Magie v nás

Christianův sen

Christian ležel v posteli. Nemohl usnout. Stále přemýšlel nad procházkou s Lilianou. Slyšel, že měla z toho problém a to ho trápilo. Nechtěl, aby měla nějaký malér. Chtěl se jí jít omluvit, ale vždycky ho nějaký hlas v hlavě zastavil. Jako kdyby tam měl cvrčka, který cvrká, že by se jí omlouvat neměl, že to nebyla jeho vina, měla si to hlídat sama. Přece se nebude omlouvat za to, co neudělal.

Po několika minutách nakonec usnul.

Stál v nějaké místnosti. Byl v kruhu lidí, kteří stáli jako sochy. Vypadali, že spí. Ale netušil, jak můžou spát vestoje. Potom si všimnul, že nestojí, ale vznáší se. Za jednou ze vznášejících se postav se někdo pohnul.

„Kdo je tam?“ křikl trochu vystrašeně. Objevil se kluk se světlými vlasy a tmavě modrýma očima.

„Nemusíš se bát. Já ti nechci nic udělat, Christiane.“ řekl ten kluk. Christian se divil, že zná jeho jméno.

„Ty mě znáš? Kdo jsi? Kdo jsou oni?“ ukázal na postavy. Trochu posmutněl.

„Jmenuji se Samuel. Tohle jsou moji bratři a sestry, které zabil jeden muž. Myslím, že ho znáš.“ v očích mu bleskla nenávist. Ne k němu, ale k tomu muži, o kterém mluvil. Trochu tušil koho myslí.

„Myslíš Viktora? Ty jsi První, že? Jak zemřeli?“ Samuel nebyl nijak překvapený, že zná jeho i Viktora. Přišel blíž. Tvářil se docela hodně unaveně. Jako kdyby Christian nebyl první s kým mluvil.

„Jak kdo. Tam tu zabil jed, který namíchal, aby jí vzal schopnosti.“ ukázal na brunetu za ním. Měla šaty od krve. Vlastně, když se teď na ně koukal, měli skoro všichni krev na oblečení. Jen pár z nich vypadali jako spící přízraky. „Ten se mu vzepřel a nechtěl ho poslechnout. Viktor je blázen. Christiane, není přesná tabulka na dobro a zlo. Poslyš. Řekl jsem to už jednomu a řeknu to i tobě. Jsi jediná naděje na přežití rasy čarodějů. Ty, Liliana a Štefan. Vy tři můžete všechny zachránit. To ty rozhodneš o výsledku války s Viktorem. Bude to náhlá a krátká bitva. Jenže může vyhrát jen jedna strana. Ty víš, co dělá, aby vyhrál. Potřebuji, abys pomohl vyhrát čarodějům. Pokusím se co nejlépe ti pomoci, ale má moc je teď velice malá.“ podíval se na všechny kolem.

„Jak to? Co se stalo? Kde jsi? Proč zrovna já? Proč to neuděláš? Proč někoho nepošleš, aby to udělal za tebe? Aby mě zabil? Proč mě to necháš udělat?“ Christian ho nechápal. To myslel vážně? Ví o něm všechno, ale nezastaví ho? Nebo proč mu nepomůže? Kde je, že to nedokáže?

„Kde jsem? To nevím. Jak jsem řekl. Viktor je blázen a většinu Prvních unesl a buď zabil, nebo stále vězní. Jsme někde v horách. Předpokládám někde v Alpách, ale nejsem si jistý. Můžeme být kdekoliv. V Tatrách, ve Skandinávii. Vážně to nevím, ale myslím spíš ty Alpy. Ale s námi si nedělej hlavu. Musíš najít spojence, kteří by vám pomohli. Na nás vůbec nemysli.“ usmál se na něj. „Já tě nechci zabít.“

„Vy se nemůžete dostat ven, že ne?“ Samuel zavrtěl hlavou. Ukázal na další postavu. Tenhle člověk neměl na sobě ani kapku krve.

„On utekl. Jenže než překonal všechna kouzla kolem, byl už mrtvý.“ Christian začal Samuela litovat. Věděl, v jaké je situaci. Vězní ho magor, který dostane, co chce a nebojí se použít násilí. Přesně tohle si zažil. Nevěděl, jak dlouho to trpí, možná trpěl Samuel, ale on to okusil dva týdny a měl dost. „Christiane, najděte všechny. Pokud budu moct něco udělat, budeš první, pro kterého to udělám. Věř mi, prosím.“ natáhl k němu ruku.

„Já nemůžu.“ řekl nakonec. Otočil se k němu zády.

„Budu tě hlídat. Ale teď musíš začít věřit svému společníkovi. Prosím, Christiane, věř mu. Ty víš kdo je Štefan zač. Je nebezpečný, to jistě a ví, co ti tehdy udělal, ale nebylo to schválně. Potom, co tě odvezli, utekl a našli ho až u tebe. Plakal a snažil se tě probudit.“ zavrtěl hlavou. On by tohle nikdy neudělal. Přece ho viděl. Chtěl ho zabít, to bylo jasné. Tvářil se jako zvíře zahnané do kouta- divoce a odhodlaně ublížit mu. Christian se ho nažil zastavit, ale zřejmě ho neslyšel. Každý na něj křičel, ať toho nechá. Petr, on, jeho starší spolužáci, ti všichni chtěli, aby přestal. On přestal. Dal mu poslední ránu. Už si vůbec nepamatoval, co bylo dál, ale nakonec se probudil v nemocnici s pořádným otřesem mozku.

„Samueli, omlouvám se, to nepůjde. Já už vím, jak ta válka dopadne. Ale pro vás to nedopadne dobře. Chci, aby to bylo jinak, ale co mám dělat?“ podíval se okolo sebe. Přemýšlel, kdo byli, co dokázali, co zkazili.

„Víš co? Mám nápad. Nech to plavat. Přidej se k nim, ale hraj to na obě strany. Sem tam jim něco prozraď, uprav si pravdu. Nikomu to neublíží. Christiane, neboj, budu se starat o to, aby sis vybral správně. Musím končit.“ zamihotal se a zmizel. Vznášející se postavy s ním.

Christian potom upadl do bezesného spánku, který trval až do rána.

Ahoj, jak se máte? Co myslíte, že se bude zdát Štefanovi? Myslím, že vás to ani moc nepřekvapí. =) 

Za chyby velká omluva