Přestala jsem myslet na všechno a začala se soustředit na jediný důvod proč tu vlastně jsem..., dopadnout Leviho Ackermanna ať už to stojí cokoliv...
Kvůli jeho chladné a tajemné povaze jsem úplně stratila hlavu a svůj vlastní rozum, ale to už se znovu nestane.., protože jsem se jasně rozhodla udělat něco co by neudělal žádný jiný normální člověk...
Vstoupit do Leviho kanceláře a ukončit tuhle směšnou hru jediným tahem...
Úplně jsem se vykašlala na to co se kolem mě děje a popadla svou kameru nasadila si komunikátor a šla vstříc spravedlnosti..
Došlo mi ale že nejprve budu muset získat klíč ke dveřím, který nebude mít u sebe nikdo jiný než Ackermann.
Když jsem vyšla ze svého pokoje na chodbu nikdo nikde nebyl...
Šla jsem neustále vpřed a přestala vnímat všechno co se kolem mě dělo...jediné na co jsem myslela byl cíl dostat se do jeho kanceláře, ale bylo mi naprosto jasné že to nebude jednoduché z toho důvodu..., že nemám klíč.
Jenže pak jsem si na něco vzpomněla.....
______________________
Flash back
Když jsem ležela pod ním zatím co on byl nade mnou a díval se na mě, všimla jsem si něčeho lesklého v jeho kapse...
Vypadalo to jako malý klíč...
______________________
Bylo samozřejmé že Levi bude nosit klíč neustále u sebe, protože kdybych byla jim také bych ho nosila u sebe na jeho místě..
Téměř každého by napadlo mu ten klíč vzít když se zrovna nebude dívat,
I kdyby člověk dokázal mu ten klíč vzít aniž by se díval tak by ho už potom nenapadlo ,, Co když to dřív či později zjistí? "
To byla ta otázka kterou by si měl člověk položit, jenže lidská rasa je příliš primitivní..., jenže já ne.
A právě proto se mu nebudu pokoušet ten klíč vzít..., ale počkám až mi on sám otevře...
______________________
O hodinu později
Trvalo to dlouho ale nakonec když jsem procházela chodbou uslyšela jsem kroky...
Opatrně a potichu jsem se schovala za nejbližší mramorový sloup a čekala.
Najednou jsem ale uslyšela Ackermannův hlas jak s někým mluví... Zřejmě po telefonu.
Pomalu jsem výtáhnula z kapsy nahrávač zvuku a zaznamenávala jeho rozhovor....
Levi: ,, To jsem já Erwine..., potřeboval jsem s tebou mluvit ohledně těch nových zbraní, které jsou momentálně v mém přístavu.... Chci je prodat dvěma chlapkům, kteří si je objednali...takže se dohodneme tak že 40% budeš mít za to když mi pomůžeš je převézt přes hranice do Afghánistánu, zbytek je můj...
Uděláme to takhle..., pojedou dva konvoje aut... Dvě auta povezou zemědělské zboží přes hranice, to budeš mít na starost ty Erwine, zatím co ostatní povezou zbraně druhou stranou, takže fízlové nebudou nic tušit..., ale je to pouze mezi námi. Fajn, končím.. "
Nahrávací zařízení jsem vypnula a dala ho opatrně zpátky k sobě..
Ten zmetek..., on si opravdu myslí že ho jen tak necháme?
,, Tak takhle to chceš udělat...., ten hajzl...."
Když s ním přestal mluvit, začal odemykat svou kancelář a vešel tak dovnitř.
Čekala jsem tak dlouho dokud zase neotevřel..
Když vyšel ven zahlédla jsem jak si dává klíč do zdi, kde byla falešná dutina..., zřejmě to byl nějaký trezor, kde si ukládal klíč...
Při jeho smůle teď vím kde ten klíč je...
Chvíli jsem ještě vyčkávala až do momentu kdy konečně odešel..
Když byl pryč mohla jsem konečně začít.
Jenže protože nejsem primitiv, tak jsem si nasadila rukavice na ruce a síťku na vlasy, aby jsem tu po sobě nezanechala jediný vlas či otisk.
