jak hormony řízené zvíře, který není schopný ani splnit jednoduché úkoly, za který je zodpovědný? Proč jsi vůbec na této pozici? A jak ses sem sakra dostal, když seš tak neschopnej? To by mě zajímalo. Komu jsi kouřil, že sis zasloužil post ředitele–"

„Co to kurva!" vyjekl blonďák a třemi rychlými kroky se dostal až k Levimu. Dřív, než se stačil ohnat rukou, aby mu jednu ubalil, Levi se mu prosmýkl pod paží a utekl k pracovnímu stolu.