Even a criminal can love

S nepřítelem u společného stolu - 4. kapitola

Spoutaná k židli jsem seděla a mohla jen doufat, že vše půjde podle mého plánu..

Ackermann stál přímo za mnou a já jen cítila jeho chladný dech na mém krku.. Ale jestli si myslel že mě svým chladným hlasem vyděsí tak se plete, protože já se před ním na kolenou plazit nebudu i kdyby mě byl jako psa...

Levi: ,, Možná si teď hraješ na statečnou holku ale donutím tě aby jses mě bála..., každá žena přede mnou klekla a ty brzo také.... "

Pomalu mě obešel, stoupl si přede mne a rukama se opřel o židli na které jsem byla spoutaná...

,, Je mi líto..., ale já nejsem jako ostatní ženy..., jestli si vážně myslíš že tu teď před tebou padnu na nohy tak se pleteš... Protože já z tebe nemám strach... "

Levi: ,, Takže mi už si tykáme...? Jsi vážné drzá..., to se mi líbí. Normálně bych ti už dal najevo kdo je tu šéf..., ale upřímně..., byla by opravdu škoda tak hezkou tvářičku poškodit.... "

,, Co ode mě chceš...? Proč mě rovnou nezabiješ...?"
Levi: ,, Proč bych zabíjel mou novou hračku...? Byla by veliká škoda něco takového dělat..., řekněme spíše.., že si tě chci na chvíli ponechat.. A kdo ví, pak uvidíme... Ale jen mezi náma... "

Ackermann mi svým prstem zvedl bradu abych se mu dívala do očí...Už teď se mi tenhle člověk hnusil...

Levi: ,, Pokud mi budeš odporovat..., nebo strkat nos do něčeho co není tvá starost... Tak nastane trest, a se mnou není radno si zahrávat... "

Po této výhrůžce mě nakonec odvázal a nechal mě se postavit...

Neměla jsem strach že by mě zabil.., protože jak už jsem pochopila, tak má asi na krku nějaké zneužívání žen... Už jen pohled na něho a vše mi bylo jasné... Měl chladnou povahu a očividně mu je jedno že lidé mají něco jako emoce nebo duši... Už u tohohle důvodů bude těžké si získat jeho důvěru... Ale já si už nějak poradím...

A proto udělám to že si s ním budu hrát na kočku a myš a v tomhle případě budu ta myš já..., jsem teď jeho kořist.. Ale kořist s mozkem a rozumem...

Levi: ,, Ukáží ti tvůj pokoj... "

Šla jsem přímo za ním zatím co on mě vedl do mého pokoje... Když jsem se rozhlížela překvapilo mě že tu nemá žádné kamery..., tohle bude lehčí než jsem si myslela... Však počkej Ackermanne..., půjdeš do basy na doživotí, než by jsi řekl soud...

Levi: ,, Tak tohle je tvůj pokoj..., na posteli máš šaty..., večer budeme mít večeři, chci aby jsi přišla... A nesnaž se utéct, protože já to poznám... "

S těmito slovy zavřel dveře pokoje a já zůstala konečně sama.
Když jsem si sedla na postel vzpoměla jsem si na jednu věc...
_______________________
Flashback

Eren: ,, Tady..., vím že to vypadá jako obyčejná prupiska ale uvnitř této prupisky je zabudovaný fotoaparát, jenž je napojený na Jeanův počítač v této dodávce, takže jak mile cokoliv vyfotíš, Jean a já to uvidíme... "

,, Díky... "
_______________________

,, Díky Erene..., jsi nejlepší.. "
V ruce jsem držela prupisku kterou mi dal a prohlížela si ji...

Vzhledem k tomu že zatím nebylo co fotit tak jsem prupisku zase schovala...
,, Já tě dostanu Levi..., to ti přísahám... "

Na mé posteli už ležela béžová krabice s bílou mašlí...
,, Jak primitivní způsob k získání ženy..., velmi staromódní... "

Když jsem krabici otevřela, ležely uvnitř černé, elegantní šaty s krajkou na vrchu, společně s černými lodičkami...

