Oboustranně výhodná dohoda

70.

Severus se probudil jako první. Mladík sladce oddechoval, zatímco se k němu ve spánku tiskl. Severus se trochu posunul a prohlížel si tu uvolněnou tvář. Zaměřil se na ty krásné rty, které zvaly k políbení. Věděl, že má jedinečnou příležitost, dokud ještě spí a tak toho využil. Sehnul se a své rty zlehka přitiskl na mladíkovy. Harry slastně vzdychl až se Severus lekl, že ho vzbudil, ale to se nestalo. Když oddálil rty mladík se ze spánku usmíval. Snape ho s úsměvem ještě chvilku pozoroval. Vzápětí si uvědomil co dělá a odtáhl se. Tím Harryho nakonec i vzbudil.
"Dobré ráno," uculil se Harry.
" Jak pro koho," řekl Snape nabroušeně.
" Co je?" divil se Harry.
" Moc jsem se nevyspal," řekl muž vyhýbavě.

Do pokoje náhle vrazila postarší ošetřovatelka a když viděla ty dva v posteli, ostře se nadechla k nadávkám.
" Co jste to tady vy dva..."
Snape se na ni zamračil, ale neplatilo to na ní.
" Přece jsem ho nemohl nechat spát na židli," vyhrkl Harry.
" Proč jste si nepřeměnil židli na lehátko?" zamračila se.
" Protože mi nebylo dobře, tak chtěl být se mnou, stačí?" vystrčil Harry bojovně bradu. Snape se musel v duchu pousmát, jak ho Nebelvír bránil.
Ošetřovatelka se zamračila, ale už to nekomentovala. Udělala pár diagnostických kouzel, něco zapsala do tabulky a řekla Harrymu, že ho dnes po snídani propustí.
" Díky Merlinovi," ušklíbl se Severus.
"Musíš sem dneska jít kvůli výzkumu?" zeptal se Harry.
" Výjimečně ne,"
" Co kdybychom si udělali hezký den a jeli si někam prostě jen odpočinout," navrhl Harry.
" Jak si představuješ ten
odpočinek?" zeptal se Severus.
" Třeba den na pláži by byl fajn..." provokoval ho Harry se smíchem.
" Na to zapomeň, Pottere," řekl Snape temně.
" Ehm dobrá tak něco jiného... Třeba procházka v lese?"
" To se zdá být přijatelnější návrh,"
" Nebo.... Co vlastně děláš ty rád?"
" Čtu, vařím lektvary..."
" Kromě tohodle," protočil Harry oči.
" Zajímají mne například památky," řekl Severus a Harry se na něj překvapeně podíval.
" Ačkoli se o mně spoustu let traduje, že jsem sklepní netopýr, vskutku jsem taky jen člověk s různými zálibami," pokrčil Severus rameny.
" Tak bychom mohli třeba na nějaký hrad?" navrhl Harry.
" Nedávno jsi byl na tom v Edinburku," připomenul mu  Severus.
" Hmm a to byl druhej, kterej jsem kdy viděl,"
"Vskutku?"
" Ani s mudkovskou školou jsem nikdy nebyl. Dursleyovi mi nikdy nedali povolení k výletu," zamračil se Harry.
" Dobrá, něco naplánujeme až budeme doma," řekl Severus
" Víš nedávno jsem byl s kmotry v kouzelnické Zoo. Bylo to tam neuvěřitelný," rozzářil se Harry v očích zářivou radost.

Ten kluk je v jistých ohledech vážně ještě dítě...

" Sestavíme si pár typů na výlety na volné dny," uzavřel Severus.

