Death it began

1) Překvapení

,,Ahoj tati,"řekla jsem do telefonu. Volal mi asi po týdnu. Stýskalo se mi. Říkala, že nemohl zavolat, protože tam kde teď pracuje nemá dobrý signál. Věděla jsem však, že to není tak úplně pravda. Něco se tam u nich dělo a on mě tím nechtěl zatěžovat. Měl mě pořád za malé děcko, kterému se nic nesmí až do poslední chvíle říkat.

,,Ahoj zlatíčko," ozval se táta. ,,Moc mě to mrzí, ale nějakou dobu se opozdím," řekl unaveně. Věděla jsem, že nějaká doba jsou klidně až tři týdny. V duchu jsem si povzdychla.

,,Děje se něco? Zníš unaveně," věděla jsem, že mi na čele vyskočila ustaraná vráska. 

,,Ne. Ne nic se neděje. Nic vážného. Vážně mě to moc mrzí, ale v práci jsem se domluvil, že si vezmu delší volno, takže na sebe budeme mít víc času." už jsem dávno věděla, že to tak ve skutečnosti nebude. Bude mít jeden volný den a pokud to dobře dopadne, tak zůstane dva dny, a potom ho hned zavolají. Přesto jsem se snažila znít do telefonu vesele. Alespoň že ho zase uvidím.

,,Jasně. Už se těším," 

,,Co ve škole?" Zeptal se otec. Vážně zněl dost unaveně.

,,No tam to jde  skvěle...," nestihla jsem to ani doříct, protože náš rozhovor přerušil tátův šéf. Slyšela jsem jak mluví o nějakém oteplování, táta teď totiž pracoval na Antarktidě a globální oteplování byl největší problém, který řešili už dva roky. Snažili se přesvědčit vládu, aby se začalo méně vyrábět v továrnách, aby fungovala většinou jen hromadná doprava a tak podobně. Vláda však nesouhlasila a tak se spor vedl dál.

Hale zlato musím končit...," řekl a hned mi to típl. Jen jsem si povzdychla, takhle to bylo vždycky. Jestli mi někdy někdo záviděl, že je můj otec slavný vědec, tak dělal chybu. Mnohem radši bych byla, kdyby byl třeba automechanik, nebo tak.

,,Čauky kočko," pozdravila moje nejlepší kamarádka se zářivým úsměvem.

,,Ahoj," snažila jsem se vypadat vesele. Dobře jsem věděla, že stejně pozná že jsem smutná. 

,,Takže co se děje?" Zeptala se mě.

,,Volal mi táta, přijede dýl, než plánoval."

,,To mi je líto," řekla Sky. Dobře věděla, jak mě to trápí.

,,Neřeš to. Jen jsem jako vždy najivně doufala, že s tátou strávím nějaký čas. Upřímně nevím, proč pořád doufám, v něco co se stejně nestane."

,,Alison, jestli pro tebe můžu něco udělat...," řekla Sky. Zadívala jsem se do jejích zelených očí. Věděla jsem, že to myslí vážně.

,,To je v pořádku. Děkuji." Sky je má nejlepší kamarádka, byla úžasná, vždy mi pomohla.

Šla jsem se Sky přes školní dvůr do školy. Cestou jsme zdravili, své přátele. 

Dneska jsme měli nějakou přednášku o globálním oteplování. Ani jednou nezmínil něco, co bych už dávno nevěděla. Globální oteplování se řešilo po celém světě, ale nikdy tomu nevěnovali tak velkou pozornost, jako můj táta. Jako by tím byl posedlí. 

Nemohla jsem se dočkat, až budu doma, dneska jsem byla strašně utahaná. Bydlela jsem v domě společně  s babičkou, většinou jsem do školy i ze školy jezdila autobusem, až na pár vijímek, kdy se táta udělal volno.

Vyšla jsem z hlavních dveří školy, skoro jako poslední, protože jsem věděla, že mi jede autobus až zadlouho. Doma mě stejně nic nečekalo, teda až na mou optimistickou babičku, která si už několik let pletla cukr se solí, takže slaná jídla byla sladká.

,,Tak ahoj ," rozloučila se se mnou Sky. Dneska jí vyzvedl táta. Sice jsem bydlela jen pár bloků od ní, ale její otec mě neměl zrovna moc v lásce. Teda spíš mého otce, proto jsem se s nimi nesvezla.

,,Měj se," dívala se, za jejím autem, jak mizí v zatáčce. Najednou jsem uviděla tátu, Stál tam ruce v kapsách a na tváři svůj úsměv. Rozeběhla jsem se k němu a objala ho. Táta se zasmál.

,,Co tu děláš?" Řekla jsem nadšeně.

,,Taky tě rád vidím.... Vyšlo to tak, že budu stejně muset zapsat výsledky z Londýna, takže tu několik dní zůstanu." Řekl s úsměvem, byla jsem nadšená, tolik mi chyběl.

,,To je skvělí tati." Řekla jsem s úsměvem.

,,Říkal jsem si, že by sis vzala ve škole volno a pomohla mi s prací,"  Šli jsme směrem k autu.

,,Jasně. Ráda." Myslela jsem to vážně. Ráda jsem tátovi pomáhala s jeho prací. Nasedli jsme do auta a jeli domů, kde nás přivítala babička. 

Nenechala si ujít šanci, kdy mohla tátu pokárat, že nás neupozornil, že přijede.Ráda ho komandovala. Nad touhle myšlenkou jsem se musela zasmát.