Magie v nás

Tohle ne!

Christian seděl na židli, stále zvedal hlavu k hodinám, kdy už konečně půjdou najít Lily. Nakonec se dočkal.  

Stál u říčky, jak bylo domluveno. Vlkodlaci se rozptýlili kolem, aby ji mohli zastihnout i když nepůjde úplně přesně, což od ní nikdo nečekal.

„Kdy už začnou?" ptal se nedočkavě Christian. Nebyla to ta dětská nedočkavost, co asi dostanou pod stromeček, spíš takové ‚sedět a čekat než to přijde'. Štefan mu domlouval, že to bude všechno v pohodě, že se jí nic nestane, ale nehnulo to s ním.

„Už brzo, myslím, že každou chvíli ji pošlou." Christian se podíval do dáli a viděl Lilianiny černé vlasy. Vyskočil na nohy a běžel za ní.

Lily nervózně seděla na lavičce a čekala na příležitost. Tu dostala hned, jakmile se šli „připravit". Rozběhla se od té smečky co nejdál. Dokud nezaslechla rozčílené volání po všech, že utekla.

Alan se na ni usmál a nepatrně kývl hlavou k severu. Mrkla, že rozumí a čekala, dokud neodejdou. Jenže kluk za ní -Tomáš- se tvářil nedočkavě. Měl to v povaze. Muselo to být hned a nejlépe celé. To vždy říkal. Pokaždé tím myslel nějakou unesenou holku. Alanovi se z toho zvedal žaludek. Otočil se k němu zády a odešel k sobě do chaty. Ještě se podíval z okna. Lily už byla v lese. Každý to věděl, ale pro lepší zábavu ji nechali běžet dál. Jen jeden člověk stále postával u ohně a koukal se po ní. Tomáš. Bylo jasné, co měl v plánu a on hodlal ho překazit. Kluk se změnil na vlka a vyrazil za ní. Alan zaklel, vyběhl z chaty, rozběhl se za ním. 

Lily se ohlédla, nikdo za ní nebyl. Rozběhla se ještě rychleji, aby byla co nejdřív u té druhé smečky. Pokud tam nebude Štefan s Christianem, budou někde blízko. Navíc tam má být ten kluk, kterého hledají.

Po dvou minutách se zastavila. Bylo to pro ni nekonečné. Sotva popadala dech. Slíbila si, že začne běhat, aby se zlepšila. Stál před ní černý vlk, dalo by se říct, že se přátelsky usmíval.

„Alane? Je to ještě daleko?" objevila se jiskra pochopení v jeho očích. Uvědomila si, že tohle asi Alan nebude. Rozběhla se od něj co nejdál.

„Ne, já Alan vážně nejsem." zavrčel nepřátelsky. Rozběhl se za ní a skočil jí na záda. Převážila se, spadla na zem a vlk se změnil na mladého kluka. Byl to ten kluk, co s ní mluvil v pokoji.

„Nech mě, prosím." žadonila, když ležela na zemi. Klekl si k ní. Nedočkavost a potěšení z něj skoro sálalo. Zvedl ji na nohy a vedl někam dál do lesa.

„Dovedeš mě za těma, s kterýma ses měla setkat, jasný? Jinak to nedopadne dobře." zašeptal jí do ucha. Chtěla říct ne, přece je nezradí, ale co by to bylo za zradu? Musí jich tam být víc než jeden, ne? Pokud tam bude Christian, tak nemají šanci. Když tam bude i Štefan... zavrtěla hlavou. Na takovýhle myšlenky se teď vykašlala, protože se musela od něj dostat, co nejdřív.

Po několika nepovedených pokusech o útěk už slyšela šplouchání vody. Uklidnilo ji to, věděla, že tady ji zachrání. Slyšela také dupot a potom křik. Asi deset metrů před ní se objevil Christian a tvářil se víc než překvapeně. I ona trochu zírala, ale potom sklopila hlavu. Cítila se trochu trapně a zahanbeně, když se nechala chytit a teď tady stojí, zřejmě je kvůli ní bude vydírat.

„Lily, jsi v pořádku?" zeptal se roztřeseně. Přikývla a podívala se a ostatní. Štefan šel v klidu a tvářil se nejasně. Pro tuto chvíli se úplně uzavřel a nedal na sobě nic znát. Za ním byla smečka bílých vlků.

„Co chceš?" zeptal se vlk za Štefanem. Tomáš se zamyslel.

„Myslím, že mám něco, co chcete." v očích obou čarodějů se blýskl vztek. Christian udělal další krok k ní. Tomáš se zasmál a podrazil jí nohy. Tvrdě dopadla na záda. Christian udělal další, ale Štefan ho zarazil.