Death it began

32) Až do poslední chvíle

Jen chci upozornit, že jsem k minulé kapitole připsala několik řádků...

Stál vedle mě. Mluvil na mě, ale mě to bylo jedno. Demetri si myslel, že je silný, ale nebyla to pravda, byl slabý. S emocemi a pocity je člověk vždy slabý, jeho touha po pomstě zaručí jeho pád... Mě na to však nezáleželo, bylo mi to jedno, všechno mi bylo ukradený.

,,Hej posloucháš mě?" Zeptal se Demetri a luskl mi před obličejem. Otráveně a s prázdným výrazem jsem se na něj podívala.

,,Vážně bys potřebovala trochu upravit, to tvé drsné já bez duše mě začíná nudit, né že by mě bavilo to ukňourané děcko, kterým jsi bývala, ale alespoň jsi komunikovala..."

,, K tomu bych potřebovala emoce a ty jsou na nic, jen brání člověku v myšlení."

,,Mě třeba ne..." řekl a já jsem se nad tím musela ušklíbnout.

,,No nic, každou chvílí by tu měl být Justin, takže vojáci na místo."

,,Nechápu, proč tohle děláš, už dávno jsi je mohl všechny zlikvidovat a ty čekáš až se sem připlazí."

,,Pochybuji, že to ty pochopíš, ale tady jde o pomstu, chci aby se ti díval do očí, až ho zastřelíš, on totiž nedokáže zastřelit tebe."

,,Vážně tě nechápu, proč tohle všechno, pro jakou pomstu? Na mě? Měl bys vědět, že mě je to úplně jedno..."

,,Ano jistě, že je, zatím. Mám v plánu tohle, Až Markus uvidí, co jsi udělala, že si zabila svou lásku, kvůli mě, kvůli tomu že jsem tě k tomu přinutil, tak pukne vzteky, ale až ti vrátím emoce a ty mu to budeš vyčítat, tak se úplně zhroutí a bude mě prosit abych ho zabil a já mu s radostí vyhovím."

,,Páni fakt úžasnej plán," řekla jsem ironicky, taková ztráta času.

,,Jak se těšíš na setkání s Justinem?"

,,Děláš si srandu? Kdyby to bylo na mě, už nikdy bych ho nechtěla vidět, bude tak otravný bude říkat něco jako PANEBOŽE ALISON, CO TI TO UDĚLAL? ALE NEBOJ JÁ TO VŠECHNO NAPRAVÍM A MY BUDEME ZASE SPOLU..." řekla jsem a protočila oči. Demetri se nahlas rozesmál, najednou se však zarazil a podíval někam před sebe.

,,My o vlku...." podívala jsem se směrem, kterým se díval Demetri a spatřila Justina se svou ,,partou" šašků. Protočila jsem oči a Demetri přistoupil k nim blíž, já však zůstala stát na místě.

,,Demetri nech ji jít..." řekl Justin a ani nemusel říkat o kom mluví, všem bylo hned jasný, že je řeč o mě.

,,Nikdo ji tu nedrží, Alison je tu ze své vůle, to ona si mě našla..." Justin se na mě zahleděl, ale odvrátil ode mě hned zrak a upřel pohled na Demetriho.

,,Chci aby jsi jí vrátil její emoce."

,,No to nepůjde, nemohl bych uskutečnit své plány, to mi připomíná Alison?!" Řekl a já vytáhla jako robot zbraň a namířila ji na Justina. Sky vedle něj zalapala po dechu. Ušklíbla jsem se. No jo naše úžasná Sky, dřív jsem na ni žárlila, na ni a na její rodinu, nyní jsem jí však litovala, zahazovala se s těmihle nulami.

,,Alison tohle nemusíš dělat..." řekla Sky. Já jsem se jen krutě usmála.

,,Ale no tak dost těch scén, chci abys ho zastřelila Alison, jo a nezapomeň na svou řeč..." Konečně, konečně můj spouštěč, konečně se od něj osvobodím.

Stiskla jsem spoušť, kulka letěla a nikdo ji nemohl vystřelit. Nikdo netušil, že bych to dokázala, dokonce ani Demetri nevěřil, že bych dokázala vystřelit. Sky otevřela ústa v němém úžasu. Skácel se k zemi. Slzy mi začali téct proudem po tvářích, panebože, já to doopravdy udělala.

,,Tohle je tvůj konec DEMETRI," nemohla jsem uvěřit, že jsem to udělala, doopravdy jsem zastřelila Demetriho... Ve chvíli, kdy řekl Demetri abych Justina zastřelila, tak se mé emoce spustily. Dala jsem si to jako spouštěč, aby mi Demetri do poslední chvíle věřil. Ležel tam, skácený na zemi a mrtví, poslední pohled věnoval mě. V tom pohledu byla směsice všeho...úžasu, pochopení a nenávisti.

Všichni okolo nás, všichni ti vojáci-luminiscenti se začali probouzet, ztratili svého pána a tak už je nikdo nevlastnil, byli volní, stejně jako jsem byla volná já. Rozeběhla jsem se k Justinovi a vletěla mu do náručí a doufala, že už mě nikdy nepustí...