Oboustranně výhodná dohoda

74.

Vzbudil se dřív než Harry. Ještě chvíli jej jen tak držel v náručí a pak mladík začal probouzet.
" Jak se cítíš?" zašeptal Severus a
Harry jen pokrčil rameny. To nebylo dobré. Severus se mu podíval do očí a tam... Prázdno. Tak strašlivé zelené prázdno, jaké snad nikdy neviděl.

Co jsem ti to udělal?

Chtěl to nějak odčinit, udělal by cokoli, aby ty oči viděl zase zářit veselím a tak se sehnul a chtěl ho políbit. Harry ale uhnul stranou a vymanil se mu z náruče. Ještě chvíli sklopený pohled a několik hlubokých nádechů. Dodával si odvahy a pak se mu podíval do očí. Nebylo v nich nic. Usmál se sice, ale k očím to nedorazilo.
" Asi bychom si měli zabalit," řekl tiše. Vstal a šel do koupelny. S námahou zavřel, opřel se o dveře a rozplakal se.

Ne nesmím mu dovolit mě vidět takového. Potřebuju ho. Nechci, aby si myslel, že budu brečet jak malý děcko pokaždý, když mě odmítne.

Severus zíral na ty dveře. Netušil jaký vnitřní boj se tam za nimi odehrává, ale tušil že až Harry opět vyjde ven, bude to jiné.
A bylo.

***

Harry po návratu domů zapadl do svého pokoje a napsal dopisy přátelům a kmotrům. Chtěl se s nimi sejít. Ale ne u Snapea. Poslal Hedviku, ať dopisy doručí a potom si šel číst. Tedy spíš předstírat, že si čte. Neměl na nic náladu. Rozhodně ne na to, co chystal Severus. Byl víkend a byla už pár dní naplánována návštěva galerie. Nějak se mu teď ale nechtělo předstírat šťastný páreček.
Severus se na celé dopoledne zavřel do laboratoře. Když byl čas oběda, vydal se hledat Harryho, aby se společně najedli, jak měli ve zvyku. Harry ale v jídelně nebyl. Nebylo ani nic uvařeno.
To jsem měl předpokládat.
Zamračil se a zamířil do jeho pokoje. Zlehka zaklepal
" Dále," řekl Harry.
" Dnes nebudeš obědvat?" zeptal se.
" Zapomněl jsem," řekl Harry prázdně a vstával z postele.
" Mohu to udělat já, klidně lež," nabídl se.
" To nevadí, stejně jsem nespal," zavrtěl Harry hlavou.
" Budeš chtít pomoct?"
" Ne," řekl a vyšel ze dveří. Nechtěl ho mít v blízkosti. Bolelo ho se na něj jen koukat. Vlastně vůbec neměl hlad, ale měli to rozdělené. Každý musel uvařit jedno jídlo denně. Díky kouzlům to šlo jednodušeji.
Harry se prohraboval zásobami ve spíži a za chvili se už pustil do přípravy zapečených těstovin. Ackoli to bylo jeho oblíbené jídlo, dnes na něj něm vůbec chuť. Když o hodinu později usedali k jídelnímu stolu, Harry se díval z okna a nepřítomně do těstovin dloubal. Snědl sotva pár soust.
" Nechutná ti?" zeptal se Severus zamračeně.
" Nějak nemám hlad," odpověděl po chvíli. Vstal a chtěl odejít. Severus ho chytil za zápěstí. Harry skoro nadskočil pod tím dotekem.
" Co mám udělat?" zeptal se Snape skoro zoufale.
" Nevím," vzdychl Harry.
" Půjdeme vůbec večer do té galerie?"
" Teď bych radši nikam nešel... Třeba se to večer změní," pokrčil Harry rameny a šel do svého pokoje. Severus dal hlavu do dlaní.

Proč musí být vztahy tak složité. Tohle měla být jen dohoda... Od kdy se do toho vkradly city?

***

Odpoledne dorazila s Hedvikou odpověď,  že může Harry přicestovat letaxem. Toho rád využil, nechtěl říkat Snapeovi o doprovod. Jen mu oznámil, kam kde. Našel ho zamyšleného nad knihou.

Když ho kmotři a kamarádi uviděli vytřeštil oči. Harry vypadal strašně. Strhaná tvář, oči zarudlé, kruhy pod očima.

