Kluk z kavárny

Kapitola 1.

Dlouhým letním dnům byl konec a vystřídaly je dny o něco kratší, deštivější a chladnější. Nejedna osoba se raději rozhodla pro lenošivé odpoledne strávené doma, zachumlaná do teplé deky s horkým čajem v dlaních, než aby vylezla ven do sychravého počasí. Někteří však neměli na výběr. Museli si i přes nevůli vyjít ven nasadit kabáty, bundy, teplé boty, vzít do ruky deštník a prodírat se silným deštěm a větrem, aby dorazili na určené místo.

Sobota, dvě hodiny odpoledne. Pro většinu lidí odpočinek po obědě, pro zaměstnance kavárny Trost plno práce s obsluhováním hostů, kteří se po obědě rozhodli pro menší zákusek a kávu na povzbuzení. Číšníci a servírky měli co dělat, aby stíhali vyřizovat objednávky. Nohy je už bolely, stejně tak záda a ruce. Tvrdě pracovali, aby si vydělali nějaké peníze, z nichž většinu stejně slízne jejich hamižný šéf, vlastník několika kaváren, Erwin Smith.

Ten si jako vždy s nohama na stole pochutnával na černé kávě, kterou mu donesl jeden z jeho číšníků, když v tom ho někdo vyrušil.

"Zdravím, Erwine," přišla do jeho kanceláře sekretářka.

Vlasy měla svázané do vysokého culíku, jen kolem spánků a stranic jí na každém boku visel pramínek hnědých vlasů.

"Promiň, že tě vyrušuju," začala energicky, "jenom jde o tu novou pobočku v Ehrmichu. Je to poslední velké město v okresu Sheena, kde ještě není naše pobočka-"

"Ehm-" odkašlal si Erwin a odložil šálek s čajem. "Jak že?"

Hanji protočila oči a opravila se.

"Tvoje pobočka. Kde ještě není tvoje pobočka. Na radě, která jen tak mimochodem skončila před minutou a ty ses na ni neuráčel ani přijít - ale to ti asi nevadí -, jsme se všichni shodli na tom, že by bylo dobré dostat jednu naš- um... tvoji pobočku do okresu Maria. Tím bude mít obsazení ve všech třech největších okresech."

"A to já zásadně odmítám," odpověděl Erwin a nechal si do úst spadnout třešni.

"Jsi tvrdohlavý. Jde ti jenom o peníze. A přitom bys v Shiganshině vydělal nejvíc peněz! Je to největší okres s největším městem!"

"Kde je ředitelství? Kde jsem já?" zeptal se posměšně blondýn.

Brýlatá bruneta svěsila ramena a znovu obrátila oči v sloup. Dohadovat se - nebo přesvědčovat svého šéfa o něčem podstatném bylo vždy zbytečné. Ve většině případech se otáčel jenom za penězi, nic jiného ho nezajímalo. Překvapivě to teď nebyly peníze, co ho donutilo neotevřít kavárnu v Shiganshině. Sám trávil většinu času tady, v Trostu, kde se také odehrávaly veškeré konference a schůze. Jenomže jedna pro něj velmi důležitá osoba musela zůstat po jeho boku. Kdyby se otevřela pobočka v Shiganshině, odkud ona osoba pochází, docházela by za prací tam, ne sem, kde je Erwin. To by blondýn nemohl překousnout. Nemohl by nést, že ho nemá na očích.

"Tady," odpověděla otráveně Hanji.

Už od začátku jí bylo omíláno, že kavárna v Shiganshině se otevírat nebude a basta.

"A co ho takhle nechat na pokoji? Měl by to levnější, taky by trávil víc času se svým synem. Víš, jak je pro něj důležitý."

"Hmpf," uchechtl se blondýn a shodil nohy ze stolu. "Kolikrát jsem mu říkal, že se může přestěhovat přímo sem naproti kavárně, že bych mu nájem platil, ale on tvrdohlavě odmítal."

"Ale za jakou cenu? On s tebou být nechce, Erwine," připomněla mu tvrdě Hanji. "Lákáš ho na peníze, ale jeho si nemůžeš koupit. On takový není. Chybí mu láska-"