Death it began

27) První příznaky

Minulost (v cele)

(Justin)

Začínal jsem být nervózní. Už je to několik hodin, co odvedli Alison. Začínal jsem se o ni bát. Co když ji doopravdy zabili? Ne to se určitě nestalo. Byla pro Demetriho až moc důležitá. Ona byla první, na kterou ten zatracený krystal měl účinky. Je naživu... 

Naštěstí netrvalo dlouho a Alison byla zpátky ve své cele. Nebyla však při vědomí a její tělo se podivně třáslo. Dotkl jsem se její ruky. Byla ledová. Co jí to provedli? Stráže, kteří ji přivedli (přinesli), za sebou zabouchli dveře a nechali mě tu samotného s Alison. Nevím jak dlouho trvalo, než se probrala, ale pro mě to byla celá věčnost.

,,Povedlo se mu to...." řekla tichým a slabým hlasem, poté co se probrala. Díval jsem se do jejích modrých očí.

,,Alison, co se mu přesně povedlo?"

,,Vytvořit prvního luminiscenta, nevím co má přesně v plánu, ale nebude to nic dobrého."

,,A ten u koho se mu to povedlo jsi ty?"

,,Je mi to moc líto...."

,,Nemáš se za co omlouvat...." na chvíli se odmlčel. ,, ....Alison? Alison podívej se na mě! Slíbil jsem ti, že tě odtud dostanu. Nezáleží mi, na tom, co s tebou udělal, jsi to pořád ty. Možná změnil tvou DNA, ale nikdy nemůže změnit tebe."

,,A co když se mu to povedlo, nebo na tom pracuje."

,,Tak ať. Alison já tě odtud dostanu. Přísahám."

,,Miluji tě," zašeptala.

,,Taky tě miluju."

Poté Alison usnula. Byla příliš vyčerpaná nato, aby si se mnou dál povídala. Chtěl jsem jí pomoct, ale dostat se z tohohle ústavu bude mnohem těžší než jsem si myslel. Musím poprosit doktorku o pomoc. Čím dřív tím líp.  Sakra, jak se mohlo tak rychle všechno pokazit. Zadíval jsem se, jak Alison spí. Na spící tváři měla ustaraný výraz. Jemně jsem ji pohladil.

,,Nedopustím, aby ti něco udělali," přísahal jsem si.

*************************

(Alison)

Už jsem se cítila mnohem líp, než na začátku. Jako by mou ,,přeměnu", něco zastavilo. Věděla jsem, že to nezmizelo, jen to bylo zastaveno.

,,Alison?" Uslyšela jsem Justinův ospalý hlas.

,,Jsem vzhůru."

,,Jak se cítíš?" Zeptal se. Byla jsem ráda, že tu je se mnou. Kdyby tu nebyl, asi bych se zbláznila.

,,Mnohem lépe," odpověděla jsem na jeho otázku.,,Mluvil jsi s doktorkou?"

,,Ano. Slíbila, že se nás odtud pokusí dostat."

,,Justine měli bychom něco podniknout sami. Víš, že se ti už jednou povedlo uprchnout."

,,Jo, ale musela ses obětovat."

,,Na tom nezáleží. Teď máme doktorky pomoc. Pokud se dostaneme z téhle cely, stačí ji najít a ona nám pomůže ven."

,,Tys už o tom přemýšlela."

,,Jo a ne jednou. Justine, myslím, že se ta proměna zastavila, ale ne na dlouho. Musíme odtud vypadnout a to co nejdříve," věděla jsem přesně co udělám, protože další injekci mi už nedají.