***

Když Ron oznámil sourozencům, že se budou s Hermionou brát do tří měsíců způsobil tím v rodině celkem rozruch. Samozřejmě, že dvojčata hned vymýšlela důvod toho všeho. Nebylo to tak těžký poznat, l podle toho jak Ronovi rudly uši.
"No teda brácho, ty kaňoure jeden," chechtal se Fred a rozcuchal mu jeho zrzavou čupřinu.
" Nech toho," odstrčil ho Ron. smějíc se.
" Vy jste fakt paka," protočila Ginny oči a šla za Hermionou ven.
" To jsem si nemyslel, že budeš mít nakonec svatbu dřív než my dva," řekl George.
"Hm, to já taky ne," zatvářil se Ron rozpačitě.
" A teď mi řekni, kdo z nás ti půjde za svědka," ušklíbl se Fred.
" Eee kluci... No..." kroutil se Ron.
" Počkej nechceš mi tvrdit, že ani jeden z nás?" vyhrkl George.
" No jo..."
" Tak kdo?" mračil se Fred
" Harry, požádal jsem jeho," uculil se Ron.
" V tom případě jo. Harry je čestný Weasley, to je v pohodě brácho," usmál se George.
" Vážně?"
" Jasný," přikývl Fred.

***

" Jsi v pohodě?" zeptala se Ginny, když vyšla na verandu. Hermiona tam seděla schoulená v dece a dívala se do pole.
" Ani ne," vzdychla Hermiona.
" To bude dobrý, neboj," přisedla k ní zrzka.
" Ráda bych věděla, kde se vás Weasleyových bere tolik optimismu," složila hlavu do dlaní.
" Asi to máme v genech," zubila se dívka.
" Můžu se tě na nebo zeptat?" Podívala se na ni Hermiona.
"Jasně."
" Ty s Deanem už..."
" Jo aha... Ne ještě ne," zavrtěla Ginny hlavou.
" To je dobře. Hlavně pak dávej bacha, ať pak nedopadnes jako já...,"
" Neboj, vím že spolech na chlapy moc není. Už nějakou dobu sebou radši všude nosím lektvar," mrkla na ní Ginny.
" No vidíš a ten já jsem neměla. Kdybych nebyla pitomá...,"
" Tak by se ti za chvíli nenarodilo krásné zrzavé dítě s hnědýma očima," zubila se Ginny.
" No tak... Nedělej si srandu," usmála se trochu Hermiona.
" Ber to s humorem, teď už s tím stejně nic neuděláš."
" To máš pravdu."
" Ginny šla bys mi za svědka?" zeptala Hermiona náhle.
" Ráda," usmála se dívka.

***

Molly s Hermionou a paní Grangerovku vybíraly svatební šaty. Stavili se cestou z banky v obchodě paní Malkinové. Hermiona si nemohla vybrat. Všechno jí připadalo strašně moc přeplácaně. Měla ráda jednoduchý styl oblékání a v tomhle by si připadala, jak obří marshmallow. Žádné vystavené šaty se jí nelíbily.
Rozhodla se, si je nechat ušít přímo na míru. Švadlena si nejprve nechala vysvětlit, jak by si Hermiona šaty přestavovala. Poté jí načrtla několik modelů. Hermiona si vybrala jeden z nich. Domluvili se na látce a za týden se měli sejít.

***

Doma Harry se Severusem společnými silami uvařili oběd a poté si s mapami a dalšími knihami sedli v salónku a probírali jaká místa, která by chtěli navštívit. Severus ihned zavrhl místo jako Disneyland. Pravda Harry to navrhl jen proto aby viděl, jak se Severus bude tvářit. To že to vůbec neznal dávalo tušit, jaký výraz potom bude mít. Harry našel jednu vzpomínku na reklamu v televizi, kterou koutkem oka zahlédl, když mu bylo asi deset a tu mu potom ukázal.
Severus zkameněl v očích výraz vraha.
" V žádném případě," zavrhl Snape. Harry se poté rozřechtal na celé kolo.
" Baví tě mne provokovat?" zúžil Snape oči do škvírek. A Harry ihned přestal.
"  No trochu," uculil se po chvíli mladík.
" Zdá se, že jsi velmi zlobivý chlapec," přisunul se k němu Severus blíž. V takových momentech téměř zapomínal, že si od něj chce držet odstup. Harry naprázdno polkl a s doširoka otevřenýma očima sledoval, co Severus udělá.
" Ano," zašeptal Harry. Snape se ostře nadechl.
" Nejspíš zasloužíš trest," řekl temně. A Harry lehce přikývl. Vyčkával na Snapeův další krok.
Severus ho popadl a díval se mu do očí s divokým výrazem. Už už se ho chystal políbit a pak mu došlo, že se chová jako smyslů zbavený.
Raději zavřel oči, aby neměl před sebou to pokušení. Několikrát se ještě zhluboka nadechl. Teď se již kontroloval a mladíka pustil. Ten jen slabě zakňučel, protože byl za tu chvilku bolestně vzrušen. Severus se na něj již nepodíval, rychlými kroky odkráčel pryč a zavřel se ve své laboratoři.

