Magie v nás

Dopis

Včera jsem sem nic nedala, nějak jsem neměla chuť. Snad vás to navnadí, abyste čekali na další část protože další část bude ještě horší a o dalších pár částí to bude vysvětleno, takže se máte na co těšit. Jsem překvapená, kolika lidem se to líbí, fakt. Každopádně děkuju. Na jakékoliv otázky ráda odpovím. 

 „Dobře. Teď každý řekne, buď kde byl o prázdninách, nebo svoje záliby.“ začala Pavla- jedna holka od ohně. Její koníček je čtení. Další třeba navštívili jiné země. Potom přišla řada na Christiana. Byl všude možně u příbuzných.

„Já miluju čtení.“ odpověděla Lily. Docela dost lidí tady četlo. Petr poslouchal a někdy kývl hlavou.

„Štefane, ty mi řekni, kde jsi byl o prázdninách?“ na chvíli přemýšlel.

„Dva týdny jsem byl u matky. Potom týden v Alpách, lezl jsem a bylo to skvělé. Třetí týden prázdnin jsem byl u Juliuse, tam to bylo hrozné. On je hroznej. Příšerně arogantní. Další týden u Alexandry. Potom jsem přijel sem a dál to znáte.“ dovyprávěl. Petr vytáhl obočí.

„Ty jsi nebyl u svého otce?“ Štefan zavrtěl hlavou. Dal si nohy pod sebe a narovnal se.

„Ne. V poslední době s ním moc nevycházím. Ale u nás jsem se ukázal. Nebyl doma. Vzal jsem si lana a různé věci na lezení a vyrazil.“ Petr přikývl.

„Ale stejně nechápu, proč jsi ho nenavštívil.“ Lily si uvědomila, proč moc nemluví o své rodině. Jeho rodiče se rozvedli a jeho dali sem, do internátu. A co jeho sourozenci, pokud nějaké má?

„Už jsem to řekl. Nevycházím s ním moc dobře. Stále mi opakuje, že mi za dva roky bude osmnáct a že bych se měl chovat už dospěle a nelítat všude možně. Už mám někdy chuť mu něco říct.“ uvědomil si, že jsou kolem i jeho spolužáci. Úplně na ně zapomněl. Mluvil s Petrem o tomto tématu tolikrát, že mu to připadalo normální. Byl jako jeho druhý otec. „Je hrozně tvrdohlavý.“ ukončil. Petr nad tím mávl rukou.

„Takový byl vždycky. No nic. Nevím, co budeme dělat teď. Má někdo nějaké návrhy, co by chtěl dělat?“ každý mlčel.

„Kde jste byl vy, pane učiteli?“ zeptala se Pavla. Usmál se na ni.

„Byl jsem tady. Určitě víte, že naše škola funguje i o prázdninách. Jezdí sem třeba mladší děti, aby se učili kouzlit. Takový letní tábor. Někdo tu být musí. Mnoho z vás tu bývalo přes prázdniny. I já jsem tady býval. Ale na dva týdny jsem jel do Prahy. A teď, protože za půl minuty začne pršet, půjdeme dovnitř.“ vyskočil na nohy. Jeho žáci však tolik energie neměli. „To nebyla otázka. Dvacet vteřin. Vidíte ten mrak? Já si nedělám srandu. Vy zmoknete.“ otočil se k nim zády. Pomalu vstávali. Zase se k nim otočil, trochu se culil. „No vidíte, jak to jde. Máte deset vteřin.“ upozornil je a přišel ke Štefanovi.

„Musím vás zklamat. Z toho mraku pršet nebude. Je nízká vlhkost, nespadne ani kapka.“ zamumlal potichu. Učitel na něj otočil hlavu.

„Něco pro tebe mám.“ sáhl do kapsy u kalhot a vytáhl složenou obálku. Byla lehce namodralá. Usmál se a vzal ji do ruky.

„Od něj?“ Petr přikývl. Štefan otevřel obálku a pomalu četl. Byl stručný pár vět v hůlkovém písmu. Písmena byla však trochu kostrbatá. Nemohu přijet. Proto ti to řeknu dnes přes hologram. Pokud ses to už dozvěděl, je mi to moc líto.

„Co jsem se měl dozvědět?“ zeptal se s pohledem upřeným na Petra. Pokrčil rameny. Měl pocit, že se v jeho očích objevil strach. Ale stejný pocit měl i Petr u něj.

„Jak to, že neprší?“ zeptal se někdo ze třídy. Učitel pokrčil rameny.

„Nejspíš to nevyšlo. Tak příště.“ Štefan vyčkal, dokud jeho spolužák neodešel.

„Mám se bát?“ Petr se na něj z výšky podíval. Někdy ho štvalo, že je tak vysoký.

„Říká se, že máš očekávat to nejhorší, abys byl příjemně překvapený. Zkus to, mě to pomáhá.“ Štefan zavrtěl hlavou.

„Když to nepočká a musí se mnou mluvit takto, což on opravdu nenávidí, tak je to hodně důležité a tudíž i dost nepříjemné. Nepamatuji si dobu, kdy mi řekl něco příjemného. Vypadá to, že nemá rád příjemné věci. Vy ale víte, co mi chce říct, že ano. Co to je?“ Petr se na něj podíval. Trochu se skrčil, aby mu viděl do očí. Dal mu ruce na ramena a pomalu na něj mluvil.

„Štefane, řekne ti to on sám. Požádal mě, abych ti to neříkal. Ale dovol mi tam jít s tebou.“ Štefan zbledl. Když chce, aby s ním šel, je to dost vážné. Začal mít strach.

„Prší.“ ozval se zase někdo. Skutečně začalo pršet. Kapky padali žákům do vlasů, když utíkali se schovat. Štefan zaklel a rozběhl se. Zakryl si hlavu kapucí a rychle běžel se schovat. Petrovi stále nedocházelo, co je dnes za den.