Kluk z kavárny

Kapitola 9.

Nečekejte nic světoborného, ostatně jako vždy. Dnes vás čeká kratší, oddechová kapitola. :3

Chci moc poděkovat všem, kteří u minulé kapitoly komentovaly a dávali hvězdičky! Někteří z vás ani netuší, jak to dokáže člověka nakopnout!

><><><><><

Přespání? Pokud se jednalo pouze o tohle a nic jiného, byl Levi všemi deseti. Viděl v Erenových očích touhu, ale po čem – jestli to byla sexuální touha, nebo touha po jakékoli jiné blízkosti – to už říct nedokázal. Trochu se obával, že se jednalo o ten první případ.

„Jestli ti to opravdu nevadí," kývl. Uvnitř něj rostla obrovská radost, kterou se snažil nechat skrytou.

Za ruku si dovedl Erena ke svému luxusnímu autu, v němž se mladý Yeager cítil jako sedlák ve velkoměstě. Měl malinko obavy, aby Levimu něco nezašpinil nebo nerozbil. Nerad by to pak splácel, už tak má spoustu dluhů.

„Chceš–" zasekl se, když si zapínal pás. Uvědomil si, že mu Eren zakázal se ho pořád ptát, a, to důležitější – vlastně ani neměl na co se ho zeptat. To slůvko vypadlo z jeho pusy už asi ze zvyku.

„Co?" zvedl mladík obočí, což ve slabém světle od rádia a všech těch tlačítek Levi těžko rozpoznal.

„Promiň," zasmál se černovlásek. „Asi jsem jenom nervózní."

„Z čeho?" nechápal.

„Z tebe," přiznal Ackerman a rozsvítil světlo na stropě auta, aby na svého přítele viděl.

„Teď se trochu bojím, jak budeš řídit, když se ti budou třepat kolena," zavtipkoval Eren a chytil jej za dlaň.

„Já taky."

Brunetova grimasa se změnila na vyděšenou.

„Dělám si srandu," zasmál se Levi a aby Erena trochu uklidnil, dvakrát ho lehce poplácal po stehně.

„Ty..." oddechl si Yeager. „Ještě můžu vystoupit," připomněl mu.

V ten moment se ozvalo cvaknutí. Celé auto se zamklo.

„Teď už ne."

„Jsem unesen," zahrál lehce dramaticky brunet.

„Unesu tě domů. Už jsme měli být na cestě," pověděl Levi. Najednou zněl velmi zodpovědně na to, že ještě před chvilkou vtipkoval o tom, jak samou nervozitou nebude moct řídit. „Neboj. Nic se ti po cestě nestane. I když se mi třepou kolena, budu se pekelně soustředit na řízení."

Yeager spokojeně sledoval večerní scenérii za oknem. Pokaždé, když světla velkoměsta mizela v dáli a autobus vjel do lesů a projížděl krajinou, měl pocit, jako by z něj opadl všechen stres z toho večera, a o to víc se těšil domů ke svému synkovi.

Dnes to bylo zcela jiné. Už od rána měl pocit, že jej práce v kavárně naplňuje, ne že tam jezdí z povinnosti a že tam musí jenom několik hodin přetrpět. Levi dokázal udělat z mučení zábavu svou pouhou přítomností. A teď, když za tmy opouštěly město, se Eren necítil jinak. Odjížděl s dobrým, naplňujícím pocitem.

Po půl hodině dojeli do cíle. Už když vjížděli do temné, špinavé ulice, neměl Levi ani trochu dobrý pocit. Bylo mu jasné, že Eren žil ve velmi jednoduchém a levném bytě, ale ani ve snu by ho nenapadlo, že se celá ta oblast bude skoro podobat slumu. Eren bydlel v nejchudší a rozhodně i nejnebezpečnější části Shiganshiny. To vylo děsivé. Kdyby tady bydlel sám, dokázal by nad tím Levi ještě přimhouřit oči a říct si, že je Eren dospělý a určitě se o sebe postará. Jenomže on je omega, to zaprvé, a zadruhé má malé dítě. Sám si neodkázal představit, že by žil v něčem takovém.