oneshots || b t s ✔️

𝑪𝒉𝒓𝒊𝒔𝒕𝒎𝒂𝒔.

Jeon Jungkook:
- submisivní,hodný,milý,přátelský
- doktor
- syn CEO jedné ze společností
- 23 let
- bydlí sám, nejlepší kamarád Taeho

Kim Taehyung:
- dominantní,chladný,hodný,tichý
- CEO společnosti
- syn mafiána
- 23 let
- bydlí sám,bestie Jungkooka

TOP: Taehyung
BOTTOM: Jungkookie

——————————————————————————-

A je to tady! Máme tu vánoce. Mám opravdu hodně vánoční náladu a upřímně se i divím. Nemám Vánoce v oblibě, ale dnes se na ně i docela těším.

Budu je totiž slavit s mým nejlepších kamarádem. Taehyung je můj nejlepší kamarád už od střední. Máme toho hodně společného a mám ho opravdu rád.

Jen...je tu problém. Mám pro něho větší city, než pro kamaráda. Nevím, zda-li on to má stejně, ale pochybuji. Nevím, zda bych se mu měl přiznat nebo ne. Nechci nám tím zkazit Vánoce.

V mém přemýšlení mě vyrušil zvonek. To už je tolik?! Doběhl jsem ke dveřím a nakoukl ven kukátkem. S nadšením jsem otevřel dveře a obmotal se Taehyungovi kolem krku.

,,Ahoj,Tae!" pozdravil jsem ho šťastně. Taehyung mě ze sebe sundal a pozdravil též. Trochu zklamaně jsem s ním došel do obýváku a nechal ho si sundat bundu.

,,Je venku hodně velká zima?" zeptal jsem se ho, když jsem mu věšel bundu na háček v chodbičce. ,,Docela jo." přiznal a já tak dostal nápad.

,,Co kdybychom jsme šli na chvíli ven?! Postavit sněhuláka a tak." usmál jsem se na něho nadšeně. Taehyung s povzdechem souhlasil a opět se oblékl.

Já se doběhl obléknout taky a potom jsme vyrazili. Šli jsme ke mně na zahradu. Tam je teď opravdu hodně sněhu.

Opatrně a nenápadně jsem se nahl pro sníh a hodil po něm sněhovou kouli. On se na mě pomalu otočil a věnoval mi odhodlaný výraz.

Rychle se nahl pro sníh a než jsem se nadál, už do mě napálil kouli. Uhl jsem mu naštěstí a nabral si další sníh. Schoval jsem se za roh a čekal. Když byl dostatečně blízko, vystřelil jsem a vydal se na útěk.

,,Nechytíš! Nechytí-...Aahh." z té radosti jsem nedával pozor na cestu a zakopl jsem. V tu chvíli Tae využil situace a doběhl mě.

Jenže taky zakopl a spadl přímo na mě. Teď jsme oba dva leželi ve sněhu a ještě k tomu on ležel na mě.

Trochu zaskočeně jsem se na něho díval,přičemž on se pořád nezvedl. Co mě ale zaskočilo nejvíce,bylo to,že se jeho zrak chvíli upřel na mé rty a potom na mé oči. Střídavě. Jako kdyby nevěděl,co má dělat.

Najednou se ke mně přiklonil opravdu hodně blízko a mně se zarazil dech. Ucítil jsem jeho teplý dech na mých rtech,ale nepolíbil mě.

Potom se nečekaně zvedl a tiše se omluvil. Nechápavě jsem se zvedl a otřel se od sněhu. Co to mělo být? ,,Už asi půjdem dovnitř. Je mi zima," odvětil bez podívání se na mě a zamířil dovnitř.

Zmateně jsem ho doběhl a vešel dovnitř. Slékli jsme se a mokré oblečení dali ke krbu. Ještě jsem potom zapl topení,aby tady bylo větší teplo.

Společně jsme si sedli na gauč a pustili si ledové království. Má oblíbená vánoční pohádka! Čas plynul jako voda a pohádka skočila. Což bylo taky ale znamení toho,že se jde jíst.

,,Počkej chvíli. Přinesu nám to." usmál jsem se na něj, jenže on mě zastavil chytnutím za zápěstí. ,,Pomůžu ti." řekl,ale já zakroutil hlavou.