Death it began

20) Nejsme tu sami

Musel jsem pořád přemýšlet nad tím co mi řekla Sky. Byl jsem dost zmatený, to co mi řekla bylo zmatené... Sakra co se to tu děje a ta dívka Alison, kdo to sakra je? Přišla sem s námi, nebo to je někdo ze Skyiny minulosti, to by však znamenalo, že si oproti nám vzpomíná. Měl bych si s ní promluvit, zjistit co ví, třeba mi pomůže si vzpomenou. Zakroutil jsem bezmocně hlavou, proč se tohle musí stát zrovna mě. Nevím kým jsem byl před tímhle, ale něco mi říká, že jsem nebyl špatný člověk, ba i že jsem pomáhal lidem.

Se Sky si promluvím až zítra, musím si vše promyslet.

,,Čau Justine, hale nechceš se k nám přidat? Místa máme dost a jídla taky," usmál se na mě.

(Minulost)

,,Jo jasně. Proč ne," odpověděl jsem.

Šel jsem za Mattem k ohni. Téměř všichni tam seděli a povídali si veselé historky.

,,Skoro jsme ji měli pánové," řekl jeden z nich. ,,Jen malej kousek. Skočila normálně ze skály. Kdo ví jestli není po ní."

,,Na to bych nevsázel, víš kolikrát jsme si mysleli, že je mrtvá a kdo ví jestli jich tu není víc," řek druhý.

,,O kom to mluví?" Zeptal jsem se Matta.

,,Ale o jedné divošce, říká se že je strašně mrštná, zatím se nám nepovedlo ji chytit."

,,Jak víte, že je to divoška a ne jedna z nás?"

,,No nevíme, ale proč by před námi utíkala, kdyby byla jedna z nás."

,,Třeba si vzpomíná na některé věci, na které mi si nevzpomínáme."

,,Všechno je možné. Ostatně když budeš chtít, tak se k nám zítra můžeš přidat a jít na lov. Prozkoumáváme lesy, většinu jídla si lovíme, jsme v tom až překvapivě dobrý..."

,,Proč ne, rád se přiučím," řekl jsem s úsměvem.

********************

 Ráno jsme doopravdy vyrazili na lov. Vážně mě překvapilo, jak jsou vybavení, no jistě jsou tu už dost dlouho (NĚKTEŘÍ), takže už vědí, co potřebují. Co mě překvapilo, bylo to že jsou v táboře i dívky, celou dobu jsem si myslel, že tu je Scarlet jediná, ale bylo jich tu několik, drtivou většinu však představovali kluci. Seznámil jsem se s Naomi, která nebyla.... no zrovna přátelská, na všechny házela .... vražedné pohledy? Měla však kamarádku, asi to byla její jediná kamarádka, ale pořád lepší než žádná, jmenovala se Taylor a byla přesným opakem Naomi, proto mě tolik překvapovalo, že zrovna ony jsou kamarádky.

,,Hej Justine, jdeš nebo tam budeš dál stát a čumět do blba," zakřičel na mě Matt, který už s ostatníma vyrazil na lov, čekali na mě před lesem. Ušklíbl jsem se a doběhl je.

,,Jaký je plán?" Zeptal jsem se.

,,Žádný nemáme," řekla  s úsměvem Tylor.

,,Vy nemáte žádný plán?" Zeptal jsem se zmateně.

,,Ne nikdy," řekl Matt. ,,Vlastně jeden máme, ten kdo uloví největší kořist, nemusí další den nic dělat, nikdo zatím nepřekonal Wrena, on je rozený talent ohledně lovu.

,,Tak jo, tímto je lov zahájen," zařval Wren a všichni se rozutekli různými směry. Já následoval Matta, říkal jsem si,  že to tu moc neznám a měl bych se alespoň ze začátku držet někoho zkušeného. Běželi jsme dlouho, najednou však Matt zastavil a skrčil se. Posunkem mi ukázal, abych byl zticha. Zadíval jsem se směrem jakým se díval on, zajímalo by mě, co upoutalo jeho pozornost, byl to zajíc.

