Death it began

14) Neznámá minulost

Dívala jsem se na sebe do zrcadla. Zase jsem to byla já. Po dlouhé době jsem se nalíčila. Měla jsem namalované linky a řasenku. Rty jsem si namalovala světle růžovou rtěnkou. Vlasy jsem si umyla, takže se mi přirozeně zvlnily. Nechala jsem si je rozpuštěné. Jelikož jsem je měla objem i normálně, tak jsem si nemusela přidávat žádné tužidlo. Měla jsem na sobě šaty, které jsem si vybrala a modré boty s vysokými podpatky. 

Sešla jsem schody. Všichni seděli v jídelně a povídali si. Přešla jsem k nim. Popravdě, asi jsem si na sebe měla vzít pytel, alespoň by na mě všichni takhle nezírali. 

,,Vážně jsem si už začínal myslet, že víc sexy už být nemůžeš," řekl Mett.

,,Vypadáš.... úchvatně," řekl po chvíli Justin.

,,Měli bychom jít," řekla jsem ve snaze změnit téma. Vyšli jsme z domu a přešli na příjezdovou cestu, kde stála dvě auta. Do jednoho z nich jsem nastoupila já, Justin, Naomi, Mett a řídil Rick. Ostatní si nastoupili do dalšího auta. Jeli jsme dobrou půl hodinu, až jsme nakonec zastavili před osvícenou budovou. Byl to zvláštní pohled, když všude okolo byla tma. Byli vážně vynalézaví. Jelikož nefungovala elektrika, tak využili solární lampy...

Vešli jsme do domu, kde již bylo několik lidí. Zhluboka jsem se nadechla. Věděla jsem co mě čeká. Všichni se mě budou na něco vyptávat a já nebudu ani na minutu v klidu...

Nejprve promluvil Marcus, který všechny přivítal a představil mne, jako svou dceru a luminiscenta. Což způsobilo, že mě všichni pozorovali. Bylo to k nevydržení a když Marcus konečně domluvil, stalo se přesně to co jsem předpokládala, všichni se mě začali vyptávat.

,,Ráda konečně poznávám dceru Marcuse," řekla dívka jménem Caroline. Někoho mi připomínala, ale koho? Nemohla jsem si vzpomenout. Jistě jsem však věděla, že se nevidíme poprvé.

,,Neznáme se odněkud?" Zeptala jsem se.

,,Já tě tedy rozhodně nikdy neviděla," řekla Caroline s úsměvem.

,,Někoho mi připomínáš, ale ne a ne si vybavit koho. Každopádně tě také ráda poznávám."

,,Upřímně nejprve jsem chtěla předstírat, že jsem nemocná, ale teď jsem ráda, že jsem nakonec přišla, protože jsi asi nejsympatičtější osoba, kterou jsem za poslední roky poznala."

,,Nápodobně. Já jsem sem nechtěla jít, protože jsem přesně věděla, že se mě každý bude na něco vyptávat. Šla jsem sem kvůli Marcusovi... Jsem ale ráda, že jsem přišla. Ráda získávám nové přátele."

Caroline se zasmála. ,,No jak vidím, tak žádnej z těch neomalenců ti nedal nic k pití. Počkej tu za chvíli jsem zpátky, dojdu nám pro něco k pití," Mrkla na mě Caroline a šla k baru.

Za celý večer jsem byla konečně sama. Myslela jsem si, že si konečně užiji pár minut bez odpovídání na nějaké otázky. Najednou se však přede mnou objevil ten nejnečekanější člověk. Byl to Wren. Hlavou mi vířily všechny ty hnusné vzpomínky na něj. Z tváře mi zmizel úsměv, zato on měl na tváři ten nejzářivější úsměv na světě.

,,Co tu dělá," řekla jsem přes zaťaté zuby.

,,Ale Alison, co to je za uvítání svého dobrého, starého přítele."

,,Ty nejsi můj přítel a nikdy jím nebudeš," zasyčela jsem na něj.

,, Nemohl jsem si nevšimnout, jak tamhle ten kluk tě nemůže spustit z očí. Hmm jak se to jen jmenuje Justin? Vypadá to, že ti na něm docela záleží"

,,Dotkni se ho a zabiju tě."

