oneshots || b t s ✔️

𝑱𝒊𝒎𝒊𝒏𝒊𝒆...

𝗩𝗠𝗜𝗡

Charaktery:

Kim Taehyung:
- bohatý chlapec (rodina bilionářů)
- 21 let
-ředitel společnosti
- chladný,někdy mrzutý,drzý

Park Jimin:
- chudý chlapec (žije s bratrem)
- 20 let
-student vysoké školy
-tichý,zamyšlený,plachý,skromný

TOP: Taehyung
BOTTOM: Jimin

——————————————————————

,,Kolikrát jsem ti sakra říkal,že to dělat nemáš?!" Zařval na mě pan vedoucí přes skoro celý obchod. Já jsem se na něho podíval a nadechl se,že chci trochu protestovat.

Ale on mě nenechal. Pan vedoucí napřáhl svou silnou paži a vrazil mi facku,která se rozlehla po celém obchodě.

Radši jsem ten bolestný sek nechal v sobě a jen sklopil hlavu k zemi. ,,Přestaňte mi odmlouvat! Dnes už dostanete padáka. nebavíte mě!" Prskl po mě a já začal cítit,jak se mi můj život rozpadá pod nohama.

Nemůžu dostat padáka. Prostě nemůžu!

,,P-pane? Prosím...J-já,..budu klidně dělat navíc,jen mě prosím nechte pracovat... Pros-.."

,,Dost! Už dost! Prostě máte padák. Sbalte se a vypadněte odtud pane Parku." Řekl rozhodnutě a mně se tak zastavil dech. Celý jsem ztuhl a začal proklínat tu babičku,která po mně hodila to podělané zelí.

,,Jděte." Nařídil mi. S malým úklonem jsem si došel sbalit všechny věci a převléknout. Poté jsem s nějakým odškodněním odešel pryč a šel,ani nevím kam.

Procházel jsem se všude. Přemýšlel jsem,co budu dělat. Mám na starosti tolik věcí,ale takto to nepůjde. Moje mamka v nemocnici za chvíli umře,jelikož nebudu mít dost peněz na zaplacení rehabilitací. Taky nebudu mít peníze na jídlo,takže budu ohladu...

Takhle to nejde...

S povzdechem jsem došel k mostu. Naklonil jsem se přes zábradlí a pohlédl dolu. Z té výšky dolu. Řeka pod mostem tekla dosti rychle a spodní proudy by mě dokázali i utopit. Nemuselo by to bolet...

Začal jsem přemýšlet,jak by bylo bolestivé skočit. Avšak jsem se poté zastavil. Proč přemýšlím nad sebevraždou? Ach...Jsem ubožák. Pomyslel jsem si.

S dalších povzdechem jsem se obrátil a zamířil pryč. Když jsem se ale otočil,do někoho jsem narazil a já tak spadl na zadek. Bolestně jsem při tom sykl. ,,Auvajs.."

,,Co to kurva!? Nevidíš kudy chodíš?!" Zařval na mě muž.

Asi byl opilý,jelikož z něho ten chlast táhly třeba i kilometry daleko.

,,P-promiňte.." Zamumlal jsem a stoupl si. V tu chvíli mě chytil pod krkem za límec trička a nadzvedl tak,že jsem nestál na pevné zemi.

,,P-pusť-ťe mě.." Zakoktal jsem.

Nic. Pořád mě držel a i škrtil. Snažil jsem se mu nějak vykroutit,avšak marně. Házel jsem sebou, ale neměl jsem oproti němu žádnou sílu. On byl tak o tři hlavy vyšší jak já...

,,Pusť ho." Ozval se hluboký hlas. Nemohl jsem se tam podívat,protože mě držel. Ale ten hlas byl krásný už jen od prvního poslechu. ,,Co?!" Prskl vedle sebe muž naštvaně.

Najendou jsem se ocitl na zami a opilý muž na v ležící pozici přede mnou. Nějaký další muž ho držel pod krkem a chvíli tak i zůstal. Poté k němu ale přiběhli další muži a opilce vzali. Záhadný muž se na mě podíval,avšak jsem ho nestihl vidět, jelikož vše bylo tmavé.