Zatracený Potter!

***

Ron měl jít dnes první den do práce. Nebyl z toho nijak nadšený. Vlastně, když se včera od otce dozvěděl, o jakou jde o pozici, myslel že klesnout níž nemůže. Ale co mohl čekat, když měl dostudováno jen to nejzákladnější. Musel se nějak postarat o Hermionu a to jejich malé. Takže musel vzít cokoli, aby mohl vydělat alespoň nějaké galeony.
Bezstarostné dny, kdy mohl s Harrym jen létat na koštěti, spát do kolika se mu chtělo a dělat si co se mu zlíbilo, byly tytam. Teď bylo načase přijmout zodpovědnost a konečně dospět. Jeho přirozený nebelvírský smysl pro čest, mu nedovoloval nic jiného.

Budík drnčel už v šest ráno. Ron snad nikdy takhle brzy nevstával. Nejraději by ten budík vyhodil z okna. Celý zmuchlaný, rozcuchaný a zívající se vydal do kuchyně, kde už se zářivým úsměvem poletovala jeho matka a nandavala na talíř míchaná vejce se slaninou svému manželovi.
" Dobré ráno," hlesl Ron a ztěžka se posadil na židli.
" Dobré ráno," odpověděli jeho rodiče.
Jakmile se před ním objevila snídaně, Ron poněkud pookřál. Snědl to na posezení.
Artur mu nalil šálek horkého kafe a přistrčil mu to pod nos.
" Já to nepiju," zabručel zrzek.
" Ale asi to potřebuješ, Rone. Nevypadalo by dobře, kdybys první den usnul, místo toho, abys pracoval," vysvětlil Artur.
" Hmm, tak jo," povzdechl si Ron vzal si hrnek a usrkl. Zkřivila se mu ústa. Bylo to tak hořký.
" Jak to můžeš pít?" nechápal Ron.
" Tak si to oslaď a dej si tam i mléko," uchechtl se Artur. Ron nešetřil a zkřivil pusu podruhé.
" Fuj, asi to prostě neumím ochutit," odstrčil hrnek a šel se raději obléknout.

Za půl hodiny společně vyrazili na ministerstvo. Artur ho doporovodil do části, zabívající se údržbou budovy a poté se sám vydal do své kanceláře.
Rona se ujal jeden starší bodrý kouzelník a celý den mu byl Ron v patách. Učil se od něj základní kouzla pro drobnější i větší opravy. Také další kouzla pro vyřešení několik krizí spojených s úcpanými nebo protékajícimi toaletami a občas někdo potřeboval opravit něco v kanceláři. Ron měl ale pocit, že nedělal nic jiného než že se hrabal v záchodech. Vskutku vynikající práce. Celý den proto ani neměl chuť se něčeho vůbec najíst.

Když se ale odpoledne vrátil domů a našel tam Hermionu sladce spát na houpacím křesle, věděl, že to za tu oběť stojí. Že udělá všechno proto, aby zajistil svou rodinu. Ať to stojí, co to stojí! A že až zítra bude budík znovu zvonit, bude ho sice proklínat, ale nakonec vstane a do té zatracené práce zase půjde.