Kluk z kavárny

Kapitola 7.

Tak jooo. :3 Po dlouhé, dlouhé době přidávám Kluka z kavárny. :3 Děkuji všem, kteří na tuto povídku trpělivě čekají, moc si toho vážím. ♥

Přiznávám se, že tato povídka není nic moc. Spíš nic než moc. Je to způsobeno tím, že jsem ji začala psát před tím, než jsem měla pauzu, a pokračovala jsem v ní po pauze. Naštěstí jsem měla své plány zapsané, takže jsem pouze pokračovala ve vyjetých kolejích, juchůůů, ale rozhodla jsem se udělat pár úprav, proto tato povídka nebude dlouhá (to jsem říkala i o Impressionusmu ehm ehm). Vážně. Nevidím to na víc, jak deset kapitol. Teda... budu se snažit... Hlavně se budu snažit to přirozeně zakončit. :3

PS: Tato kapitola není dlouhá. :D

Tak joooo, enjoy~ ♥

><><><><><

„Nebyl při smyslech," odůvodnil Erenův souhlas s tím, že by se u něj Levi ukázal. Částečně měl pravdu. Pro omegy v říji bývá zcela běžné se vyspat naprosto s každým, kdo jim dokáže pomoct od utrpení. Taky se stává, že v tomto stavu si neuvědomují, co říkají.

Na druhou stranu to ale Levi řekl proto, aby neměl jedinou záminku se tam ukázat. Jednou jeje snad navštíví, ale teď je to více než nevhodné.

„Ale–"

„Co to malé?" změnil rychle téma. Už se o tom nehodlal bavit.

„Spí," potvrdila Hanji.

Mezi spolupracovníky nastalo ticho. Ackerman přemýšlel, co by měl říct, jak by mohl Erenovi a jeho dítěti ještě pomoci, a Hanji čekala, až z Leviho něco vypadne. Jako by slyšela, jak mu v hlavě proudí myšlenky. Když šlo o omegy v říji, Levi byl první, kdo odcestoval na druhý konec světa, aby nebyl v jejich blízkosti.

„Kdyby něco, zavolej mi," řekl nakonec a po rozloučení zavěsil.

Odložil mobil na konferenční stolek před sebou a zamířil znovu do kuchyně. Erenovi je o něco lépe, takže si nemusí dělat starosti, a naopak se zase může věnovat přípravě jídla.

Ne, starosti si bude dělat pořád. Říje není jenom na pár hodin, ale na několik dní, a pokud je omega dlouho bez alfy, tím je říje silnější. Ještě horší je, když alfa svou omegu opustí... Dokáže si představit, ne že by chtěl, v jakých mukách se teď Eren ocitá. On sám není omega, je pochopitelné, že to nikdy na sto procent vědět nebude, ale už pár případů zažil a–

Vrátily se mu špatné vzpomínky. Kvůli nim málem upustil jedno vejce na zem. Už na to chtěl zapomenout. Časy z vojny byly ty tam, netřeba na ně myslet. Rány ale zůstávají. Ty na těle se zahojí, ty v duši bolí pořád stejně.

***

Eren se s bolestným zaskuhráním probudil a na posteli se posadil. Venku už pomalu svítalo. Dobrou zprávou bylo, že spal skoro celou noc, i tak ale musel spát víc jak deset hodin. To byl asi jeden z důvodů, proč se cítil tak vyčerpaný.

Vstal z postele a šel do kuchyně. Sklenice v jeho ložnici byla už dávno prázdná a on měl příšernou žízeň. Pomůže mu ale voda?

Jak procházel obývákem, všiml si na pohovce svého spinkajícího synka a vedle pohovky na karimatce zase Hanji. Ani si nerozpustila culík, takže ráno ji bude asi pekelně bolet za krkem. Alespoň že si sundala brýle...

Erenovi se sevřel hrudník. Cítil se vinný za to, že tu s ním Hanji je a že se on sám nedokáže o sebe i svého syna postarat. Jasně, je to pochopitelné, že toho momentálně není schopen, ale i tak si to vyčítal a cítil se kvůli tomu hrozně. Nechtěl nikoho otravovat, už tak mu všichni pomáhají hrozně moc, hlavně Hanji a Annie. A vlastně i Levi. Brunet v něm začínal vidět oporu, kterou nikdy v životě nezažil. Cítil, že se o něj může kdykoli opřít, důvěřovat mu, ale jeho zkušenosti mu napovídaly, aby to nedělal, že se jenom spálí. Opět.