She is mine! (Luke Hemmings)

14. Cože?

One month later 
Caroline's POV

Už je to měsíc, co jsme se s Lukem rozešli. Snažím se na něj zapomenout, ale nejde to. Pořád se dívám na to video z koncertu, kde mi Luke zpíval tu písničku. Strašně mi chybí, ale musím se dát dohromady. Musím! Říká mi to i Janice, se kterou jsme dobré kamarádky od té doby, co jsem přišla do bordelu. Končila jí smlouva a ujala se mě jako nováčka. Někdy, když jsem měla  volno jsme spolu zašly do kavárny, cukrárny, na nákupy, nebo jen tak šly na prochozáku po parku se Starbucks v ruce. Když jsem se dala dohromady s Lukem, tak jsme se moc neviděly, ale teď se znovu začínáme víc a víc stýkat. Janice je krásná brunetka se zelenýma očima a s úsměvem od ucha k uchu. 

_________________

"Car, mám o tebe starost." Zamračí se Janice, když už snad po třetí vyjdu z koupelny. Přišla ke měn na návštěvu do nového bytu, trochu mi to tu omrknout.

"Jsem v pohodě, asi jsem jen něco špatnýho snědla." Vydechnu a sednu si zpět na gauč. 

"Ne, slib mi, že si zajdeš k doktorovi." Podívá se mi do očí a vezme moje ruce do jejích. 

"Já nechci, opravdu to nic není." Usměji se na ní, vyprostím svoje ruce z jejích a usrknu si kávy.

"A když tam půjdu s tebou, půjdeš?" Zeptá se a dívá dr mi pořád zpříma do očí. Podívám se do země a potom Janice zpět do očí. 

"Tak jo." Vydechnu nakonec poraženecky a pousměji se. Janice se hrdě usměje. 

"Tak se jdi objednat, počkám tu." Pohladí mě po zádech. Přikývnu, vstanu, vezmu telefon a jdu do ložnice. 

Nakonec mi sestřička řekne, že můžu hned zítra ráno. Poděkuji, rozloučím se s ní a jdu zpátky. 

"Tak co?" Usmívá se na mě Janice z gauče. 

"Můžu hned zítra." Mírně se usměji. 

"Super!" Vyjekne nadšeně a já se smíchem protočím oči. 

"Nechceš tu přespat?" Navrhnu jí a usměji se. 

"Tak jo, bude holčičí mejdan!" Zasměje se. 

"Popcorn a různý další mňamky a všechny díly SAw-u?" Ušklíbnu se.

"Čteš mi myšlenky, zlato." Uculí se Janice.

"Bude to super. Naposledy jsme tohle dělaly, když jsem byla v bordelu a měla jsem volno." Zavzpomínám a nad tou vzpomínkou se musím usmát.

 "Když jsi byla s Lukem, strašně jsi mi chyběla." Řekne Janice s ohrnutým rtem, pevně mě obejme a dá mi mokrou pusu na tvář.

"Eww." Ušklíbnu se a otřu si tvář do jejího svetru. Janice se zasměje a pořád mě objímá.

"Tak co navrhuješ? Do večera je daleko." Podívám se po chvíli na Janice. 

"Bubbleology, nakoupit mňamky na večer a domů?" Navrhne. 

"Tak jo, to beru!" Vypísknu šťastně. Na bubbleology jsem si chtěla dojít už dlouho. Poslední dobou mám pořád na něco chuť a pořád bych do sebe něco cpala. Že bych byla v tom? Ne, to je blbost. 

"Dojdu se oblíknout." Řeknu a vstanu. Janice přikývne a já jdu do ložnice. Pořád se mi honí v hlavě ta myšlenka na to, že jsem v tom. Ale ne! Nejsem. Určitě ne. I když...'to' se mi spozdilo. Ale třeba jsem jen někde nastydla. Nebo..že by? No, každopádně uvidíme zítra. Doufám, že jsem jen nastydlá. Nevím, co bych dělala, kdybych byla v tom. Ale nedala bych to malý pryč...To vím už teď. Nedokázala bych to.