Let me feel it (Ereri/ Riren )

1. Neděle

・・・☽☀︎・・・

      Je jedno kolikrát si řeknu, že už se nenechám ukecat tou čtyřokou slepicí, vždy si najde něco, čím mě přemluví. Proto už tři hodiny trčím v nočním klubu, zatímco ona je někde na parketě a tancuje s Erwinem. Jeden by si řekl, že spolu něco mají, ale já vím své.

     Takové akce mě nikdy moc nebavily. Nechápu co na tom všichni mají, lepit se na ostatní na už tak dost malém a stísněném prostoru, prostě není nic pro mě, navíc je to šíleně nehygienické. Popíjel jsem si svojí vodu a snažil se přežít aspoň ještě hodinu pak se takticky vymluvím na to, že tu jsem už čtyři hodiny a bolí mě z té hlasité hudby hlava. Hanji mi to sice při první příležitosti vyčte, ale to je mi úplně jedno. Už jen čtyřicet minut a budu tu čtyři hodiny. Seděl jsem a hypnotizoval hodiny, když přede mnou přistál panák s průzračnou tekutinou. Odtrhl jsem pohled od hodin a nechápavě jim střelil po barmanovi. Ten jen hlavou ukázal na mladíka sedícího v boxu kousek od baru. Stočil jsem pohled k němu. Měl kaštanově hnědé vlasy a krásné zářící smaragdově zelené oči. Jeho oči mě uchvátily. Přišlo mi jako bych je už někde viděl, jako bych je znal celý svůj život. Vpíjel se do mě pohledem a já mu jej oplácel se stejným zájmem. Bylo to jako by mě svým pohledem vábil. Najednou mě strašně začala bolet hlava, jakoby se mi v ní rozezněly kostelní zvony. Chytl jsem se za ni a zavřel oči. Víčka jsem tlačil k sobě tak moc, až se mi pod nimi začaly objevovat hvězdičky. Najednou bolest přestala. Znovu jsem střelil pohledem k hnědovláskovi jenže on už tam nebyl. Rozhlížel jsem se všude kolem a snažil se jej najít, viděl jsem však jen jeho přátelé. Malého blonďáka, který vzhledem spíše připomínal dívku než kluka a vedle něj starší dívku, která měla na tváři tvrdý a chladný výraz. Co jsem nepochopil, proč má okolo krku červenou šálu i když bylo v klubu horko a dusno jako v Pazderni. Otočil jsem se znovu na židli a s myšlenkou, že tohle bylo opravdu divné, kopl do sebe panáka vodky a vyrazil hledat Hanji s Erwinem. Prodíral jsem se davem a hledal ty dvě hrdličky, v pohybu mě však zastavily ruce, které svíraly mé boky.

Jsem poměrně klidný člověk, ale mám své hranice a můj pohár trpělivosti, dnes už přetekl. Otočil jsem se na osobu stojící za mnou a z očí mi šlehali blesky. Přede mnou stál nějaký vysoký typek s nakrátko střiženými blond vlasy. Už jsem se nadechoval, že začnu nadávat, jenže on mě předběhl.

,, Ale ale kam pak? Co si takhle zatancovat krasavče,, usmíval se na mě jenže mě se vařila krev v žilách. Chytl jsem ho za límec a stáhl na mou výšku.

,, Tak poslouchej ty debile, ještě jednou na mě sáhneš, tak tě vykastruji a zpřerážím všechny končetiny. Radil bych ti věřit, že si nedělám srandu a pustit mě" křičel jsem na něj nejen proto, že jsem byl vytočený k nepříčetnosti, ale také z důvodu hlasité hudby, která duněla z reproduktorů. On ode mě odskočil jako bych mu uštědřil pěkně silnou facku. Což bych udělal kdyby mě nepustil. Otočil jsem se na podpatku a vydal se dál hledat Hanji s Erwinem. Rozpálený doběla jsem se dostal až k pódiu, kde jsem opodál viděl dvě o sebe se otírající mně známe osoby. Nakráčel jsme si to k nim a spustil svojí obvyklou výmluvu.

,, Hanji! HANJI! UŽ PŮJDU SEDÍM TU UŽ TŘI HODINY A FAKT NEMÁM V PLÁNU VÁM DĚLAT KŘENA. UVIDÍME SE V TOM ÚSTAVU, KTERÉMU ŘÍKÁŠ PRÁCE" křičel jsem na ni, protože přes hlučící hudbu nebylo absolutně nic slyšet. Jen na mě kývla a dál už se o mě nestarala. Zamířil jsem tedy k baru, abych zaplatil a poté ještě udělal menší zastávku na toaletách. Do teď nevím, jestli to byla největší chyba nebo největší štěstí, že se mi v tu dobu chtělo na záchod. Vešel jsem a zhrozil se. Na zemi ležel ten hnědovlasý kluk. Rychle jsem doběhl k němu a chystal se mu zkontroloval tep, on jakoby vycítil mou přítomnost, opatrně pootevřel oči a přidušeně zamumlal.