6. Pátek

95 6 1
                                    




・・・☀︎・・・

Levi

Páteční ráno jsem se vzbudil odpočatý a dobře naladěný. Včera večer mi ředitel oznámil přes email, že dnes nemám žádné hodiny a tak jsem se rozhodl zajet do kanclu. Nachystal jsem si všechny věci do práce a na odpoledne s Erenem a vydal se do firmy. Nebyl jsem tam dva dny a jen doufám, že to tam beze mě Petra zvládla. Jen co jsem vkročil do místnosti mě Petra zahltila informacemi. V tu chvíli bych se radši zahrabal do papírů.
     Ani jsem si nevšiml, že za chvíli budou dvě hodiny. Petra vešla i s kávou do mé pracovny a pousmála se

,, Nechtěl jste dnes ještě někam jít pane Ackermane?"

,, Mám ještě schůzku jak jste... proboha to je tolik hodin!" rychle jsem začal balit všechny věci do tašky,zatímco mě Petra pobaveně pozorovala.

,, Ten musí být něco když kvůli němu tak spěcháte." zamyšleně jsem se na ni podíval a chtěl něco říct. Ona se však jen usmála a vycouvala z kanceláře dřív než jsem cokoli stačil říct.

      V kině bylo narváno. Koupili jsme si popkorn a kolu a šly si sednout na ty nejzadnější místa v sále pak už jsme jen čekali na začátek filmu.

,, To bylo super nikdy jsem se takhle nenasmál u hororu"

,, Jasně, jen se směj Levi, jen se směj."

,, Ale no tak, byli to ukázkový lekačky, všechny se dali čekat."

,, To teda nedali! Nemůžu za to, že tebe očividně nic nevyleká, to pak nemá smysl s tebou chodit na horory."

,, Myslel jsem, že si větší hrdina. Takhle vysokou oktávu by ti mohli závidět i ti nejlepší operní pěvci." smál jsem se až mě začalo bolet břicho. Když jsem se uklidnil a podíval se na Erena stál kousek ode mě a pozoroval mě zastřeným pohledem.

,, Co je?"

,, Směješ se."

,, A co? Každý se směje."

,, Ty ne, ne takhle a ne často."

,, Většinou nemám proč se smát." Pozoroval jsem tu směsici zelené, která byla čím dál tím blíž. Blížil jsem se k němu čím dál tím blíž, až stál Eren přímo přede mnou. Dělily nás sotva milimetr, když se mi zamlžil pohled a v hlavě se mi rozezněli známé  kostelní zvony.

●●●

Seděl jsem naproti Erenovi pod hvězdnou oblohou. On se na mě lehce usmíval a vypadal zamyšleně.

,, Proč se nikdy neusmíváš?" vypadlo z něj po chvíli mlčení.

,, Nemám proč se usmívat." řekl jsem jednoduše a zadíval se do dálky.

,, To je nesmysl."

,,Vážně?" uchechtl jsem se sarkasticky. Kdyby zažil co já taky by byl takový.

,, Musíš mít nějaký vážný důvod. A to, co jsi řekl, neberu jako důvod."

,, Nemám potřebu ti svá slova vysvětlovat... je to dost vystihující." Eren se zamračil a nafoukl tváře.

Let me feel it (Ereri/ Riren )Kde žijí příběhy. Začni objevovat