oneshots || b t s ✔️

𝑶𝒏𝒍𝒚 𝒎𝒊𝒏𝒆

𝒀𝑶𝑶𝑵𝑴𝑰𝑵

Min Yoongi:
- dominantní, často náladový, nerad se přizpůsobuje
- syn ředitele konzervatoře
- 21 let
- studuje konzervatoř

Park Jimin:
- submisivní, tichý, introvertní, hodný
- syn
- 21 let
- student konzervatoře

—————————————————————————-

𝑱𝑰𝑴𝑰𝑵 𝑷𝑶𝑽

Procházel jsem chodbou školy. Tou ošklivou, bezbarvou chodbou, kde se jen hemží lidi a připomíná vám spíše včelí úl, než nějakou školu.

S povzdechem jsem pomalým krokem a svěšenou hlavou k zemi dokráčel ke své skříňce na konci chodby. Snažil jsem se, abych nijak neupozorňoval, alespoň dnes by se mi líbilo mít klidný den.

Když jsem konečně prošel přes všechny studenty ke své skříňce, nacvakal jsem do zámku kód a otevřel ji. Z ní jsem vytáhl pár učebnic a sešitů a zavřel ji. S tím jsem se rozešel do třídy.

Cestou jsem nenápadně pokukoval po okolí, divil jsem se, proč jsem ještě pořád tady. Proč třeba nemám vyražené zuby či mi neteče krev z nosu.

Přede dveřmi mé třídy jsem se prudce zastavil a vzhlédl k menší tabulce, pověšené vedle dveří. Byla to tabulka s rozvrhem, číslem a celkově informacemi o naší třídě. S hlubokým nádechem jsem pozvedl hlavu a udělal krok vpřed. Už ve dveřích jsem cítil ten divný pocit. A taky jsem měl důvod.

U mé lavice seděli a čekali na mě. Čekali na mě tam, šklebili se na mě. Jako kdyby to nemohli udělat třeba někde jinde. Jako kdyby mě nemohli ztrapňovat třeba někde, kde není tolik lidí.

Ale já to chápu, nebyla by to taková zábava...

,,Tady ho máme!" Tleskl rukama o sebe jejich boss a otočil se na mě celým tělem.

Se svěšenou hlavou jsem se rozešel ke své lavici, batoh si pověsil na poutko a posadil se na prázdnou židli, kde mi ten červenovlasý držel místo.

,,Už jsme si mysleli, že nepřijdeš. Chtěli jsme tě překvapit. Přeci jen, ty máš rád překvapení, ne?"

Jakmile to bělovlásek řekl, vybavila se mi vzpomínka na jejich poslední "překvapení".

,,Hej! Přestaň brečet! Máš narozeniny, no ne?!" Křičel na mě bělovlasý a přitom mi do vlasů hodil vajíčko.

Uronil jsem slzu, ale nic neřekl. Nechtěl jsem ukázat slabost.....

Cítil jsem tlak na hrudi. Měl jsem chuť zařvat, ale nemohl jsem. Mohl jsem to tím ještě zhoršit. ,,Yoongi, prosím. Nech mě být." Zašeptal jsem do očí bělovláskovi. V jeho očích mu cosi problesklo. Na moment jsem tam dokonce i viděl nejistotu, ale on se na mě zamračil a udeřil mě.

Dal mi facku takovou, že jsem dostal druhou o zem. Tiše jsem zakňučel a zvedl se na ruce. ,,Prosím, alespoň dnes." Zaškemral jsem zoufale.

Yoongi naklonil hlavu na bok a škodolibě se usmál. ,,Smůla. Dnes máš blbý den, Jimine." Řekl mi posměšně a pokynul rukou zbytku své skupinky, kteří se radostně usmáli a začali do mě kopat.