,, Jak já nesnáším podpatky..., kdo v tom může chodit? No co už rozhodně tohle nosit bude menší peklo než večeřet s nejhorším člověkem v Itálii... Ale mě jen tak nezlomí... "

Když jsem byla hotová čekala jsem v pokoji až pro mě někdo přijde...
Nakonec přišla nějaká Leviho gorila která mě měla cestou do jídelny hlídat... Ale kdybych mohla klidně mu zlomím vaz..., jenže to by bylo moc jednoduché i na mě...

V jídelně už na mě čekal Ackermann sedící u stolu.. Při pohledu na mě se tvářil nějak zvláštně, nevěděla jsem co by to mělo být...
Levi: ,, Prosím, posaď se... "

Sedla jsem si opatrně ke stolu na kterém bylo už prostřeno a nachystaná večeře s jídlem..., vůbec jsem nechápala o co mu jde..., a pokud se teď bude chovat takhle může to být moje šance jak si získat jeho důvěru, pokud mě tu opravdu chce mít nějakou dobu...

,, Mohu mít otázku...? Co ode mě vůbec chcete..., proč by jste si mě tu nechával když jsem od policie a mohl jste mě rovnou zabít... "

Ackermann chvíli mlčel ale pak se jen lišácky usmál...
Levi: ,, Možná se to dříve či později dozvíš sama..., to už bude ale jen na tobě... A teď se najez, musíš mít hlad...,což mi připomíná,že jsi mi neřekla své jméno..."

,, Akira...., jen Akira. "
Takže tajnůstkář jo...? Však já už brzo dostanu na vše odpovědi...

Po večeři mě opět jeho gorila doprovodila do mého pokoj, kde jsem následně zůstala sama....

Bylo pozdě večer a já se přes klíčovou dírku dveří dívala zda venku ještě pořád někdo hlídá, ale nikdo tam nebyl. Oblékla jsem se zpátky do mého oblečení vzala si sebou mou prupisku a mohla tak vyjít z pokoje...

Pomalu a opatrně jsem šla chodbou a hledala cokoliv co by mohlo připomínat jeho pracovnu....
,, Erene slyšíš mě...? "

Eren: ,, Ano, slyším...."
,, Jdu prohledat Leviho pracovnu....pošlu vám fotografie, končím."

Eren: ,, Akiro poč-"
_________________________
V dodávce

Eren: ,, Do prdele...., ukončila to... Doufám že to zvládne. "
Jean: ,, Ty ji máš rád co....? "
Eren: ,, A co je ti vůbec do toho... Není to tvá starost, rači dělej svou práci.. "

Jean: ,, Nemusíš to tajit, všichni v FBI to stejně ví.. "
Eren: ,, Do toho ti ale nic není... "

,, Buď na sebe prosím opatrná Akiro..."
_________________________

Několik minut jsem bloudila celým sídlem když v tom jsem narazila na zvláštní dveře, jako jediné neměli na sobě žádný nápis, měla jsem pocit že by to mohlo být i to co hledám....

Když jsem je ale zkoušela otevřít, byly zamčené... Což jen potvrzovalo fakt že ať už bude ve vnitř cokoliv.., bude to určitě něco co nám pomůže dokázat čeho všeho se tenhle člověk dopustil.

Když jsem se ale chtěla otočit tak jsem uslyšela kroky vedoucí přímo ke mě...

,, Do háje.... "
Pomalu a nepozorovaně jsem se chtěla pokusit se schovat za záclonu u Velikého okna, ale i když jsem byla dobře skrytá, moc mi to nepomohlo... Protože daná osoba si mě musela všimnout...

Přímo pod záclonou šel vidět stín bot osoby... Asi po chvíli nakonec odešla..

Když byla osoba pryč mohla jsem konečně vyjít...
Ale to jsem neměla dělat protože mě někdo ze zadu chytil a přitiskl mě na zeď..., když jsem se na tvář člověka podívala, vyděla jsem ty bouřkové oči plné zla... Levi Ackermann...

Levi: ,, Takže ty jsi neposlechla mé varování...? Víš moc dobře že se mnou není radno si zahrávat... "

Začal se ke mě pomalu přibližovat a nás už dělil jen pár centimetrů..., nakonec mě chytil za ruku a začal mě hrubě táhnou do jiné místnosti.....