oneshots || b t s ✔️

𝑱𝒖𝒔𝒕 𝒘𝒂𝒊𝒕...

𝙏𝘼𝙀𝙆𝙊𝙊𝙆

Charaktery:

Jeon Jungkook:
- 18 let
- otec alkoholik,matka zemřela
- je na střední škole
- tichý,stydlivý,plachý, ochotný,hodný

Kim Taehyung:
-18 let
- bohatá rodina (Matka i Otec žijí)
- je na střední škole
- dominantní,drzý,někdy hrubý i zlý,mrzutý

TOP: Taehyung
BOTTOM: Jungkookie

———————————————————————

,,Vstávej ne?! Nechovej se jako slaboch a vstaň z té podlahy!" Prskl na mě jeden z jeho party. Slabě jsem zvedl svůj pohled z té studené podlahy školní chodby a podíval se na jednoho z nich.

Chlapec se na mě přitom šibalsky usmál a kopl mě do břicha,přičemž mě donutil se chytnout za břicho a dát si druhé rande s podlahou.

,,Už zase! Proč je takovej citlivka tyvole." Prskl naštvaně Namjoon. Ještě si do mě párkrát kopl a poté přišel ten nejhorší moment.

On ho zastavil a tak Namjoon odstoupil. Skrčil se ke mně a hrubě mě chytil za bradu tak,aby mi viděl do mého raněného obličeje.

Jen počkej,za chvíli to všechno skončí...

,,Takže už nemáš sílu Špunte? A to teprve zábava začala.." Řekl mi s tím jeho překrásným úšklebkem. Slabě jsem se na něj koukal a snažil se nijak nezavřít oči,jelikož na mě dopadala únava z mého poranění.

Stačí mi to doma...

,, Co se to tu děje?!" Zařval někdo z dálky a chlapecká parta ztuhla. ,,Pryč!" Vyhrkl jeden chlapec z gangu a všichni, i on, se rozeběhli pryč. Nechali mě tam jen tak ležet,zmláceného a raněného.

S povzdechem jsem se opatrně zvedl a musel bolestně syknout. Dost mě bolela žebra. Asi mám jedno zlomené...

,,Jste v pořádku?" Zeptal se mě pan učitel, který je pravděpodobně vylekal a tak utekli.

,,A-ano...nedělejte si starosti." Řekl jsem.

Co nejrychleji jsem se zvedl a odešel se sebráním mé tašky na záchody,kde jsem se zamkl v jedné z kabinek. Zády jsem se opřel o dveře a začal přemýšlet,na co se tentokrát vymluvím...

Po nějaké půl hodince jsem se dokopal k tomu jít do třídy. Zaklepal jsem na dveře a poté je otevřel. Celá třída se na mě podívala a učitelka si už jen povzdechla. ,,Tak co to bude dnes?" Zeptala se dost mrzutě.

,,Omlouvám se. Zaspal jsem.." Zamumlal jsem se skloněnou hlavou. Ještě štěstí,že jsem si dal kapuci. Neviděli mi do obličeje,takže ani ty rány a modřiny.

,,Opět. No dobře. Jdi si sednout. Dnes je to naposledy,co ti to promíjím Jungkooku." Zabručela. Potichu jsem poděkoval a došel ke své lavici,kde na mě čekala má pomalovaná lavice.

Děvko! Couro! Stětko! Buzerante! Jdi se zahrabat! Byly tam i horší nadávky,avšak ty jsem nechtěl číst. Už teď jsem měl problém něco cítit,jelikož mé srdce bylo už dost ublížené a tahle slova mě už tolik nebolela...

,,Paní učitelko?" Vydechla jedna slečna ze třídy. Nijak jsem si jí nevšímal,dokud se nezeptala na to,na co se zeptala. ,,Neměly by se podle školního řádu přikrývky ve školní budově sundat?" Pochopil jsem.

Pohlédl jsem na učitelku a nasadil prosebný pohled. Avšak se paní učitelka zamračila a pobídla mě,ať to udělám.

S povzdechem jsem si kapuci sundal a tak jí ukázal mou zjizvenou tvář. Byla horší jak kdy dříve. Včera mě otec zmlátil. Ne. Doslova ubil. Vybil si na mě svůj vztek. Opět. Avšak včera byl hodně naštvaný...