Let me feel it (Ereri/ Riren )

8. Pondělí (End)

・・・☽☀︎・・・

Levi

     Od toho co jsem viděl Erena naposled uběhli tři dny a stále je vše tak živé a čerstvé. Každá myšlenka na něj mě ubíjí a bolí. Srdce se mi svírá při každém nádechu, je to jakoby moje srdce bylo v neustálém sevření neviditelné ruky. Mé myšlenky se však i přes to všechno stáčely k hnědovláskovi.

     Bylo pondělí a tak jsem se musel vyhrabat z postele a po dlouhé době se ukázat ve firmě. Vypravil jsem se a nasedl do auta. Ve vstupní hale se už hromadili lidé a přebíhali z jednoho kouta na druhý. Recepční kývla na pozdrav a já jí oplatil stejným gestem. Přivolaný výtah cinkl a tak jsem nastoupil. Petra už seděla za svým stolem, jen co jsem vešel do místnosti zářivě se na mě usmála .

,, Pane Ackermane máte v kanceláři návštěvu " zamračil jsem se a nechápavě se na ni podíval.

,, Návštěvu? Žádnou schůzku z dodavateli nebo autory nemám domluvenou nebo snad ano?" tázavě jsem vyklenul obočí.

,, Ne pane, je to mladý stážista, prý máte domluvenou schůzku. Nechtěla jsem ho pouštět dovnitř, ale byl neoblomný." zatvářila se zkroušeně.

,, Dobře, příště mě informujte třeba telefonicky až skončíme mohla by jste zavolat Erwina? Potřebuji s ním mluvil." Petra přikývla na souhlas a znovu se začala věnovat úředničině. Otevřel jsem dveře své kanceláře a polilo mne nepříjemné horko. Na gauči v mé pracovně ležel a nejspíše spal Eren. Zavřel jsem za sebou neslyšně dveře a přešel blíže k němu. Vyjeveně jsem se na něj koukal a přemýšlel jestli jej vzbudit a vypakovat hned nebo ho vyslechnout a vypakovat jej poté. Při dřepl jsem si k němu a pohladil jej po tváři. Tělem se mi rozlil příjemný pocit úlevy, přisoudil jsem to tomu, že je po tak dlouhé době znovu v mé blízkosti.

,, Erene vstávej." šeptl jsem a dal jej hladil po tváři. Pomalu otevřel oči a zmateně se rozhlížel okolo sebe.

,, L-L-Levi? Já-já jsem víš. Ne. To já" koktal vyděšeně.

,, Co tu děláš Erene?" řekl jsem naprosto bez emocí a s chladnou tváři se od něj vzdálil. Koukal na mě jako na přízrak.

,, Chtěl jsem s tebou mluvit." řekl s nově nabytým sebevědomím.

,, O stáži předpokládám? Protože jinak nevím o čem jiném by jsme my dva měli mluvit."

,, Nechci mluvit o stáži Levi." řekl klidně.

,, Chci mluvit o nás. O tom co se stalo. Asi jsme se oba nepochopili."

,, O tom pochybuji, už je to dávno za námi. Myslím, že by bylo nejmoudřejší na vše zapomenout a dělat, že se nic nestalo."

,, Já na to, ale nechci zapomenout! Můžeš mě jen vyslechnout. Slibuju, že pak okamžitě odejdu pokud nebudeš chtít abych zůstal." koukal na mě prosebně.

,, Neví jak začít... Víš Levi zamiloval jsem se do tebe. Chvíli jsem tomu nechtěl věřit a pořád si namlouval že to není láska, jenže srdce nedokážu oklamat ani já. Miluju tě. Nevím sice, co bude za týden měsíc nebo rok, ale vím, co je teď a chci žít teď a tady s tebou. Klidně mi to nevěř, ale v jedno věř budu ti to připomínat každičký den, když mi to dovolíš. Miluju tě Rivaille Ackermane. Omlouvám se za to, jak jsem tě od sebe po Té noci odstrkoval. Nechtěl jsem ti ublížit a nechtěl jsem ublížit ani sobě. Myslel jsem,  že to necítíš stejně jako já. Byl jsem zmatený a všechny ty záblesky minulosti myslel jsem si, že mé city jsou výplod fantazie kvůli nim. Možná jsem se spíš držel faktu, že ke mě necítíš to, co já k tobě. Opravdu se za všechno omlouvám jen jsem chtěl, aby si to věděl." ukončil svou řeč. Chvíli jsme se propalovali pohledem, pak se však jen trhaně nadechl a otočil se k odchodu. Rychle jsem jej chytil za ruku a obrátil k sobě. Zmateně na mě hleděl a v očích se mu začali tvořit slzy. Přitáhl jsem si jej blíž k sobě s pohledem upřeným do jeho očí.

