Death it began

30) Dokonalý plán

Nic jsem necítila. Byla jsem prázdná schránka, která už po několik měsíců přijímala rozkazy. Stal se ze mě vraždící maniak, jak jsem předpokládala. Můj největší strach se stal skutečností. Nikdo si neumí představit, jaké to je být ovládaná a i když si přejete aby se to nikdy nestalo, tak se to stane. Stala jsem se svou vlastní noční můrou. Jediné co mě uklidňovalo bylo to, že mě Justin ještě takovou nepoznal. Nejděsivější však byl Demetriho plán..... a já byla jeho hlavní zbraní k uskutečnění tohoto plánu.

*********

,,Vše je připraveno pane..." řekl jeden z mích podřízených. Byl to hlupák. Všichni co pro mě pracovali byli hlupáci. Mysleli si, že tím co dělám pomáhám lidstvu, já však vše dělal jen pro sebe. Pro pomstu, jo a chtěl jsem jim ukázat, že já jsem ten nejmocnější. V životě jsem chtěl jen jediné, a to bylo aby mě milovala žena, které jsem byl ochoten dát všechno, až když mi ji přebral můj nejlepší přítel, tak jsem pochopil, že mám chtít od života víc...

,,Výborně, je připravená Alison?" Zeptal jsem se.

,,Jistě, čeká na vaše rozkazy," líbila se mi ta věta, že čeká na mé rozkazy, znělo to jako bych byl nějaký vůdce.

,,Dobře, odveďte mě za ní," řekl jsem a potom následoval Kamila jak mě vede za mou ,,dcerou". Těšilo mě někomu ubližovat, zvlášť když se jednalo o dceru mého (ne)přítele.

Stála tam. Dívala se na mě a zároveň jako by mě neviděla. Byla jako stroj, který přijímá rozkazy. Mohl jsem jí říct cokoli, jakoukoli nadávku a přesto to pro ní nic neznamenalo. Už to nebyla taková zábava jako předtím.... No co se dá dělat.

,,Vojáku jsi připraven..."

,,Ano pane," odpověděla ani se na mě nepodívala, ani nemusela protože jsem dobře věděl že má prázdný výraz. Těšil jsem se, až se sejde s Justinem, vážně, těšil jsem se na ten jeho zoufalý výraz a na to až ona stiskne spoušť. Přesně vím, co po ní budu chtít aby řekla TOHLE JE TVŮJ KONEC.

Justin a jeho parta idiotů si myslí, že nevím že na mě chystají útok, Alison však byla dost ,,chytrá" na to aby tam na ně připravila odposlouchávací zařízení. Téhle misi budu říkat operace A (asi vám všem došlo, že ji tak pojmenoval podle Alison).

,,Ať žije mé vítězství" pomyslel jsem si a šel se na to vyspat, přeci jen zítra bude perný den...

***************

(minulost na jiné planetě)

,,Myslím, že jsme se ztratili," upozornil jsem Alison.

,,Nesmysl, znám to tu dobře."

,,No a když jsem byl v Londýně taky jsem se tam ztratil a to jsem si myslel, že to tam znám všude."

,,Ale já nejsem ty."

,,To měla být urážka?"

,,Jo. Máš s tím problém."

,,Ne ani ne, protože kdybys byla jako já, tak bys mě přitahovala." Teď jsem tak trochu lhal, protože mě ve skutečnosti Alison přitahovala.

,,Tak to mám štěstí," řekla a odfrkla si. Udělala to schválně nahlas aby mi ukázala že mnou pohrdá. Musel jsem se pousmát.

Nechtěl jsem být vlezlí, ale potřeboval jsem to vědět, jak jsme se vlastně seznámili?"

,,Na to přijdeš už brzy sám..."

,,Jo to říkáš pořád a nic, proč mi to prostě nemůžeš říct..."

,,Protože, já nevím prostě nechci abych ti tu všechno vyklopila a ty jsi pak všechno zapomněl."

,,Z toho jak se chováš, mi přijde, že mezi námi něco bylo, nebo se mílím?"

,,Milovala jsem tě. Kurva pořád tě miluji, ale nemáš ani nejmenší ponětí, jaké to je když si to ten druhý nepamatuje."

Chtěl jsem něco říct, ale zarazil jsem se. To kde jsme stáli, to bylo divné.

,,Kdy jsme opustili les?" Zeptal jsem se.

,,Nemám tušení," hlesla Alison.

Stáli jsme na kopci, před táborem. Před táborem našich (ne)přátel.

,,Utečeme?" Zeptal jsem se.

,,Ne myslím, že si vzpomněli."

,,Proč myslíš? Vzhledem k tomu, že tamhle ten nás pozoruje, ale nerozhlásil poplach? Museli si vzpomenout." Zaostřil jsem a po chvíli jsem si konečně všiml mužské postavy, která nás pozorovala.Když zpozoroval, že ho taky sledujeme, tak se rozeběhl pryč, oznámit to veliteli.

,,Jejich tábor je na opačné straně myslíš, že to je tím, že se všechno přesouvalo."

,,Určitě, jen nechápu, jak to, že je jejich tábor v celku a ne roztrhaný nacucky."

,,Možná ho postavili na dobrém místě." Alison začala vrtět hlavou ze strany na stranu na znamení nesouhlasu.

,,Myslím, že v tom hraje roli něco úplně jiného, ale nemohu přijít na to co."

Sešli jsme kopec a zamířili k táboru. Překvapilo už mě v životě hodně věcí, ale tohle.... všichni nás tu vítali a v jejich čele Sky. Usmívala se od ucha k uchu. Proč mi byl tenhle úsměv povědomí.

,,Ráda tě zase vidím Alison," řekla a roztáhla ruce do obětí.

,,Nechápu to, Sky co tu děláš, vždyť ty nemáš co v tom ,,odboji" dělat... Nic proti, ale jak jsi zjistila, co se tady děje..."

,,Vzpomínáš jak do našeho autobusu narazil ten náklaďák?"

,,Jistě, že si to pamatuji, všichni z naší třídy byli zranění a ty jsi skončila v kómatu. Chodila jsem tě navštěvovat do nemocnice, tak strašně jsem se o tebe bála..."

,,Bylo to plánovaný a přesněji naplánoval to Demetri."

,,Proč by to dělal?"

,,Proč asi. Chtěl zjistit, jak krystal bude účinkovat na zranění, chtěl vážně zranit hlavně tebe, ale nepovedlo se mu to. Ptáš se, proč všechno tohle vím? Protože se tě snažili lidé z toho ,,odboje" zachránit, a proto se spojili se mnou."

,,Proč by to dělali? Nejsem nijak vijímečná..."

,,To myslíš vážně? První luminiscent..."

,,To jako pro ně pracuješ od 8 let?"

,,Ne, ale můj táta ano. Spojili se i s ním a on pro ně začal pracovat, proto se s Demetrim tolik nesnáší..."

Zadíval jsem se na Alison, bylo vidět, že je šťastná, že něčemu po tak dlouhé době rozumí.

O několik dní později (MEZI TÍM SE NESTALO NIC ZAJÍMAVÉHO)

,,Počkej, ty mi chceš říct, že během tří dnů jsi zjistila, jak se odsud dostaneme...?"

,,No a?"

,,Víš jak dlouho se to snažím zjistit?" řekla jsem naoko naštvaně. Sky se usmála, často o sobě a svých schopností pochybovala, neuvědomovala si, že je prakticky génius přes hádanky a šifry.

,,Je tu však jeden háček," řekla a tím se mé nadšení zmenšilo.