Death it began

31) Opět se setkáváme

,,Počkej, ty mi chceš říct, že během tří dnů jsi zjistila, jak se odsud dostaneme...?"

,,No a?"

,,Víš jak dlouho se to snažím zjistit?" řekla jsem naoko naštvaně. Sky se usmála, často o sobě a svých schopností pochybovala, neuvědomovala si, že je prakticky génius přes hádanky a šifry.

,,Je tu však jeden háček," řekla a tím se mé nadšení zmenšilo.

,,Háček? To myslíš vážně, vždyť můžeme umřít." Zaprotestovala jsem.

,,A není tomu tak vždycky?" Podotkla Sky.

,,Jo," obě jsme se zasmáli.

,,Tak bychom to asi měli všem říct ne?"

,,Jo. Pochybuji, že budou chtít všichni odejít, je to až příliš riskantní."

,,Bude to jen a pouze jejich rozhodnutí."

,,Justine? mohl by jsi všechny shromáždit uprostřed tábora?" Zeptala jsem se ho.

,,Jasně," přikývl a běžel to udělat.

,,Měla bys mu všechno říct. Vysvětlit mu, co mezi vámi bylo," řekla Sky hned jak Justin zmizel.

,,K čemu by to bylo... Obě víme co se stane, až se vrátíme. Já zapomenu na všechno co se tu stalo a kdo ví jestli vůbec přežijeme. Jestli se to má dozvědět, tak na to přijde sám. Mě k tomu nepotřebuje."

,,Jak to můžeš říct, vždyť právě tebe se to týká ze všech nejvíc."

,,Sky, až se vrátíme, bude ze mně znovu ten robot jako předtím, nemá cenu mu to vysvětlovat, stejně by mi neuvěřil," řekla jsem a otočila se ke Sky zády a vyšla stejným směrem, jako odešel Justin, za sebou už jsem jen slyšela Sky jak říká:,, Děláš obrovskou chybu."

Když jsme se všichni sešli uprostřed tábora, tak jsme všem vypověděli plán, zvláštní bylo, že všichni souhlasili, všichni se chtěli dostat z tohoto místa. Přitom to tu nebylo až tak špatný.

Nejspíš čekáte až řeknu, že jsme začali plánovat akci, ale ve skutečnosti žádný plán nebyl. Prostě jsme se jen museli dostat včas k portálu, aniž by nás to roztrhalo na kousky, protože máme jen hodinu abychom se tam dostali a země se nezačala ,,stěhovat".

Vyrazili jsme celý houf lidí a všichni jsme běželi k jednomu cíli k portálu. Najednou se země začala trhat, jak jinak nikdy nám štěstí nepřálo a dnes obzvláště. Běželi jsme sprintem k oblouku skály, který měl představovat portál, byl dost velký, abychom se pod něj všichni vešli, ale to jsme přece nechtěli, chtěli jsme se přece dostat odsud, ne tu shnít. Někteří už začínali být nervózní. Najednou se však kamenná deska s námi začala pohybovat dokola a postupně zrychlovala, jak bylo však možné, že jsme se na ní udrželi? Najednou se okolo nás objevilo modré světlo a potom už byla jenom tma.....

Nikdo nevěděl, co se dělo dál, všichni se probudili až v nemocnici, nikdo si nepamatoval na to, co se stalo, vůbec nikdo, dokonce ani Alison, nebo Sky si nic nevybavovaly. Všem bylo namluveno, že se stala nehoda s plynem. Hlavní generátor selhal a všichni co pracovali na projektu s portálem jsou nyní v nemocnici, byli totiž tím plynem otráveni a mají jediné štěstí, že přežili. Poslední na co si vzpomínají je že měli projít tímto portálem... Někteří jsou na tom s pamětí daleko hůře. Například Alison si naposledy vybavuje, jak jí zavolal její otec (DEMETRI), že si s ní chce promluvit. Sky si vzpomíná na to, že byla u Alison na návštěvě. S pamětí je na tom nejhůř Justin. Nepamatuje si, kdo vlastně je. Jediné na co si vzpomíná je že musí najít nějaký ,,ODBOJ", ale kde ho měl sakra hledat?

(Ti z vás, co si pamatují dobře první díly to dál číst nemusí)

.... o TŘI TÝDNY později....

,,Ahoj tati,"řekla jsem do telefonu. Volal mi asi po týdnu. Stýskalo se mi. Říkala, že nemohl zavolat, protože tam kde teď pracuje nemá dobrý signál. Věděla jsem však, že to není tak úplně pravda. Něco se tam u nich dělo a on mě tím nechtěl zatěžovat. Měl mě pořád za malé děcko, kterému se nic nesmí až do poslední chvíle říkat.

,,Ahoj zlatíčko," ozval se táta. ,,Moc mě to mrzí, ale nějakou dobu se opozdím," řekl unaveně. Věděla jsem, že nějaká doba jsou klidně až tři týdny. V duchu jsem si povzdychla.

,,Děje se něco? Zníš unaveně," věděla jsem, že mi na čele vyskočila ustaraná vráska.

,,Ne. Ne nic se neděje. Nic vážného. Vážně mě to moc mrzí, ale v práci jsem se domluvil, že si vezmu delší volno, takže na sebe budeme mít víc času." už jsem dávno věděla, že to tak ve skutečnosti nebude. Bude mít jeden volný den a pokud to dobře dopadne, tak zůstane dva dny, a potom ho hned zavolají. Přesto jsem se snažila znít do telefonu vesele. Alespoň že ho zase uvidím.

,,Jasně. Už se těším." .....

(kapitola 1. Překvapení)

Jak to pokračovalo dál, to už víte.