Magie v nás

99 %

Je tu krátká kapitloka, nějak mi vypadla, tak vám nezbývá nic jiného než čekat na další a delší 

„Co chtěl?“ zeptala se Michaela. Lily pokrčila rameny.

„Nic.“ odpověděla.

„Tobě nepřijde divnej?“

„Ne.“ odpověděla už skoro nepřítomně. Snažila se představit si Štefana, když je malý a provokuje jiného kluka, byla to představa směšná a i svým způsoben nepředstavitelná. Vypadal tak jinak, jinak než ostatní kluci, které znala. Volil každé svoje slovo, když s ní mluvil. Byl hodně nesvůj, když tam stál všem na očích. 

„Liliano, přestaň si představovat, kdo ví koho, a vnímej nás!“ obě dívky vypadaly naštvaně, jako kdyby jí říkaly něco světově důležitého.

„Cože? Ještě jednou, prosím.“ začervenala se a poslouchala. Ale nezapomněla na obrázek Štefana, když byl malý.

„Půjdeš s námi do města?“ chvíli přemýšlela a nakonec zavrtěla hlavou.

„Díky, ale ještě se tu zabydlím. Půjdu příště.“ usmála se. Obě dívky pokrčily rameny a vstaly.

Za pět minut odešly i s Larisou, která přišla chvíli před odchodem. Liliana zůstala sama v pokoji, dokud se zase neozvalo zaklepání. Šla otevřít a tam stál její bratr.

„Teo, co tu děláš? Potřebuješ něco?“ Teo měl na tváři zářivý úsměv.

„Je to tu skvělý.“ vyvýskl a vešel do pokoje. „Lukáš je úžasnej, Kateřina taky, ta moje učitelka. Celá tahle škola je super.“

„To je dobře, že se ti tu líbí.“ pousmála se Lily a rozcuchala mu vlasy ještě víc, než je měl. Vzpomněla si, že má pokoj taky se Štefanem.

„A co Štefan, dozvěděl ses o něm něco?“ Teo se zastavil. Podíval se na sestru a koutky úst mu vyjely nahoru.

„Tobě se líbí, že?“ Liliana se posadila na postel a zčervenaly jí tváře. Byla to pravda. Štefan byl hezký a tajemný, což ji docela lákalo, odhalit to jedno hrozně velké tajemství.

„Neblázni. Je takový tichý, nesmělý. To není kluk pro mě.“ přesvědčovala ho. Teodor však znal všechny její bývalé kluky a Štefan byl přesně ten typ kluků- tajemný, tmavovlasý. Na devadesát devět procent se jí alespoň líbil.

„Ne, o Štefanovi jsem se nedozvěděl vůbec nic. Celý večer nebyl na pokoji, přišel až v devět, plácl sebou do postele a usnul. Skoro se mnou nemluvil, jenom mě varoval před tím Christianem, jak se každýmu líbí. Ale Lukáš říkal, že o sobě vážně nikdy nemluví. Ani s ním ani s nikým jiným. Baví se jedině s učiteli a s Lukášem, ale nikdy se nesvěří. Nikdo ani neví, jestli je čistý, nebo ne.“

„Je asi jako vegetariáni. Třeba má své důvody, proč to nikomu neříct, ale jaké?“ Liliana nesnášela tajemství a její bratr to věděl. Dříve jí tím provokoval a dělal si z ní srandu. Přisedl si vedle ní a zasmál se.

„Nemusíš se tím zabývat. Nech ho žít. Je to jeho věc a ty mu do toho nešťourej.“ sestra se zašklebila a vstala. Teo ji sledoval s jedním povytaženým obočím.  „Kam to jdeš?“ pokrčila rameny.

„Jdu se projít. Jdeš taky?“ rozhodil rukama a vstal taky.

„Ven, nebo po škole?“ zeptal se, protože by si vzal boty. Zatím, jak si Liliana všimla, byl bosý.

„Ven, kam jinam? Školu si můžeš prošmejdit zítra.“