,,Co to vyhrožování. Myslíš si, že tě on dokáže změnit? Ani náhodou, vždy budeš jen hříčka přírody. Nestvůra bez domova či rodiny," řekl nenávistně Wren.

Už jsem to nemohla poslouchat. Musela jsem na vzduch. Obešla jsem ho a zamířila ven.  Cestou jsem minula Justina, na kterého jsem se ani nepodívala. Musela jsem odtud vypadnout.

Vyšla jsem ven a okamžitě mě obklopil chladný vzduch. Musela jsem se projít a vše si nechat projít hlavou.

Najednou jsem za sebou uslyšela kroky. Zrychlila jsem, ale ten dotyčný co mě sledoval, také zrychlil. Dala jsem se na útěk, věděla jsem že nade mnou nemá šanci a to i když mám podpatky. Ty byly můj nejmenší problém. Najednou  však ze mě všechna sebejistota spadla. Byla to slepá ulička a ten kdo se ke mě blížil byl Wren.

,,Ale, ale. Vždy si dělala stejnou chybu. Vsázela jsi na své schopnosti, ale tentokrát tě dostanu. Měla jsi šanci, kterou si promeškala. Zničila jsi mi život a teď za to zaplatíš."

,,Dobře víš, že jsem to nebyla já kdo ti zničil život, ale Demetri."

,,Demetri mi dal nový smysl života," řekl skrz zaťaté zuby. Chytl mě pod krkem a já se začala dusit. Lapala jsem po kyslíku, který se mi do plic nedostával. Zadívala jsem se do jeho očí, ve kterých byla nenávist a šílenství. Po chvíli mé hrdlo pustil, a hodil mě na zeď. Měl obrovskou sílu. Co nejhlasitěji jsem vykřikla. Nevěděla jsem, jestli to k něčemu bude, ale...

                                                                              ***

S Alison jsem toho dnes moc nenamluvil. Věčně za ní někdo chodil a na něco se jí vyptával. Když už to vypadalo, že ji konečně nechají na pokoji a já budu mít šanci s ní strávit alespoň minutu, tak k ní přišel vysoký kluk. Znal jsem ho jmenoval se  Wren. Znal jsem ho jen z vidění, věděl jsem, že je dost namyšlenej. Přešel k Alison, které z tváře okamžitě zmizel úsměv. Odkud ho znala? Neslyšel jsem co jí řekl, ale evidentně to Alison naštvalo, ale taky vyděsilo. Obešla Wrena a zamířila ke vchodovým dveřím a vyšla ven. Všiml jsem si, že ji Wren následoval. Chtěl jsem jít za nimi, ale zastavil mě hlouček lidí. Mích přátel, kteří se mně na něco začali pořád vyptávat. Co blbnu. Alison se o sebe dokáže postarat. Co by jí asi tak mohl Wren udělat. Řekl jsem si a nechal to plavat. Čím dýl tam však Alison byla tím víc jsem o svém rozhodnutí začínal pochybovat.

Najednou do domu vběhli chlapi, kteří hlídkovali před domem.

,,Slyšeli jsme výkřik," řekl jeden.

,,Alison," uvědomil jsem si okamžitě a rozeběhl se ven z budovy. Muž mě nasměroval, kudy výkřik uslyšel. Vytáhl jsem zbraň a běžel co mi síly stačily. Nesměl jsem o ni přijít. Prostě nesměl. Proč jsem to nechal zajít tak daleko...

Konečně jsem zahlédl Wrena, jak míří pistolí na Alison.

,,Tohle je tvá poslední minuta, nějaká poslední slova?" Uslyšel jsem říct Wrena.

,,Odhoď zbraň," zařval jsem na ně, jen se na mne otočil, ušklíbl se a namířil na Alison zbraň. Ve stejnou chvíli, jako on vystřelil, jsem vystřelil já. Wren se skácel k zemi a já běžel k Alison, té stékal z úst pramínek krve.

,,To bude dobré," zašeptal jsem a přitiskl si ji k tělu. Na břiše se jí dělala krvavá skvrna.

,,Máš nehorázné štěstí, kulka minula důležité orgány," řekl jsem.

,,Jak to můžeš vědět."

,,Prostě to vím."

,,Justine já.."

,,Pšttt. Řekneš mi to potom," řekl jsem, a poté Alison omdlela.