" Co se stalo?" zeptal se Sirius a objal ho kolem ramen. Harry ho popadl a pevně se k němu přitiskl a začal štkát. Sirius celý zmatený ho začal hladit po hlavě a zádech dokud se Harry trochu neuklidnil.
" Harry?"
" Už dál nemůžu...," hlesl.
" Udělal ti něco?"
" Ne neudělal nic. On, já nevím... Brání se všemu, o co se pokusím. Kdykoli mě odmítne, je to jako by mi vrazil nůž do srdce... Už to nesnesu," plakal.
" Nebylo by lepší ho poslat  někam?" mračil se Ron.
" Možná, a co Malfoy?" utřel si Harry nos do rukávu.
" Harry, už ses hodně zlepšil v útočných kouzlech. Nepotřebuješ ho," namítla Hermiona.
" Potřebuju! Hermiono já si bez něj neumím představit život! Asi jsem masochista," rozplakal se znovu Harry nad bezvýchodností své situace.
" Možná ti to tak jen připadá, protože jste pořád spolu. Potřebuješ se odpoutat. Harry tohle tě ničí," řekl Remus.
" Já vím, ale kdybych vážně odešel, zabilo by mě to," hlesl Harry.
" Co si s ním promluvit?" navrhla Hermiona.
" Nemá to smysl, nezmění názor. Prej to dělá kvůli mě. Abych JÁ nebyl na zklamaný až se to zhroutí."
" Teď to je teda alibista," utrousil Sirius.
" Jsem tak zklamaný. Já nevím co mám dělat?"
" Harry těžko ti řadit, když stejně to co ti říkáme, se míjí účinkem," poznamenal Remus.
" Já vím... Ale nemůžu s tím nic udělat... Díky, že jste mě aspoň vyslechli," povzdechl si Harry.
" Kdybych ho měl po ruce... Avada by byla málo," zuřil Sirius.
" To ničemu nepomůže..." mírnil ho Remus.
' Ale ulevilo by se mi," vydechl Sirius.
" Pořád ho miluju, i když si to nezaslouží," zamračil se Harry.
" Jo, dobře," přikývl Sirius.
"Budu se muset na večer vrátit. Půjdeme do galerie," vzpomněl si Harry.
" Vážně s ním chceš nemám jít?"
" Hmm moc se mi nechce, ale třeba to nakonec bude zábava."

Harry na Grimmauldově náměstí strávil celé odpoledne. Pomohlo to, tedy aspoň na chvíli.

***

" V kolik vyrazíme?'  zeptal se Harry, když přišel domů.
" Skutečně tam chceš jít?" zeptal se Severus překvapeně.
" Lepší než koukat doma do zdi," pokrčil rameny.
" Nemusíš to dělat," řekl opatrně.
" Já vím, ale chci," řekl Harry Severus tedy přikývl. Popravdě s dneškem už vůbec nepočítal. Spíš se divil, že mu sem nevrhl Black a neproklel ho za to, že ubližuje jeho kmotřenci. Možná ho jeho vlkodlak krotil.
" V sedm odcházíme," řekl Severus.
" Fajn, jdu si dát teda ještě sprchu," oznámil mu Harry a zmizel z obýváku. Bylo těžké se Severusem hovořit. Ještě těžší bude s ním někam jít, ale musel si zvyknout. Čím dřív, tím líp. Je to dohoda, každý nakonec dostane, co potřebuje.

***

Během večera se Severus pokoušel o jakýkoliv kontakt s Harrym, ale mladík zatvrzele odmítal ho i jen chytit za ruku. Na ostatní se ale pokoušel usmívat. Byl to velmi smutný úsměv, jeho oči ho prozrazovaly. Harry se co nejvíce pokoušel soustředit na umění a severusovy pokusy o kontakt odmítal. Z povzdálí je sledoval jeden pár modrých očí.

Dívali se zrovna na jeden obraz a přemýšleli, co tím chtěl autor vyjádřit. Když se k jim náhle připojil Lucius.
" Zdravím přátelé, dlouho jsem vás neviděl. Zdá se, že jsou nějaké potíže v ráji," ušklíbl se a zabodl pohled do Harryho. Mladík sebou cukl směrem k Severusovi a ten jej pevně chytil kolem ramen a stiskl.
" Nechápu o čem to mluvíš. Ovšem ocenil bych, kdyby ses nám již konečně nemontoval do života. To cos udělal naposledy, je do nebe volající," zavrčel Snape.
" Ale no tak, jen takový žertík. Nebo spíš záchranné lano tady pro pana Pottera, kdybys ho ty omrzel, věřím že nakonec i já mu mám co nabídnout," zadíval se na Harryho a ten zrudl.
" Hodláš už konečně zmizet? Nikdo není zvědavý na tvé výlevy," utrhl se na něj Severus a vstoupil před Harryho v očích blesky.

Vypadni. Potter je můj!

"Beze všeho Severusi, jen jsem vás chtěl pozdravit. Tak zase na viděnou... pane Pottere," zamával mu Lucius a odkráčel.

Harry se třásl. Copak mi už nikdy nedá pokoj?

Severus ho objal. Harry se nechal uklidnit, ale jen na chvíli. Poté se vymanil.
" Nemohli bychom už jít domů," poprosil Harry. Po tomhle neměl už vůbec náladu na nic. Severus přikývl a přemístil s Harrym do Tkalcovské.

***

Tu noc se Harrymu zdál sen. Byl v něm Malfoy a Harryho nutil, aby si ho vzal. Byl spoutaný magickými pouty u oltáře na sobě měl směšné šaty pro nevěstu a pod Impériem. Strašný pohled. S výkřikem děsu se probral. Severus ve vedlejším pokoji spěšnými kroky zamířil k němu.
" Co se děje?" zeptal se.
" Jenom zlý sen," řekl Harry.
" Chceš lektvar?"
" Ne, to bude dobrý," zavrtěl hlavou, ale přitom se třásl. Severus se zamračil.
Harry potřeboval utěšit, ale protože se na Severuse zlobil, nehodlal ho prosit. A tak Severus udělal to jediné co mohl. Popostrčil Harryho stranou, ten na něj nevěřícně zíral, a pevně jej objal. Zprvu se Harry bránil ale Severus měl větší sílu, tak to Harry nakonec vzdal. Zabořil hlavu do úžlabiny mezi krkem a klíční kosti a vdechoval tu známku vůní bylinek. Tak uklidňující. Jsem slaboch, ale nemůžu jinak.