Oboustranně výhodná dohoda

40.

Skřípání brzd bradavického expresu vytrhlo Harryho z myšlenek. Byli na místě. Mladík si povzdechl a vstal. Všichni se hrnuli k východu, ale on nikam nespěchal. Věděl, že venku ho nečeká nic dobrého. Když konečně vyšel z vlaku a rozhlédl se po poloprázdném nádraží uviděl postavu muže, který čekal opřený o zeď.  Měl ruce složené na hrudi a ve tváři dost naštvaný výraz. Harry si znovu povzdechl a vydal se směrem k němu.
" To je dost, že ses uráčil," sykl Snape.
" Hmm, taky tě rád vidím, " ušklíbl se Harry a Severuse objal. Měli to sice domluvené předem, nicméně se zdálo, že to Severuse mírně vykolejilo. Připisoval to tomu, že místo aby se s ním Potter hádal, v klidu udělal, co se po něm chtělo. Čehož dřív nebyl schopen.
Snape zakroutil hlavou a společně se vydali průchodem v přepážce. Šli jen vedle sebe, víc se k sobě neměli. Harry byl za to rád.
Když prošli na mudlovské nádraží, rozloučil se s ostatními. Vzhledem k tomu, že Snape stál nedaleko a podupával nervózně nohou, nechtěl to Harry zbytečně prodlužovat. Nakonec se mu spolužáci ztratili v davu a Harrymu se trochu ulevilo. Nemuseli předstírat, jak jsou do sebe se Snapem zamilovaní. Nicméně se k sobě měli i nadále chovat slušně.
"Nikdy nevíš, jestli nás někdo z povzdálí nesleduje," objasnil Severus. Harry přikývl a následoval muže do londýnských ulic až došli k Děravému kotli.
"Zajisté ti nemusím připomínat...," začal Severus, ale Harry ho přerušil.
" Ano já vím, musím se chovat, jak jsme se domluvili. I když si to o mě myslíš, nemám místo mozku trolí holuby," řekl Harry naštvaně. Snape se jen ušklíbl, byl rád, že mu nemusí pořád něco připomínat. Nabídl mu rámě a Harry přijal. Společně poté prošli do hospody. Ve chvíli, kdy je lidé poznali, se kolem nich seběhlo nejméně třicet kouzelníků a čarodějek. Každý si chtěl popovídat, Snape ale neměl náladu.
" Když dovolíte, rádi bychom prošli. Potřebujeme si něco zařídit v Příčné," řekl netrpělivě Severus.
" Vždyť si chtějí jen povídat, Seve," uchechtl se Harry a vychutnával si mužův překvapený výraz.
" Jdeme!" sykl mu do ucha a táhnul ho za předloktí do zadní části hospody, kde se nacházel průchod na Příčnou ulici.
Když osaměli, Snape zahodil jeho ruku, jako by byla prašivá. Místo toho ho chytil za rozepnutý  límeček od košile a přitáhl blíž. Jejich nosy se téměř dotýkaly.
" Ještě jednou mi takhle řekneš, tak tě prokleju," zasyčel. Šel z něj docela strach.
V ten moment se přes průchod vracela rodinka čarodějů. Když si všimli těch dvou, zarazili se. Snape zachoval duchapřítomnost a doslova se přisál na Harryho rty. Polibek to byl dost vášnivý.
"Ehm dovolíte?" odkašlal si čaroděj. Snape se od Harryho odtrhl a prudce dýchal. Mladík na tom byl podobně a zrudl. Vykoktal ze sebe omluvu a uhnul stranou.
Poté co prošli skrz průchod mu Snape syčel do ucha: "Příště mne na veřejnosti neprovokuj! Tohle bylo tak tak."
Harry se zmohl jen na to, aby přikývl. Ještě stále mu ve spáncích tepala krev s adrenalinem.
Líbat Snapea bylo tak zvláštní. Nechtěl to dělat a při představě že musí, se mu skoro kroutily vnitřnosti, ale když už to dělal, bylo to docela vzrušující. Harry se pomalu děsil toho, co to s ním Snape provádí. Bylo to tak matoucí. Vždyť se mu chlapy nelíbí!

***

Nejprve spolu zašli do banky. Severus ze svého trezoru vybral značný obnos. Harry raději něco málo vybral také, člověk nikdy neví, kdy bude potřebovat peníze.
Poté se vydali do zlatnictví, kde nějakou dobu vybírali prsten. Harry měl za úkol se tvářit u toho co nejvíce zamilovaně. No ale tvařte se takhle na nevrlého netopýra...
Z klenotnictví se stavili ještě v lékárně a knihkupectví, kde si Severus koupil pár věcí a poté si zašli na svačinu do místní cukrárny. K Harryho překvapení si Snape k černé kávě objednal čokoládový dort. Harry na to jen vyjeveně zíral, když to přinesli.
" Děje se něco, Harry?" zeptal se Severus. Byl si vědom toho, že tu nejsou sami. Jinak by ho jménem  neoslovil.
" Nikdy jsem si ve Velké síni nevšiml, že máš rád sladké," řekl Harry.
" Jako kterýkoli jiný, člověk mám i já své neřesti," ušklíbl se Snape. Harry se zachechtal: " Kdo by to byl kdy řekl."
"Tak mne napadá, kde máš vůbec kufr?"
" Poslal jsem ho ráno krbem k Siriovi."
"Dbre doprovodím tě až dojíme." oznámil mu Severus.
" Proč? Cestu znám," zamračil se Harry.
"Chci mít jistotu, že tě Lucius někde cestou neodchytí," objasnil Snape.
" Vždyť už mi nemůže nic udělat, jsme zasnoubení," namítl Harry.
" Mohl by najít kličku v zakonech. Ten je schopný čehokoli, aby tě získal. Nepodceňuj ho," varoval ho Severus.
" No bezva, člověk by si řekl, že rok po válce bude mít klid," zachmuřil se Harry.
"Snad časem pochopí, že to nemá význam. I proto jsem chtěl, abys jezdil po světě se mnou. Nebude mít příležitost k intrikám."
"Dobře," přikývl Harry. Pustil se do dortu před sebou a přitom sledoval, jak si Severus téměř labužnicky vychutnával první lžičku toho svého.
Zvláštní, nikdy jsem si nevšiml takového výrazu v jeho tváři. Myslel jsem si, že se ten chlap umí jen mračit.