Kluk z kavárny

Kapitola 12.

Tak se po dlouhé době zase ozývám s další kapitolou Kluka z kavárny! Já vím, to čekání je úmorné, naprosto rozumím. Pro mě je úmorné najít si čas a dostat se do nálady, abych mohla psát. Člověk by nevěřil, jak se mu za pouhý měsíc dokáže otočit život vzhůru nohama...

Nechme toho negativa a zaměřme se na to radostné - další kapitola! Aaaay! A je delší! Aaaay! Tedy, tím delší myslím, že má nějakých 2100 slov (tj cca 6 stran), u jiných kapitol jsem vůbec ráda, když dám dohromady 1800. No. Nebudu slibovat nic jako, že další kapitola bude co nejdřív a že bude delší a já nevím. Popravdě už se snažím této povídky trochu zbavit, abych na ni nemusela myslet :D, jenomže ještě s ní nějaké plány mám a nechci ji úplně zahodit nebo totálně odbýt. Well, ví vil sí.

><><><><><

Brunet ležel na posteli a dlaní jemnými krouživými pohyby přejížděl po bříšku svého spícího synka. Už bylo po osmé hodině a Levi nikde. Říkal si, že možná nepřijede, protože je moc unavený ze zasedání a z cesty. Nebo možná nechce přijet. Ale vždyť říkal, že přijede tak či onak, ne? Aspoň to tak vyznělo.

Povzdechl si. Snažil se udržet svoje myšlenky na uzdě, jenomže byl zamilovaný až po uši. Jediné, na co dokázal myslet, byl jeho synek a Ackerman. Bál se, že by se mohlo stát, že by upřednostnil svého přítele před Eliasem. Tenkrát, když oznámil svému (teď už) ex, že je těhotný, byl ochotný se svého dítěte vzdát, jenom aby ho partner neopustil. Byl zamilovaný stejně tolik, co je zamilovaný teď. Nebo spíš... teď je zamilovaný mnohem víc. Děsilo ho to.

Opatrně vstal z postele a odešel z ložnice. Z gauče si vzal deku, kterou si omotal kolem těla. Představoval si, jak ho teď Levi objímá a do ucha mu šeptá plány na jejich společnou budoucnost. Líbilo se mu to. Líbila se mu představa, že by bydleli spolu někde ve větším bytě, kam by nezatíkalo, kde by neprofukovala okna, nevrzaly parkety a kam by se rád vracel. Jediné, co ho tady drží, je finanční tíseň a Elias.

Trhaně se nadechl, když si uvědomil, nad čím přemýšlí. Skoro jako by počítal s tím, že se to tak v budoucnu stane. Jako by spoléhal na to, že se díky Levimu bude mít lépe. Jako by ho měl využít.

Zaslechl tiché cvaknutí, které ho vystrašilo. Bylo zřejmé, že se zvuk ozval z chodby. Někdo přišel. Uklidňoval se, že si to jenom domýšlí nebo že dorazil jeho přítel, ale moc dobře věděl, co za lidi v tomhle domě bydlelo, takže se ani nedala vyloučit možnost, že by se k němu někdo vkradl.

Téměř papírové šoupací dveře se tiše posunuly a v nich stál Levi. V ten moment se Erenovi tolik ulevilo.

Ackerman jej pouze zahlédl a rychlým krokem se vydal k němu. Pevně jej objal kolem pasu a lehce zdvihl do vzduchu. Objímal ho, jako by ho týdny neviděl. Pravdou bylo, že mu strašně chyběl. Přijel ze Sutohesu jak nejrychleji mohl, jeho touha ho držet v náručí byla s každou sekundou silnější a silnější.

„Konečně jsi tady," řekl úlevně a překvapeně Eren.

„Myslel jsem, že už spíš. Promiň, že jsem bez dovolení vstoupil do tvého bytu," pověděl upřímně.

„Čekal jsem na tebe."

„Já vím," zabořil svůj obličej do jeho ramena. V ten moment jej postavil zpátky na zem, aby se nevyvrátili.

„Chceš si dát sprchu?" pošeptal mladší a hladil ho po vlasech.

„Ne," Levi se odtáhl. Dlaně položil na Erenovy tváře a začal ho dychtivě líbat. Cítil, jak Eren ztuhl, ale do polibku se po chvilce zapojil. Omotal své ruce kolem Leviho krku a svým tělem se natiskl na jeho. Toužil po něčem víc. Už to bylo dlouho, co něco takového cítil.