,,Musíme ho nalákat blíž k nám, zatracení zajíci jsou jen za hranicí."

,,Za hranicí?" Zeptal jsem se nechápavě.

,,Jo, tady je hranice, nikdo z nás za ni nesmí, to je jedno z nejdůležitějších pravidel, které musí každý z nás dodržovat."

,,Co je tam za tou hranicí?"

,,Je tam něco co nikdo z nás nechápe. V tamté částí lesa jsou věci, které nás zabijí, tak to alespoň říká Wren. Prý tam byl a jen tak tak vyvázl živí, ti co mu nevěřili a vydali se tam se nikdy nevrátili."

,,Jo to říká Wren, ale nevíme co se jim stalo,třeba jsou na živu."

,,Ty nemáš Wrena zrovna v lásce," řekl Matt.

,,Něco mi na něm nesedí. Chci to tam jít prozkoumat."

,,Zbláznil ses?"

,,Nemusíš jít  se mnou. Radši se vrať do tábora."

,,Myslíš, že tě nechám aby jsi tam šel sám?" Zeptal se Matt.

,,Matte já tam stejně půjdu a když mě nepustíš dnes půjdu zítra."

,,Ne tys mě špatně pochopil, miluji dobrodružství takže se mnou počítej, jdu taky."

,,Ok tak jdeme," řekl jsem a překročil neviditelnou hranici. Matt mě následoval.

,,Páni nic se nestalo," řekl Matt a v tu chvíli sem uviděl přeběhnout po lese siluetu. Byla to lidská silueta tedy alespoň myslí.

,,Matte myslím, že nás někdo sleduje, rozhodně tu nejsme sami," řekl jsem potichu a vyšel směrem, kde jsem siluetu zahlídl.

Šli jsme dlouho po lese až to vypadalo, že hledání osoby kterou jsem zahlídl vzdáme, pak se však najednou ozval hlasitý řev nějakého... čeho vlastně?

,,Já věděl, že sem nemáme chodit. Kámo měli bychom odtud zmizet."

Já mu však neodpověděl. Najednou jsem uviděl zvláštní zvíře, které se proti nám vyřítilo. Stál jsem tam jako přikovaný.

***********

I když jsem řval na Justina, ať utíká, že se ta věc, která nepřipomínala žádné zvíře, na která jsem si vzpomínal ta věc vypadala jako býk s tygří  hlavou, ta věc se ani na vteřinu nezastavila, naneštěstí Justin ve stejnou chvíli, jako ho měla ta věc sejmout uskočil. Narazil však silnou ranou do stromu. Býk byl opět připraven  na nás zaútočit, najednou ho však něco jako šíp zastavil. Byla to čistá rána přímo do krku, po prvním šípu následoval druhý šíp a po něm další a další až se to ,,zvíře" svalilo na zem. To nebyl však konec, slyšeli jsme dusot dalších. Z lesa se vynořila dívka. Předpokládal jsem, že je to ta holka, kterou jsme se snažili ,,ulovit". Normálně bych se o to taky pokusil, teď mě však víc zajímal Justin. Dotknul jsem se jeho boku, který si držel. Měl zlomené žebro, nejspíš. Nejsem v tom zrovna odborník.

,,Utíkej ke svým lidem, já se o něj postarám."

,,V žádném případě. Proč bych ti měl věřit, že ho třeba nezabiješ."

,,Před chvílí jsem vám obou zachránila život, kromě toho se známe, já a Justin a máme o čem mluvit."

Neměl jsem čas na dohady.,,Dobře. Ale jestli se mu něco stane, tak zaplatíš," řekl jsem a rozeběhl se směrem k táboru.

Dívka pomohla Justinovi vstát a podepírala ho. Musela mít sílu, protože nesla téměř celou jeho váhu. Dusot kopyt se přibližoval. Dívka si myslela, že už zná les nazpaměť, to by ji však ty nestvůry nezahnali do pasti, stali na skále ze které nebylo úniku, jediná možnost byla skočit ze skály. Raději by zemřela smrtí způsobenou pádem, než ušlapání těmito tvory, a tak společně s Justinem skočila do prázdna.