Zeď vedle dveří jsem si pozorně prohlížela a klepáním zkoušela kde se dutina nachází..., nakonec jsem to našla. Falešnou zeď jsem otevřela, odemkl dveře a byla tak konečně uvnitř kanceláře...
Ještě než jsem začala kontrolovat každý prostor kanceláře, zda tu nemá skrytou kameru..., ale nic tu nebylo... Mohla jsem tak začít hledat jeho dokumenty..., hledala jsem nejprve v knihovnách a různých policích ve kterých nic nebylo, nakonec jsem přešla ke stolu ve kterém ale také nic nebylo.... Vůbec jsem to nechápala, byla jsem si stoprocentně jistá že to tu bude....
,, Co so sakra je...., přeci tu něco musí mít, kde jinde by to schoval... ?"
Jenže pak jsem si všimla divného poklopu pod stolem, který měl jiný odstín barvy než podlaha....
Dala jsem si svou náušnice se sluchátkem, abych mohla ihned informovat Erena...
,, Erene...? "
Eren: ,, Slyším tě... Jsi v pořádku Akiro? Není ti nic...? "
,, Ne..., jsem v pohodě, ale teď k důležitějším věcem... Jsem v Leviho kanceláří a našla jsem tu pod jeho stolem tajný poklop..., jdu dovnitř. Buď neustále v kontaktu. "
*,, Tak přeci jen tu něco zajímavého bude.... "*
Když jsem se sehnula k poklopu zjistila jsem že není nijak uzamčený či zapečetěný a tak mi nic nebránilo ho otevřít a vejít dovnitř... Pod poklopem byl ocelový žebřík vedoucí přímo dolů do skryté místnosti...
,, Jsem uvnitř..., jdu prohledat místnost a ozvu se když něco najdu... "
Byla jsem dole, jenže všude kolem byla veliká tma a tak jsem si rozsvítila vypínačem který byl poblíž...
Byla to druhá utajená kancelář na jejímž konci byl dřevěný stůl...
*,, Musím uznat že je inteligentnější než jsem si myslela... "*
Když jsem přistoupila ke stolu na nic jsem nečekala a začala hledat v každém šuplíku...
Ve vnitř jsem zahlédla koženou složku ve které byly různé listiny ze všech jeho uzavřených obchodů. Byly i napsané všechny částky kolik za zbraně dostal včetně seznamu se vším s čím obchodoval...
,, A mám tě ty hajzle...."
,, Erene?"
Eren: ,, Ano... Slyším. "
,, Zdáse že se naše černá ovce chytila do Vlčí tlamy..., posílám ti fotografie jeho listin ze všech jeho obchodů... "
Začala jsem fotit každičkou stránku složky...Které se už v tuhle chvíli ukazovali Jeanovi na obrazovce...
,, Teď mě poslouchej Erene, nesmíš zatím nikomu ukazovat tyhle listiny, ani ministerstvu obrany, kdyby mě kdokoliv prozradil ohrozilo by nás to..., a hlavně misi.. "
Eren: ,, Především by to ohrozilo tebe... "
,, Výborně, jsem ráda že mi rozumíš. Teď už ale končím, za pár hodin se zase ozvu..,teď ale musím odtud vypadnout... Končím "
,, Teď už se mi neschováš Levi..... "
Opatrně jsem vrátila složku přesně na místo od kud jsem ji vzala. Nakonec jsem zavřela šuplík a odešla z místnosti.
Když jsem konečně vyšla z jeho kanceláře, zamkla jsem a vrátila klíč zpátky do trezoru ve zdi.
Mohla jsem si konečně oddychnout...
ČTEŠ
Even a criminal can love
Acción-Kniha je inspirováná španělským seriálem: La casa de papel a americkým seriálem The Night Manager.- Jmenuji se Akira Okazaki a pracuji jako nejuznávanější inspektorka v FBI. Můj život byl většinou jen o obyčejných přepadeních v bankách či o překupn...
