Let me feel it (Ereri/ Riren )

Levi

・・・☽☀︎・・・

     Jen co se za námi zavřeli dveře Eren mě přimáčkl ke zdi a vrhl se hladově na mé rty.

,, Erene?" zašeptal jsem do polibku.

,, Hmm..."

,, Je to dobrý nápad?"

,, Cože?"

,, Je dobrý nápad tohle dělat?"

,, Levi jak tě něco takového může teď napadnout?" koukali jsme si navzájem do oči. Erenovi se v nich míhaly snad všechny emoce. Převládal však vztek a lítost.

,, Tak víš co, dáme si čaj sedneme si a prostě si budeme jen povídat?" usmál se na mě a rozešel se někam do útrob domu. Vešel jsem tedy dovnitř sundal si boty, srovnal je a vydal se chodbou tam, kde před chvílí zmizel Eren. Vešel jsem do většího obývacího pokoje propojeného s kuchyní. Celá místnost byla doplněna retro červenými spotřebiči sladěná do černo červena. V obýváku si před sedačkou pro tři hověla velká plazma a po stranách reproduktory na domácí kino. Přední strana pokoje byla celá prosklená velkými francouzskými okny, které vedli do prostorné zahrady plné bílých růží. Přešel jsem k oknu a žasl. Byli krásné. Sněhově bílé, tak čisté nemohl jsem od nich odtrhnout zrak v měsíčním svitu se třpytili a leskli.

,, Levi?" šeptl Eren kousek od mého ucha. Otočil jsem pohled na něj a zahleděl se mu do očí. V hlavě mi začalo bít milióny kostelních zvonů a zamlžilo se mi před očima.

●●●

Ležel jsem na tvrdé posteli. Celé tělo jsem měl v jednom ohni a každý prudší pohyb vyvolával další vlny bolesti. Otevřeli se dveře a do nich vstoupila Hanji. Nesla s sebou mísu s žínkou, vodou a lékárničku. Omyla ze mě zaschlou krev z řezných rán, vydezinfikovala je a obvázala čistými obvazy. Celou dobu se se mnou snažila mluvit a já ji i přes svůj stav odpovídal. Zvedla se a z lékárničky vytáhla pistoli, kartu a klíč. Zasunula je pod polštář a odcházela se slovy že zítra přijde možná v pět v sedm nebo devět. Nastal večer a můj plán zněl jasně, dostat se za pomocí věcí co mi tu Hanji nechala ven. Pistol jsem si strčil za kalhoty kartu do kapsy a klíčem jsem se momentálně snažil odemknout dveře. Po pěti pokusech se povedlo a já se dostal ven. Celým tělem se mi rozlil adrenalin a já zapomněl na bolest. Po špičkách jsem se plížil budovou. Překvapilo mě, že tu nikdo není. Slyšel jsem klapnutí dveří a světlo z pokoje osvítilo dlouhou chodbu. Schoval jsem se za závěs u velkého okna na chodbě. Z pokoje vyšla nějaká žena a Hanji.

,,Dobře takže dnes jsou všichni na té slavnosti" zeptala se a Koukla někam do dálky. Mým směrem.

,, Jistě, vyřizují co jsem jim zadala má milá"

„Dobře mamá, můžu jít teď chvíli do zahrady dnes jsou krásně vidět hvězdy ze zahrady jsou krásně zřetelné, na cestě z růží je vidět velký vůz. Víš co se říká o rudých růžích mamá: Pokud ti růže neukáže směr vydej se na sever."

,, Jsi jako tvá matka. Jistě, že můžeš nechápu proč by jsi nemohla já s tebou, ale nemůžu, mám plno práce"

,,Děkuji mamá" Hanji mi dala další nápovědu, takže do zahrady a na cestu z růží, pak nejspíš použiju tu kartu, kód a vydám se na sever. Vyšel jsem ze stínu a co nejrychleji se snažil dostat do zahrady. Plížil jsem se za Hanji jako přízrak a doufal, že jí můžu věřit. Došli jsme do nádherné zahrady plné květin a krásných stromů. Cesta po, které mě Hanji poslala byla vydlážděná krásnými bílými růžemi, které se v měsíčním světle krásně třpytili.