Death it began

24) Nebezpečná příroda

,,Kam se tak ženeš?" Zavolal jsem za Alison, která  se hnala kdoví kam.

,,Nevím jak ty, ale já nehodlám uvíznout uprostřed teritoria těch potvor. Proč si myslíš, že na tebe zaútočili? Ano jsou masožraví, ale to není důvod proč na tebe zaútočili. Měli mladé a považovali tě za hrozbu, proto na tebe zaútočili." Nesnášel jsem, když si někdo myslel, že jsem úplně blbej a bylo vidět, že si to o mně Alison myslí.  Přitom mě vůbec neznala.

,,Můžeš zpomalit? Jak dlouho si myslíš, že s takovýmhle tempem vydržíme. Nikde tu není voda...."

,,Les znám lépe než ty, kousek odtud je řeka, stačí se k ní dostat a ano musíme pospíchat. Brzy se začne stmívat a věř mi nechtěl bys uvíznout uprostřed džungle." Už zase ten její povýšený tón.

,,Nevím, proč jsi tak protivná."

,,Protože mě zdržuješ."

,,Tak já tě zdržuju."

,,Jo."

,,Mám takový pocit, že je v tom něco víc."

,,Štve mě tvůj pasivní přístup," říká naštvaně. Musím se ušklíbnout, protože vím, že ji to vytočí ještě víc.

,,Já že mám pasivní přístup? Celou dobu se tu snažím s tebou komunikovat. Teda jestli víš co to znamená..."

,,Jo dobře vím co to znamená a kdybys byl všímavější pochopil bys, že s tebou mluvit nechci a i kdybych chtěla, tak na to nemáme čas, když se ti snažím zachránit tvůj život. Tak laskavě už drž hubu."

,,Sakra co tě žere?"

,,Ani si neumíš představit jaké to je. Oproti mě máš velké štěstí. Jak ti závidím, že si na nic nepamatuješ..."

,,O čem to mluvíš?" Zeptal jsem se zmateně.

,,Nech to plavat..." řekla po chvíli a pokračovala v cestě. Ani jeden z nás dlouhou dobu nepromluvil.

Po dlouhé době mlčení se zastavila. ,,Slyšel jsi to?" Zeptala se.

,,A co?"

Lehla si na zem a přiložila hlavu k hlíně. ,,Sakra. Začalo to dřív."

,,Ale co začalo dřív. Jednou za čas se začne příroda probouzet, vždy je to v době, kdy se otevírá portál, teď má být zavřený."

,,Co myslíš tím, že příroda ožívá?" Zadívala se mi do očí. 

,,Tím myslím to, že sama začne zabíjet. Musíme se dostat co nejdřív z téhle části lesa, než se začnou stromy posouvat."

,,Co tím chceš říct, vždyť se stromy nemůžou hýbat."

,,Tady nejsi na Zemi, tak pojď ať to stihneme."

Byl jsem zmatený. Ještě aby ne. Co si myslím. Tuhle holku ani neznám a přitom dělám všechno, co řekne a věřím jí. Musím zjistit, co máme spolu společného. Nepochybně jsme se znali.

Minulost (před portálem)

Držela jsem ho za ruku. Přesto, že nás rozdělovaly mříže, cítila jsem se mu blíž než kdy dřív. Najednou se otevřely dveře od Justinovi cely a přistoupili k němu dva muži a mezi nimi stála žena. Stiskla jsem mu ruku natolik, že bych se ani nedivila, kdyby mu v ní popraskali kosti. Zadíval se mi do očí, v těch jeho jsem viděla odhodlání, ale i strach, najednou se však ode mne odvrátil a zadíval se směrem k našim věznitelům. Ti na něj se zájmem pohlíželi.

,,Musíš s námi," ozvala se žena.

Zmáčkla jsem Justinovu roku pevněji. Podíval se na mě. 

,,Neopouštěj mě," řekla jsem tiše, aby to slyšel jen on. Jemně se usmál.

,,Nic se mi nestane. Vrátím se k tobě. Slibuji."

,,Sliby jsou prázdná slova. Přísahej."

,,Přísahám," řekl nahlas. 

Pomalu jsem ho pustila. Dva muži ho popadli a ta žena mu píchla injekci do krku. Poté ztratil vědomí.

,,Co jste to udělali?" Zakřičela jsem.

,,Neboj se. Na tebe také dojde," řekl muž a poté se dveře zavřeli. Osaměla jsem a mohla naslouchat jen tichu...

Minulost

,,Utíkej," zakřičela Alison poté co se rozpoutalo peklo na zemi. Stromy se začaly přesouvat dřív, než Alison předpokládala. Nebili jsme však jediný, kdo byl zmatený. Zvířata se začala plašit. Narážela do stromů, které se zničeho nic objevily před nimi.

,,Panebože," řekla Alison. Nevěděl jsem proč to říká, nebo co to vidí. Podíval jsem se směrem, kterým se dívala ona. Při tom pohledu jsem zalapal po dechu. Bylo to pohřebiště. Všude byla mrtvá zvířata. Přirostlá ke stromu z toho, jak jimi prorostli, když se začali přesouvat. Musela to být strašná smrt.

,,Nezastavuj se," řekla tiše Alison a oba jsme se rozeběhli.

,,Co chceš dělat," zakřičel jsem trhavě, protože jsem byl zadýchaný.

,,Nevím, dokud se bude příroda přesouvat, nejsme nikde v bezpečí. První se vždy přesouvají lesy, až potom řeka."

,,Ona se přesouvá řeka?"

,,Jo."

,,Takže co je v plánu?"

,,No skočíme z útesu a budeme doufat, že se mezitím řeka nepřesunula."

,,Takže mám riskovat svůj život, jen proto že si nejsi jistá, že se nezabijeme?"

,,Ber to z té lepší stránky. Bude to rychlá smrt," řekla a skočila a já udělal to samé. Náraz byl tvrdý, ale naštěstí jsme skočili do řeky. Nevěděli jsme, kde nás vyplaví, ale měli jsme alespoň větší naději na přežití než v tom lese....