Death it began

8) (Ne) zamilovaná

S Gillian jsem si docela rozuměla. Ikdyž to bylo malé dítě dobře věděla, jak se cítím. Kromě toho byla to docela dobrá změna. Konečně jsem si promluvila s někým svého druhu. Zjistila jsem, že Gillianina matka  je naživu, ale kde je její otec, to netuší. Neví jestli je naživu, nebo je mrtví. Stejně jako já.

,,Přišli jsme pro Gillian.” ozval se Justinův hlas.

Otočila jsem se k němu, stál tam i Mett. Nervózně přešlapoval. ,,Cože?.” 

Gillian se ke mě přimáčkla. Cítila jsem jak se třese. Justin otevřel mříže a vešel dovnitř. Gillian začaly téct slzy. ,,Nic se ti nestane. Rozumíš?” Řekla jsem jí a odhrnula jí vlasy z obličeje.

,,Jak to můžeš vědět?” řekla celá viděšená.

,,Prostě to vím. Ano?” Nepatrně přikývla. Rozepla jsem si řetízek a pověsila jí ho na krk. 

,, Tady to ti půjčím. Je po mé mámě. Ještě nikdy mě nesklamal.”

,,A co bude chránit tebe?”

,,No.. Já se o sebe postarám a ty mi ho potom vrátíš ano?” Přikývla. 

,,Tak běž s nimi a buď rozumná.” Myslela jsem, že už půjde, ale ona mě ještě objala. Podívala jsem se na Justina, který se usmál. Protočila jsem oči. Pako. Potom mě pustila a šla s Mettem pryč. Justin zůstal stát na místě.

,,Jesli se jí něco stane...” řekla jsem a postavila se.

Justin udělal krok ke mě. O krok jsem ucouvla.

,,Tak co?” řekl s pobaveným výrazem.

,,Tak za sebe neručím.” Řekla jsem vážně. Justinův úsměv se prohloubil a udělal ke mě další krok. Já zase o krok ucouvla a narazila tak zády o zeď.

,,Je milé, že se o ni staráš.”

Pokusila jsem se ho obejít. Zaterasil mi však cestu rukama.

Podívala jsem se mu do očí. Usmíval se od ucha k uchu. Což mě dost naštvalo. Nesnáším, když si ze mě někdo utahuje.

,,Jestli sis nevšiml, ráda bych prošla.”

,,Jestli sis nevšimla nechci abys prošla.” řekl provokativně Justin.

Bouchlaa jsem ho (ne moc silně) do hrudi, což způsobylo Justinův výbuch smíchu.

,,Přestaň si ze mě utahovat.” řekla jsem už vážně naštvaně.

,,Měl bych?” 

,,Co vůbec chceš.” zamračila jsem se.

Justin se ke mě nahnul až měl rty u mého ucha. Začalo mi být srdce jako o závod. Tyhle pocity bych mít neměla. Měla bych ho nesnášet a vůbec. Co si o sobě myslí já nejsem žádná hračka ke hraní. ,,Co chci? Na to je jednoduchá odpověď. Chci tebe.” Jestli mi předtím bylo srdce o závod, teť jsem měla pocit, že mi vyskočí z hrudi. Nervózně jsem si skousla ret. Tohle bylo na mě moc. Zadívala jsem se mu do očí. Kurva on se mi smál i očima.

,,Justine tohle není vůbec vtipný. Řeknimi, že sis něco dal, nějakou drogu, protože jinak...” 

,,Jinak co...”

Sakra to snad ne. On mě dostal do pasti. Hraje si se mnou jako kočka s myší.

,,Jinak se neubráníš a políbíš mě?” Sakra. Sakra. Sakra. Kurva jak jsem se do tohohle mohla dostat? 

,, No jo jasně. O tom sním celý svůj život, abych narazila na lovce, který mě chce zabíta já se do něj zamiluji. Takže poradím ti jedno okamžitě dej ty ruce pryč, jinak ti nakopu ten tvůj zadek.”

,,Víš že spousta holek říká, že mám hezký zedek?”

Naštvaně jsem ho pozorovala. Několik pramínků vlasů mi napadalo do obličeje. Chtěla jsem si je dát nastranu. Justin byl však rychlejší a dal mi je za ucho. Protočila jsem oči. Justin se usmál.

,,Promiň princezno, už budu muset jí. Zítra bude těžšký den, ale nejspíš se tu u tebe zastavím.”

,,Radši nechoď.” řekla jsem, ale ve skutečnosti jsem chtěla, aby přišel.

Konečně spustil ruce podél těla a višel z cely. Když se za ním zaklaply dveře, svezla jsem se zády po stěně. Panebože. To snad ne. Já Alison Mackwhitová se zabouchla.

Nevnímala jsem nic kolem sebe. Vůbec nic. Myslela jsem na to, co se stalo. Z mích myšlenek mě do reality vrátila až Gallian.

,,Ahoj.” Pozdravila mě.

,,Ahoj. Co se tam dělo?”

,,No vlastně jsem byla jen u nějaké doktorky. Byla na mě stráááášně hodná.”

,,To jsem moc ráda.” řekla jsem a usmála se.