Magie v nás

Čaroděj

Tohle je dost divná část, doufám, že na mě nebudete naštvaní. 

Hned, co se za ní zavřeli dveře, matka dovedla Štefana do kuchyně napustit si sklenici vody. Chlapec stál jen pár kroků od ní a sledoval ji.

„Tak, copak potřebuješ, Štefane?“ zeptala se žena, ale Štefan už kroutil hlavou.

„Nevěděl jsem, že máte dceru, nebo syna. Nicméně, otázkou není, co potřebuji já, ale co vy. Už ji našli na dvou místech a to skoro po necelých dvou týdnech, je ve velkém nebezpečí.“ Laura se zarazila.

„Jak ‚po necelých dvou týdnech‘ co se stalo?“ Štefan se trochu přikrčil. Zapomněl, že si Lily myslela, že to byl sen. Ale jen pokrčil rameny. Nic se jí nestalo, tak proč to tajit.

„Byl to upír a dnes vlkodlak. Naprostí amatéři.“ Usmál se nad vzpomínkou, jak oba utíkali.

„Nestalo se jí nic, ani Teodorovi?“

„Pokud je Teodor ten kluk s černými vlasy, tak jemu se nic nestalo. Nemusíte se bát. Myslím ale, že pokud tady oba zůstanou, bude se to opakovat. Asi budou muset do školy.“ Žena zavrtěla hlavou. Proto se odstěhovala. Aby to tak nebylo, ale teď zjistila, že to stejně nepomohlo.

„Chtěla jsem, aby byli jako normální lidi. Ale bylo to hloupé. Zřejmě to tak musí být.“ Na chvíli se odmlčela. „Jak se má David?“ Štefan byl otázkou překvapený.

„Nevím. Nebyl jsem u něj. Ale řekl bych, že bídně. Když jsem u něj byl naposledy, nadával, že jsou všichni neschopní. Znáte ho, ne? Taky řekl, že bych už konečně mohl někdy přijet domů. Jenže u nás je Julius.“ Rozhodil rukama.

„Tvůj nevlastní bratranec? Když jsem ho viděla naposledy, byl hrozně roztomilý. Ale to mu byl jeden rok. Tebe jsem viděla naposledy kdy?“ snažila si vzpomenout.

„Naposledy na plese. Před třemi lety?“ přikývla. Už si vzpomněla.

„Jistě. Rok potom musel Michal jet do Vídně a nás vzal sebou. A potom hrála Liliana na představení. Snad to chápeš, že jsme nemohli přijít.“ Přikývl. Sice to neznal, ale chápal. Jeho rodiče nikdy nepřišli na žádné akce, na kterých byl i on. Ale Štefan musel být všude.

„Ano. Stejně tam byla nuda. O nic jste nepřišla. A kde je vlastně váš manžel?“

„Michal? Je zase pryč. Přijede za týden. Štefane, můžu tě o něco poprosit? Říkej mi Lauro, ano?“ chvíli se mračil. Vždycky ho učili, aby lidem neříkal jménem, ale ona ho o to poprosila. A jeho otec se to nedozví.

„Tak dobře, Lauro.“ Zarazil se, protože se ozvalo klepání. Za dveřmi stál Teodor a čekal, až bude moct dovnitř. Když vešel, nejdřív se podíval na Štefana a potom na svou mámu.

„Děje se něco? Provedl jsem něco?“ vyzvídal. Laura jen potřásla hlavou a ukázala na jednu z židlí u jídelního stolu. Syn si poslušně sedl a rozhlížel se kolem sebe. Laura vstala a šla pro Lilianu.

Za minutu byla zpátky a vedla i svou dceru. Posadila ji vedle Teodora a dala se do vysvětlování.

„Tak, musíme si promluvit o velice vážné věci. Musíte se přestěhovat do …“ začala žena, ale hned ji přerušil Teo.

„Počkej, řekla jsi, musíte? Neměla jsi na mysli, musíme?“ zeptal se zmateně a pohlédl na svou sestru v naději, že mu to objasní, ale ona byla stejně překvapená jako on, jen Štefan se tvářil pořád stejně. Matka potřásla hlavou a pokračovala.

