Death it began

15) Miluji tě

Začala jsem se probouzet. Vše kolem mě bylo rozmazané. Snažila jsem se zaostřit, ale když jsem se o to pokusila, začala mě bolet hlava. Konečně bolest ustoupila a já otevřela oči. Dívala jsem se do bílého stropu. Pokusila jsem se posadit, ale tělem mi projela ostrá bolest. Dotkla jsem se břicha. Měla jsem na sobě pořád ty šaty ze..... chtěla jsem říct ze včerejška, ale jak jsem mohla vědět, že jsem byla v bezvědomí jen jeden den.

Najednou bouchly dveře a do pokoje vešel Justin. ,,Konečně ses probudila," řekla bych, že byl naštvaný. 

,,Ty jsi na mě naštvaný?" zeptala jsem se, což byla blbost, protože jsem se při tom pokusila posadit a tělem mi znovu projela bolest.

,,Hej lež. Teprve před pár hodinama se ti to začalo hojit."

,,Jak dlouho jsem byla v bezvědomí."

,,Tři dny," řekl a povzdechl si. Vypadal unaveně. Posadil se vedle mě na postel a dotkl se mé ruky na břiše. Propletl si se mnou prsty. Ucítila jsem náhlý příval energie. Né však mojí. Rána se mi začala hojit rychleji. Pustila jsem jeho ruku.

,,Co to bylo?" řekla jsem, možná malinko vyděšeně.

,,Nejsi jediná, kdo má svá tajemství." řekl potichu.

Opatrně jsem se posadila. Přesunula jsem se k Justinovi a opřela si hlavu o jeho rameno.

,,Mrzí mě to," řekla jsem slabým hlasem.

,,Jo to mě taky," řekl Justin a pohladil mě rukou po zádech. 

Nějakou dobu bylo ticho. ,,Řekni mi odkud znáš Wrena." řekl potichu.

To byla ta poslední věc na kterou jsem chtěla, aby se mě zeptal. Raději jsem neodpovídala.

,,Prosím. Alison je to pro mě důležité."

,,Není, to nic hezkého Justine. Vzpomínky na něj se už snažím několik let vymazat."

,,Alison. Řekni mi to. Wrena jsem téměř neznal, věděl jsem, že je to namachrovaný pitomec, ale že by se pokusil o vraždu..."

,,Chodili jsme spolu... Rozešli jsme týden před tím než propukla první vlna mrazu. Rozešla jsem se já s ním, protože mě podvedl. Byli jsme všichni kamarádi ze školy v jednom klubu. No... jeden náš kámoš nám sehnal falešné občanky, takže si všichni nalévali alkohol. Já nepila. Asi jsem z nich byla nejrozumnější. Nebyla jsem zrovna fanoušek nebezpečí a průserů. Ten den se Wren někam vypařil a ztřískal se do němoty. Hledala jsem ho a potom jsem ho taky našla na dívčích záchodech s nějakou děvkou.

Potom vypukl chaos. Nějaký týpci to tam zabrali. Stříleli a podpálili to tam. Všude byl kouř a já věděla, že se odtamtud musím dostat. Uviděla jsem na zemi Sky a Wrena. Wren měl postřelenou nohu. Musela jsem si mezi nimi vybrat a já si vybrala Sky. Když jsem ji táhla ven slyšela jsem Wrena jak křičí, ať ho tam nenechávám. Chtěla jsem se tam vrátit, ale vybuchlo to tam. Demetri si vzal všechny mrtvé k sobě do laboratoře a pomocí krystalu se je pokoušel přivést k životu, což se mu u Wrena povedlo jen na půl. Při druhé vlně mrazu se probral. Fungovala mu jen část mozku ve které si vzpomínal, jak mě nenávidí. Nebyl to člověk ani luminiscent. Demetri ho musel dát jako stroj dohromady. Byl to robot s výhodami luminiscenta a s pocitem nenávisti ke mně..."  

,,Na mě působil dost lidsky."

,,Byl k tomu naprogramovaný."

,,Jak tohle všechno víš."

,,Myslím si, že mi Demetri lhal v tom, že jsem byla několik měsíců mimo, protože si vzpomínám na dobu, kdy jsem byla připojená na přístroje, připoutaná na lůžku a vedle mě leželo Wrenovo tělo."