Kluk z kavárny

Kapitola 14.

Zatím poslední kapitola této povídky vyšla v dubnu, koukám. Upřímně jsem si myslela, že ještě dřív... No, nevadí, na tom nesejde.

Upřímně (asi to píšu u každé kapitoly xD), Mei se stále zotavuje a snaží se nějak přežívat, což je samo o sobě hodně náročné. :> Není to ale jediný důvod, proč nejsem tolik aktivní, a to je ten, že mě fanfikce nebaví psát (to už jsem taky někde psala, ne?). Sice mám rozepsanou jednu SN povídku, ale to je ještě nápad z dob, kdy jsem byla ujetá do anime, psaní i samotných shipů.

Mno. Omluvy a výmluvy máme za sebou, můžeme se vrhnout na asi předposlední kapitolu povídky. Je kratší :> ale patnáctá už bude obvyklého rozsahu. :3

><><><><>

Leželi na prostorné posteli. Levi za Erenem, před kterým spinkalo miminko. Černovlásek držel svého přítele kolem pasu a tiše mu oddechoval do zad. Nespal. Pouze si užíval pocit něhy, bezpečí a lásky, kterou mu Eren dodával.

Yeager se zase nemohl vynadívat na svého synka. Pokaždé, když měl možnost na něj takhle koukat, cítil se šťastný. Teď s Levim po boku se to štěstí jen násobilo. Občas přemýšlel, jestli by tohle někdy zažil i se svým tehdejším přítelem. Kdysi si to kolikrát představoval, ale teď se mu jenom při pomyšlení na to zvedal žaludek.

„Spíš?" pošeptal.

„Ne," šeptal i Levi a zavrtěl se. Tělem se víc natiskl na Erenovo, snad jako by mu byla zima.

„Máš zítra práci?"

Tato otázka Leviho zaskočila, že se musel vzepřít na loktu, aby viděl Erenovi do tváře, ze které se snažil vyčíst aspoň část jeho myšlenek.

„Plánuješ něco?"

Brunet chvilku váhal. „Zítra... určitě přijde znovu."

„Chceš, abych s ním promluvil?"

„Ne," zavrtěl hlavou a přetočil se na záda, aby se svému příteli mohl podívat do očí. „Udělám to sám."

Ackerman uvolnil všechny obličejové svaly, pak se zamračil.

„Chtěl jsem, jestli bys nezůstal zítra s Eliasem na pár hodin. Jenom s ním promluvím a–"

„Ne," odmítl Levi. „Chápu, že si to chceš vyřešit sám. Klidně tě i nechám, ale sám tam nepůjdeš. Budu aspoň stát opodál, abych měl jistotu, že ti neublíží."

„Levi–"

„Já vím, že to zní, jako bych chtěl mít nad tebou kontrolu, nebo jenom chtěl odposlouchávat váš rozhovor, ale věř mi, že já takový člověk nejsem. Ať už budete mluvit o čemkoli, bude to mezi vámi. Já do toho zasáhnu pouze v případě ohrožení tvého bezpečí, ano?"

Eren se jemně usmál a vlepil Ackermanovi polibek. Nejdřív chtěl protestovat, potřeboval si to vyřídit sám bez nikoho za zadkem, ale musel uznat, že měl částečně Levi pravdu. Zřejmě nikdy svého ex pořádně neznal. Kdo ví, jak by se při jejich konverzaci mohl zachovat. Už jenom to, jak fanaticky mluvil o nich třech jako o rodině; jak popisoval svatbu; jak sliboval, co všechno Erenovi dá a jak mu všechno dopřeje znělo celkově podezřele. Co ten náhlý zájem? Jestli se opravdu změnil, teprve teď ho Eren vůbec neznal.

„Dobře," pošeptal a znovu jej políbil, tentokrát dlouze. Nechal své rty na jeho a vychutnával si ten pocit jistoty, kterou s Ackermanem zažíval. Možná, že na něm byl přece jenom závislý. Možná, že ho opravdu využíval ve svůj prospěch. Ale kdykoli byl s ním, v jeho blízkosti, kdykoli si povídali, věděl, že tohle je láska, po které vždy toužil.