,, Kdyby si mě miloval jak tvrdíš, nelíbal by si tu blonďatou holku přímo přede mnou a přitom se mi díval do očí! Myslíš si, že jsem úplně blbej Erene proč to děláš? Máš ji, tak mě nech být! Nejsem hračka na hraní. Mám taky city!" křičel jsem na něj a snažil se zahnat slzy. Odstoupil jsem od něj a opřel se o stůl.

,, Jakou... Ou... Levi, ale to vůbec není tak jak si myslíš, navíc jsem netušil, že tam jsi." zamračil jsem se na něj a on rychle dodal
,, Což na věci nic nemění samozřejmě. Nech si to prosím vysvětlit. " řekl zoufale. Přikývl jsem na souhlas a uhnul před jeho prosebným pohledem.

,, Annie, to je ta holka, ona chodí s jedním debilem ze školy. Jmenuje se Jean myslím, že chodil na tvoje hodiny literatury. On se o ni moc nezajímá i když spolu chodí. Jenže ona ho strašně miluje a chtěla nějakým způsobem ho vyprovokovat k většímu zájmu. Jean je trochu majetnický a já jsem jeho hlavní nemesis. A tak jsme vymysleli takový menší divadýlko. Annie měla přiběhnout ke mně, chytit mě za ruku a chtít si se mnou promluvit. K jeho žárlivosti totiž stačí jen malý impulz. Jean měl stát u brány školy, sice tam překáželo takový velký černý auto, ale nakonec jsme to vymysleli. Jenže Annie využila situace a nechala se trochu unést v podstatě mě využila. Políbila mě ona ne já ji, i když to vypadalo že jsem to celé z inicioval já. Hned jsem se chtěl odtrhnout, ale Jean se na to celé koukal. To vím jelikož jsem ho vyprovokoval pohledem a pak jsem málem schytal pár ran." uchechtl se a zahleděl se mi do očí.

,, Levi" zašeptal a přiblížil se ke mě
,, Prosím, nemusíš mi to věřit jen o tom třeba přemýšlej, přemýšlej o nás, o tom, že tě miluju a v životě bych ti neublížil aspoň vědomě ne." stál tak blízko, že by ani papír mezi námi neprostrčili.

,, Zopakuj to prosím." šeptl jsem zhrublým hlasem  a více se přiblížil k jeho rtům. Tichý hlásek, ten rozumný mi napovídal ať se mám na pozoru a jdu na to pomalu, rychle jsem jej však zaplašil. Slyšet Erena jak říká, že mě miluje bylo až podivným způsobem uspokojivě hřejivý.

,, Nemusíš mi to věřit jen o tom přemýšlej, o tom, že tě miluju" nenechal jsem jej dokončit celou větu a spojil naše rty v jedno. Své ruce jsem spustil k jeho bokům a přitáhl jsem si jej za ně blíž. Po chvíli jsme se od sebe odpojili a já si vzpomněl na Bagřina slova.

,, Trochu jsem pátral." řekl jsem šeptem a schoval tvář do ohbí Erenova krku.

,, hmm... a po čem ?" zašeptl a trochu se ode mně odtáhl.

,, No po těch vzpomínkách, co se nám promítají a tak. Jedna moje známá mě poslala na adresu, kde by mi... nám prý měli pomoct."

,, A zjistil si něco?"

,, Dvě duše sobě souzené,
k sobě prstenci osudu spletené.
Tisíce let k sobě cestu hledají.
Záblesky života snívají." odrecitoval jsem a zazubil se na Erena. Ten však na mě koukal jak na tříhlavou saň.

,, Prý se potkáváme už nějaký ten pátek, ale vždycky se nakonec sejdeme a dokud si nevyznáme nehynoucí lásku budou se nám promítat všechna naše dřívější setkání." Erenův pohled se změnil z nechápavého na vyděšený a z vyděšeného na radostný. Usmál se na mě a znovu si mě přitáhl do polibku. Když se naše rty od sebe odpojili, aby jsme mohli popadnout dech. Ve stejnou chvíli jsme prolomili ticho dvojhlasným

,,MILUJI TĚ"