„Ne. Řekla jsem to, co jsem chtěla. Musíte se přestěhovat do města, které se jmenuje Skalia. Je to menší městečko, v němž je i škola pro nás- čaroděje. Navrhnu vašemu otci, abychom se přestěhovali, protože je to docela daleko, ale bude to trvat dlouho. Takže tam budete bydlet na internátu.“ Teodor párkrát zamrkal.

„Cos myslela, když jsi řekla ‚pro čaroděje‘?“ usmála se. Vzpomínala na roky, kdy tam sama chodila, ale ty byly už dávno pryč. Na jeho otázku však neodpověděla, předběhla ji totiž Liliana.

 „To musí být díra.“ prohodila Lily a matka ji spařila pohledem. Nesnášela, když tohle dělala. Dřív než se stihlo něco stát, zasáhl Štefan.

„Dobře, jinak. Vaše matka vám chce říct, že pokud tu zůstanete, jste v nebezpečí. Proto se musíte přestěhovat jinam.“ na chvíli se odmlčel a podíval se na ostatní.

„Proč jsme v nebezpečí?“ zajímalo Lily. Štefan zvedl prst a umlčel ji.

„Jste jiní, stejně jako já, nebo vaše matka. Koluje vám v žilách magie, proto jsi potkala na táboře toho muže a dnes toho kluka. Nebyl to můj kamarád, ale jeden z tvorů našeho světa. Říká se jim Lepší. Doma jsi potakala vlkodlaka a ten druhý byl upír.“ začal mluvit na Lily a ona jen přikyvovala. Najednou se Teo hlasitě rozesmál. Štefan na něho upřel zrak a nadzvedl obočí.

„Je tu něco k smíchu?“ zeptal se druhého chlapce. Až se uklidnil, pořádně se nadechl a odpověděl.

„Ty nám tu vykládáš, že existují upíři a my jsme kouzelníci? To je absurdní!“ rozčiloval se Teodor a hledal podporu u matky. Nic na to neřekla. Štefan udělal zase jeden ze svých zářivých úsměvů, ale Teodor si všiml, že se jeho oči nesmějí. Byli chladné jako led.

„Chceš to dokázat? Ty asi nebudeš patřit do mé skupiny, ale dívej se.“ zdvihl ukazovák a začal s ním opisovat vodorovné kroužky. Utvořil se kolem něj vír vzduchu a pořád se zvětšoval. Potom starší z chlapců sevřel dlaň a vír zmizel. Teodor vykulil oči a zvedal se ze židle. Štefan opět rozevřel dlaň a na ní se pohybovalo malinké tornádo. Teo se ho pokoušel dotknout, ale když se k němu přiblížil, zmizel teď už napořád. Laura se usmála a luskla prsty. V tu ránu se otevřelo okno dokořán a oblohu zakryl tmavý mrak. Začalo bez varování sněžit, padat kroupy. Silný vítr zabouchl okenice, takže vydaly ohromnou ránu.

„Jak jsi to…?“ žasla Liliana. Matka pokrčila rameny a ukázala ven. Luskla znovu a okenice se opět otevřely, přestalo sněžit a mračna se ztratila. Lidi na ulici nechápali, co se stalo. Bylo léto a sněžilo?

„Už mi věříš? V Skalii se naučíte kouzlit, bojovat a tak dál.“

„Proč tam tedy nebydlíme?“ zeptal se Teo stále trochu nevěřícně.

„Odstěhovali jsme se. Lily se narodila chvíli potom.“ vysvětlila Laura. „Pokud se nemýlím, tak zítra začíná škola. Odvezu vás tam. Štefane, pokud chceš, můžeš tu do zítra přespat, chceš?“ zamyslel se. „Teda, pokud tě Petr nebo táta nepotřebují.“ zamyslel se. Petr by po něm mohl něco chtít, to měla pravdu a navíc potřeboval vypadnout alespoň na pár hodin. Proto přikývl.

„Zítra?“ ujistila se Lily.

„Nějaký problém? Jestli nejsou další otázky, běžte se sbalit.“ poručila Laura. Štefan vstal a něco spolu ještě probírali. Liliana se sebrala a šla si balit. Nechtěla jít někam jinam, nechtěla jít bez mámy. Cítila, jak ji pálí oči. Sedla si na postel a brečela.