Kluk z kavárny

Kapitola 11.

Na začátek bych se chtěla omluvit za dlouhé čekání. Když mě po deváté kapitole konečně přepadla inspirace s motivací, život si řekl, že mě zbrzdí ošklivý překvapením, ze kterého se psychicky ještě vzpamatovávám.

Long story short, chci se teď víc věnovat psaní, alespoň této povídky. Jestli vzniknou nějaké nové, to uvidíme, nechci nic slibovat, protože nápady by se našly, ale už je to horší s časem a motivací. Proto se omlouvám, jestli další kapitola vyjde až za měsíc. Budu se to každopádně snažit stihnout dřív.

><><><><><

„Už jsi mu to řekl?" zeptala se zvědavě Hanji a desky se svými poznámkami a připomínkami odložila na stůl vedle tácu s kafem a zákuskem.

„Nevím, jak mu to mám říct," odpověděl nezaujatě Levi a rozhlížel se po kavárně, kterou bude za pár týdnů řídit. Prstem přejížděl po uchu bílého keramického hrnku.

„Nějak mu to ale říct musíš," připomněla mu brýlatá žena.

„Přišla jsi se mnou diskutovat o problémech, co mi přenechal Erwin, nebo můj milostný život?" zamračil se Levi a věnoval jí varovný pohled.

„Á jéé," řekla potichu a usrkla si z hrnku. „Stalo se něco mezi vámi?"

„Promiň, ale do toho ti ni–"

„Je mi do toho docela hodně, když od doby, co Erena znám, jsem se tak nějak stala jeho opatrovnicí. Ptám se kvůli němu, ne kvůli tobě," vysvětlila pevně. „Promiň. Jsem ohledně něj a malého trochu ochranářská."

„Rozumím ti," kývl Levi a upravil si sako. „Teď zažívám něco podobného."

Hanji chvíli vyčkala, potom rozhodila rukama.

„Co?" podivil se.

„Vypadáš, že toho máš na srdci víc než jenom tohle."

„Řekl jsem mu, že se chci přestěhovat do Shiganshiny."

„Ou. A on na to?"

„Prostě jsme se dohodli, že to vezmeme pomalu. Nechci ho stresovat. Už tak si musí myslet, že ho stalkuju nebo tak něco."

„Jenom moc přemýšlíš," vysvětlila Hanji. „Eren si nic takovýho nemyslí, vsaď se."

„Já se nesázím," připomněl jí Levi a dopil svou kávu.

Brýlatá žena protočila očima. Někdy ji vážnost jejího kámoše štvala.

„No," začala, „máš přesně... dva měsíce a dva týdny na to mu oznámit novinky. Upřímně nevím, co na tom vidíš. Vždyť je to pro něj jenom dobře, ne?"

„Bude ke mně připoutanej," zavrtěl hlavou černovlásek.

„Ale bude odpoutanej od Erwina!" luskla energicky prsty a ukazováčky směřovala na Ackermana.

Ten jí věnoval zamračený pohled, nakonec se ale neubránil tichému uchechtnutí. Měla pravdu. Když se nad tím zapřemýšlel, mělo to i světlou stránku.

„Pořád mám ale pocit, že na něj vyvíjím tlak–"

„Tak to vidíš ale jenom ty–"

„Viděl jsem strach v jeho očích, když jsem mu řekl, že se budu stěhovat do Shiganshiny kvůli němu. Byl sice schovaný za nadšením, ale byl tam," vysvětlil rázně. Na jeho tváři se objevilo něco, co mohli spatřit jen jeho nejbližší přátelé, a i ti by to nazvali vzácným jevem. Byla to bolest, kterou už tolik let dokázal skrývat. Před svou dobrou kamarádkou však nemusel.