Death it began

17)Mé temné já

Už je to pár dní, co jsem se zotavila ze všech zranění. Však tento dar, dar uzdravování má i svou cenu, tak jako všechno. Cítím to na sobě. Měním se. Doopravdy se bojím, že se něco semele. Nechci být další z Demetriových vojáků. Zadívala jsem se na sebe do zrcadla. Sakra.. ty oči. Vypadám jako oni. Jako ti luminiscenti, co to nezvládají ovládat a nakonec to vzdají. Uvědomila jsem si, že zarývám nehty do dlaně. Podívala jsem se na ní. Uviděla jsem malé třpytivé kapičky krve. Sakra, tohle mi scházelo.

,,Alison?" Uslyšela jsem Justina vyslovit své jméno. Stál ve dveřích koupelny a upřeně mě pozoroval. Na tváři nechápavý výraz.

Obešla jsem ho. Rychle jsem si přetáhla triko přes hlavu a oblékla si tílko.

,,Co se to s tebou děje?" Zeptal se.

,,Nic," odbyla jsem ho a stáhla si vlasy do gumičky.

,,Alison... dobře víš, že mi můžeš říct všechno."

,,Některé věci je lepší nevědět," řekla jsem a vyšla z pokoje. Seběhla jsem schody a zamířila do jídelny, kde se konala taková menší porada. Už tam všichni byli. Do kuchyně přišel po chvíli i Justin. Sedl si vedle mne. Na tváři měl pořád ten zamračený výraz.

,,Asi se ptáte, proč jsem svolal radu," ozval se po chvíli Marcus.

,,Je čas zaútočit. Musíme začít jednat, nesmíme dovolit, aby nás i nadále zabíjeli. Naši špehové zjistili, kde má Demetri hlavní sídlo. Do týdne je přepadneme a zničíme Demetriho."

,,Víme kde se ta krysa schovává?" Zeptal se Mett.

,,Jistě že to víme. Máme dokonce i mapu," řekl Marcus a vytáhl mapu, kterou před námi rozložil.

,,Tady je náš cíl," ukázal prstem na zakreslenou budovu. ,,Když budeme mít štěstí dostaneme se tam, aniž by si nás někdo všimnul."

,,Dejme tomu, že se tam dostaneme, co potom? Luminiscentů tam budou stovky, možná tisíce. Budou to krvavá jatka," řekla jsem.

,,Když se dostaneme k Demetrimu a zabijeme ho, tak luminiscenti ztratí svého vůdce a doufáme, že se vzdají," Marcus to měl dost promyšlený, byl v tom však háček.

,,Viděla jsem jeho systém. Je naprosto dokonalý. Nikdo se tam nedostane."

,,Co tedy navrhuješ?"

,,Pusťte mě tam. Znám to tam líp, než kdokoli jiný. Postarám se o to."

,,To nepřichází v úvahu," řekl Marcus a Justin nastejno.

Protočila jsem oči. Nesnáším, když se o mě někdo stará a zakazuje mi má rozhodnutí. Chtěla jsem něco namítnout, ale Marcus mi skočil do řeči.

,,Ne, to je moje poslední slovo."

Vztekle jsem vstala od židle a odešla do pokoje. Už byl večer, takže jsem se osprchovala. Zabalila jsem se do ručníku a šla do pokoje. Justin přišel chvíli po mě. Seděl na posteli hlavu v dlaních. Posadila jsem se vedle něj na postel.

,,To mi nemůžeš udělat," řekl asi po minutě ticha.

,,Tady nejde o tebe. Je to jen a jen mé rozhodnutí. Nevím proč se rozčiluješ. Marcus mi to stejně zakázal, přitom mi nemá co rozkazovat."

,,Alison. Poslouchej mě. Dobře vím, že si vždy prosadíš svou, ale v tomhle mě poslouchej. Je to moc nebezpečné, takže to nech, tak jak to je a do ničeho se nepleť."

,,Justine já.."

,,To není mé přání to byl rozkaz. Jestli ho neuposlechneš, tak tě klidně po zbytek týdne zavřu do cely a celou akci provedeme bez tebe. Rozumíme si?" Zeptal se naštvaně a díval se mi vážně do očí.

,,Dobře. Rozumím," nevím jestli poznal, že jsem to nemyslela vážně, ale jestli ano, tak to nedal najevo.

Justin se usmál. Vzal mou tvář do dlaní. Jemně mě políbil. Po chvíli mě přestal líbat.

,,Musím se jít převléct," řekla jsem a vzala si pár kousků oblečení a zalezla si do koupelny.

Po zbytek večera už o Demetrim a mém (podle Justina) bláznivém plánu nepadlo ani slovo.

*******************************************************************************************************************

Probudila jsem se brzy ráno. Vyndala jsem si pár kousků oblečení ze skříně a vešla do koupelny. Osprchovala jsem se a navlékla na sebe džíny, bílé tílko a přes to černou koženou bundu. Zadívala jsem se do zrcadla. Namalovala jsem si kouřové stíny, linky a nalíčila řasy řasenkou. Dlouhé hnědé vlasy jsem si stáhla do culíku. Otevřela jsem skříňku v koupelně a vytáhla z ní zbraň. Skříňku jsem zavřela a zbraň nabila. Znovu jsem se zadívala do zrcadla. Dokonale jsem zapadla mezi luminiscenty. Ode dneška jsem jiný člověk a každý z tohoto domu to již za chvíli pozná.

Vyšla jsem se zbraní v ruce z koupelny. Justin před ní stál. Ruce překřížené na hrudi. Celou si mě přeměřil, když uviděl zbraň mé ruce, tak se jeho výraz změnil z ospalého na nechápavý.

,,Alison, co to dě...," ani to nestihl doříct, protože jsem mu dala pěstí do tváře a on se skácel k zemi.

Jen jsem se bez sebemenšího pocitu provinění otočila a vyšla z pokoje. Seběhla jsem schody. Šla jsem dlouhou chodbou, směrem k východu.

,,Alison polož tu zbraň," ozvalo se za mnou. Byla to Sky. Otočila jsem se. Držela v ruce zbraň a mířila jí na mě.

,,Pohni se a vystřelím," řekla. Asi by to na mě ještě včera zabralo, ale dnes už ne.

,, Ty bys na mě nevystřelila," řekla jsem a vyšla ze dveří. Zabouchla jsem je a šla pryč. Šla jsem přes celý areál svižným krokem.

Když jsem už byla téměř u vrat ozval se Justinův hlas.

,,Stůj. Děláš chybu."

Otočila jsem se a křivě se usmála.

,,Co se to s tebou stalo?" Zeptal se Justin.

,,Asi jsem konečně zmoudřela a teď se mi nepleť do cesty."

,,Nedopustím, aby jsi odešla."

,,To jsem si myslela," řekla jsem a namířila na něj zbraň. Vystřelila jsem. Vykřikl bolestí a spadl. Dotkl se zraněné nohy.

,,Příště to nebude noha. Rozumíš?" Řekla jsem. Obrátila jsem se k němu zády a vyšla z brány. Asi je jasný, kam jsem měla namířeno. Demetri mě očekával. Musím se přidat k luminiscentů. Pomyslela jsem si. Vzhůru k budoucnosti, jak by řekl Demetri.

Teď malá otázka na vás, které má kniha alespoň trochu zaujala. :) Co si myslíte, že se bude dít dál?