oneshots || b t s ✔️

𝑾𝒆 𝒎𝒆𝒕 𝒂𝒈𝒂𝒊𝒏..

𝗧𝗔𝗘𝗞𝗢𝗢𝗞

Jeon Jungkook:
- dominantní,klidný,chytrý,přátelský
- syn Pana Jeona (CEO jedné ze společností)
- bydlí sám v Seolu
- pracuje jako CEO

Kim Taehyung:
- přátelský,snílek,submisivní,smolař
- syn muzikanta
- bydlí sám v domě
- kpop idol

TOP: Jungkook
BOTTOM: Tae

——————————————————————————-

Je noc. Na nebi se objevily hvězdy,které mi svítí na cestu. Nemám co dělat. Proto se procházím takto pozdě v noci venku a přemýšlím.

Potřeboval bych velikou pauzu. A to pauzu od života. Nic se mi v něm nedaří. Včera jsem se rozešel s mou bývalou přítelkyní. Podvedla mě s mých kamarádem.

Taky jsem včera dostal v práci seřváno. Ale,já nedokážu všechno stíhat. Nejsem k sakru robot,abych jen pracoval! Mám taky srdce a svůj osobní život!

Abych pravdu řekl,od té doby,co jsem se stal kpop idolem,to semnou jde z kopce. Nedostávám žádné nápady na písně. Když už mě něco napadne,stojí to za pěkný hovno. Co tedy mám dělat?

Povzdechl jsem si a pomalým krokem přešel na druhý kraj silnice. Nic nejelo. Jelo,ale to bych si toho musel všimnout dříve.

Proti mně jela motorka. Ze druhé strany jelo nákladní auto. V tu chvíli jsem nevěděl,co dělat. Byl jsem ztuhlý a čekal na smrt. Ale...ono nic?

Otevřel jsem překvapeně oči a podíval se do tváře nějakému muži,který mě držel za pas a chránil mě celým svým tělem.

,,Zbláznil jste se?!" vyjekl najednou svým hlubokým hlasem. Pořád překvapeně jsem se na něho podíval a věnoval mu vykulený výraz. Muž si povzdechl a pustil mé boky.

Došel ke své motorce,ležící na zemi a zvedl ji. Asi musel mít opravdovou sílu. Ta motorka byla opravdu velká a musela hodně vážit.

,,Už jste v klidu?" promluvil na mě při příchodu k mé maličkosti,pořád stojící na stejném místě. Přikývl jsem a on tak chápavě přikývl. ,,Proč jste neutekl pryč? Mohlo vás to zabít," řekl a opřel se rukama o zábradlí.

,,Nevím..." zamumlal jsem a došel k němu. Byl docela pohledný,abych pravdu řekl. Měl na sobě černou kšiltovku a černou džínsku s rouškou. Byl pro mě něčím atraktivní.

,,Nevíte? To snad chcete zemřít takhle bolestně?" ohlédl se na mě a já na něj překvapeně zíral. Jak ví o tom,že je to bolestné? Vždyť tě to jen srazí a bye bye. Už se neprobudíš. Nebo snad ne?

,,Proč jste mě zachránil? Vždyť mě neznáte. Mohl jste mě tam klidně nechat." koukal jsem se na jeho široká záda,přičemž se na mě otočil a strčil si ruce do kapes od džín.

,,Hele," řekl a podíval se na mě. ,,Mohl,ale kdybych tě nedostal pryč,mohl jsem zemřít taky. Stál jsi mi v cestě." vydechl až hrozivě klidným tónem.

,,Ale máš docela štěstí," řekl najednou a rozešel se pryč. ,,Kdyby jelo nějaké auto z druhé strany, pravděpodobně by jsme zemřeli oba." dodal trochu pobaveně.

,,Co tady vůbec děláš? Je pozdě a nevypadáš na to,že by ses nějak chystal domu." naklonil zkoumavě hlavu na bok,přičemž já si povzdechl.

Počkat...neříkal,že kdyby něco jelo,že by jsme zemřeli oba? Proč jsem teda viděl auto i z druhé strany? Asi už mám i halucinace..

,,Ani nevím,mám to domu docela daleko,takže se ještě asi dost projdu," odfrkl jsem si a ucítil dotek na mém rameni. ,,Nasaď si ji. Dovezu tě," řekl mi a do rukou mi podal helmu.