London boy L.S.

1

Jsem Harry- Harry Edward Styles. Studuji na vysoké škole v Americe- přesněji v San Francisku. A letos se mi konečně splní sen. Pojedu na erasmus do Londýna. Ano, přesně tak- mým snem je se nechat ubytovat u úplně cizí rodiny, kde pak strávím celý školní rok...

Jen doufám, že mě nehodí k nějakému staršímu páru, nebo rodince s uřvanými dětmi- to bych asi nepřežil. Nechci, aby to vyznělo  špatně, ale mám rad svůj klid, a pohodlí.. kdyby mě místo toho dali k nějaké rodině s hezkým klukem v mém věku- vůbec bych se nezlobil... A ano, líbí se mi spíš kluci, než holky, ale jako kdyby na tom záleželo. Orientace neurčuje povahu.

Ale zpátky k erasmu. Dnes odpoledne mi letí letadlo do Anglie, kde na mě bude čekat moje hostující rodina. S mamkou, ségrou Gemmou a Robinem- mamky přítelem jsem se už rozloučil před letištěm. Teď už čekám jenom na odbavení zavazadel...

———

Konečně sedím v letadle- teď už v tom správném. Říkáte si "jako jak ve správném"? No, jednoduše. Prostě jsem nastoupil do špatného letadla- tedy skoro. Ale pro mou obranu mohu říct, že to nebyla tak úplně moje chyba. Naštěstí to těm letuškám došlo dříve, než jsme stihli vzlétnout.

Let byl nekonečný. Amerika- Anglie, asi bych se neměl divit. Po chvíli se mi podařilo usnout, takže jsem většinu cesty zaspal. Po několika hodinách spánku do mě šťouchla starší paní, která seděla vedle mě, aby mě informovala o brzkém příletu.

———

Je zbytečné si cokoliv nalhávat, jsem nervózní. Kdyby ale nastal nějaký větší problém, měl jsem u sebe telefon na agenturu, která mi pobyt z velké části zařizovala.

Furt jsem měl takový zvláštní pocit.. jako kdybych něco zapomněl... dost bych se divil, kdybych měl úplně všechno. Ale ne, tenhle pocit neměl s (ne)sbalenými věcmi co dělat. V tom mi to došlo. Už několik minut na mě dost zvláštně zíraly dva páry očí. Jedny byly ženy, která mohla být tak ve věku mojí mamky. A ty druhé? Svět se mi zatočil, a já měl pocit, že jsem se utopil v těch nejmodřejších očích, které jsem kdy viděl. Nemohl jsem z něho spustit zrak. Byl nádherný.

Po chvíli jsem slyšel tu ženu jak říká svému synovi „Lou! Neciv na něj tak, neuděláš tím nejlepší první dojem." zasmála se směrem k menšímu brunetovi, potom ovšem stočila pohled na mě. Chvíli jsme si jen tak koukali do očí, ale po chvilce mi to bylo fakt trapné, takže jsem se chystal odejít, jenže se ke mně oba dva rozešli s přátelskými úsměvy na tvářích. Bylo mi trapné je tam nechat jen tak pochodovat, zatímco já stál jako solný sloup. Tak jsem jim vyšel nic netuším naproti.

———
"Hm... Harry Styles?" Upoutala mou pozornost hnědovlasá žena. „Ano, to budu já." Usmál jsem se nazpět a potřásl si s ní rukou. „Já jsem Johannah, a tohle je můj syn Louis".
„Harry, ale to už evidentně víte." pokusil jsem se o nějaký vtípek, ale každý kdo mě zná, ví, že jsem úplně mimo, pokud jde o to udělat dobrý vtip... oba dva zasmáli, ale těžko říct, jestli se nesnažil být pouze milí.  Johannah pokračovala. „Doufám, že se ti u nás bude líbit, pokud vím, měli bychom společně strávit následující rok."

Konečně jsem dostal potvrzení mých domněnek. Budu u nich bydlet. A ano, říkají mi blesku. V duchu jsem si oddychnul, jelikož Johannah vypadala jako fajn paní, a ten Louis?Byl opravdu krásný a od pohledu velmi sympatický. Opravdu jsem se těšil, až ho lépe poznám.

První díl venku! Moc doufám, že se Vám bude příběh líbit. Děkuju že čtete, hlasujete a píšete komentáře!

*update: Pomalu upravuji všechny kapitoly, nové budou nadále vycházet, ale nemohla jsem tu hrůzu, která zde byla, nechat v tom stavu, ve kterém jsem ji tu zanechala před více než rokem. Děkuju že čtete a máte se mnou trpělivost.