・・・☽☀︎・・・
Po cestě zpátky jsme se zastavili na adrese, kterou mi El dala před odchodem. Byl to malý řadový domek s velmi barevnou předzahrádkou a zdmi obrostlými břečťanem. Přešel jsme od branky ke vstupním dveřím s Erwinem a Piškotem v zádech a zaklepal mosazným klepadlem. Ve dveřích se ukázala malá stařena se stříbrem ve vlasech a velmi vrásčitou tváří.
,, Dobrý den, jsem Levi Ackerman poslala nás Eleanor Smithová, prý by jste mi mohla pomoct." žena se pomalu usmála a ustoupila z cesty.
,, Pojďte dovnitř milánkové. Dáte si bylinkový čaj nebo broskvový džus?" ptala se zatímco nás vedla do místnosti plné květin a starého dubového nábytku. Všude po místnosti byli rozmístěny květiny a vzorované koberce jedna strana pokoje byla vyplněna knihami, které vypadali starší než všichni v místnosti. Vše dohromady tvořilo útulnou a příjemnou atmosféru i když to bylo trochu extravagantní.
,, Nedáme si nic děkujeme." podíval jsem se úkosem na Erwina, který si už sedal na prostornou pohodlně vypadající sedačku s piškotem v rukou.
,, Posaď se a řekni mi, co tě trápí." usmála se a sedla si do křesla naproti sedačce.
,, Kde bych začal... hmm poprvé jsme se s Erenem setkali v baru. Když jsem jej uviděl nedokázal jsem od něj odtrhnout zrak. Připadalo mi jako bych ho znal. Jakoby mi byl tak důvěrně známí. Od toho co jsme se potkali promítají se nám záblesky minulosti? Asi jsou to útržky nějakého života, který jsme ani jeden neprožili. Útržky ve, kterých jsme hlavními aktéry. Ka..." žena se najednou zvedla a přešla k velké knihovně na straně místnosti. Něco si mumlala a vytahovala jednu knihu za druhou a poté je znovu vracela do polic. Po minutě vytáhla jednu obzvlášť staře vypadající a položila ji před nás na stůl.
,, Slyšeli jste pánové někdy něco o spřízněných duší?"
,, Něco málo v pohádkách a tak... chcete říct, že já a Eren..."
,, Ne to určitě ne. Vaše situace je něco úplně jiného. I když je to neuvěřitelné vy dva se potkáváte už několik staletí chlapče." usmála se a otevřela knihu, přesně uprostřed a položila ji zpátky na stůl pokynula nám rukou.
,, Čti"
,, Dvě duše sobě souzené,
k sobě prstenci osudu spletené.
Tisíce let k sobě cestu hledají.
Záblesky života snívají"
Dočetl jsem a pohledem vyhledal Erwina, který na mě koukal s otevřenou pusou.
Od Bagry, jak jsme se po sléze dozvěděli její jméno, jsme se vydali rovnou do domu Erwinových rodičů. Se všemi jsme se rozloučili a nasedli do auta zpátky domů. Celou cestu jsem přemýšlel o Bagřiných slovech. Na takové věci nevěřím to opravdu ne, ale něco na tom přeci jen bylo. Připadal jsem si jako blázen. Erwin v polovině cesty usnul a mě nechal se svými myšlenkami samotného. K večeru jsem Erwina odvezl k jeho bytu a sám se vydal k sobě. Všechny kufry a ostatní věci jsem nechal v předsíni a padl do postele.
Koukal jsem do stropu a přehrával si vše co jsem se dnes dozvěděl.
●●●
,, Jak se toho zbavíme?"
,, Oboustrannou láskou. Dokud budete mít pochybnosti, nezbavíte se toho" Erwin se uchechtl
,, Já ti to říkal Levine! Prostě si promluvte, řekni mu, že ho miluješ a všechno bude v pohodě." s přimhouřenýma očima jsem se otočil na Erwina
,, To není tak jednoduchý Erwine!" štěkl jsem na něj. On se štěkavě zasmál.
,, Je to lehký jako facka jen musíš chtít."
●●●
Přiznat jsem to nechtěl, Erwin měl však v něčem pravdu.
ČTEŠ
Let me feel it (Ereri/ Riren )
Romantizm,, Levi?" v očích se mu zračí nejistota a ještě něco, co nedokáži rozeznat. ,, Eren?" lehce přikývne a já na něj vytřeštím oči. ,, Jak to, že znáš mé jméno?" ,, Nevím. Připadá mi jako bych vás znal celý život... Jak to že znáte mé jméno?" podívá se...
