London boy L.S.

11

Z Harrho pohledu

Potom co Louis odešel, zůstal jsem v u jídelního stolu pouze já s Jay. Ani bych to neměl za možné, ale jakmile odešel ten modrookej idiot, atmosféra byla najednou mnohem odlehčenější.

Bylo už něco kolem jedenácté hodiny a my měli stále tolik věcí co probírat! Nechápal jsem to. Jak je možné si po pár dnech tak neskutečně s někým sednout? A ještě ve věku vašich rodičů?! Někdo by řekl nesmysl, nebo něco o tom, že je to fakt divné, ale já bych to nazval v podstatě splněným snem. Mamka a nejlepší kamarádka v jednom. Sice ne tak úplně mamka, ale to je vedlejší. V hlavě jsem si udělal poznámku, že musím co nejdříve zavolat domu.

„Harry, nechceš si dát skleničku vína? Dneska to bude ještě na dlouho, jak na tebe tak koukám." Sám bych nedostal lepší nápad pro nekončící večer a tak jsem souhlasil.

Řekl bych, že ručičky hodin se musely nacházet někde kolem půlnoci, ale neměl jsem ani trochu chutě, či energie, abych to zkoumal.

„Jay, musím ti něco říct." Zahleděl jsem se na ni s vážným výrazem vepsaným v obličeji. I když těžko říct jak moc mi to šlo. Přeci jenom, pár skleniček už jsme v sobě měli. „Tak povídej." Cítil jsem z ní mateřskou lásku, kterou mi dávala od chvíli, co si mě vzala pod křídla. Netuším, jak jsem si něco takového zasloužil, ale jsem za to neskutečně vděčnej.

„Víš.. já jsem..." vůbec mi nešlo mluvit. Ale tentokrát v tom neměl prsty alkohol, ale vší příčinou se stala moje mysl, která mi radila ať co nejrychleji uteču a nikdy už se nevracím.
Kývla na mě a tím mi dodala odvahu k tomu abych pokračoval ve vyprávění.

„Já jsem... políbil tvého syna." Poslední tři slůvka jsem vyřkl sotva tak nahlas, aby se dostala k uším Jay. Ale evidentně se tak stalo.

Začala se hrozně moc smát. Neposmívala se mi, ale kroutila hlavou, jakoby nemohla uvěřit, co se právě doslechla. Když už ji přešel smích, rozmluvila se.

„To já ale přeci dávno vím drahoušku," řekla když viděla můj naprosto zmatený pohled, který ji zcela evidentně žádal o vysvětlení, rozhodla se pokračovat.
„Louis by si to sám zatím nepřiznal, ačkoli já už si tím jsem nějakou nemalou dobu jistá. Víš, nikdy mi nepřišlo, že by o holky jevil nějaký větší zájem... jasně, rychlovka na jednu noc dobrý, ale tím to většinou končilo. Tedy až na-" zarazila se, jelikož se musela na chvíli zamyslet, zda toho neřekla přespříliš. A já neskutečně doufám v pokračovaní. Dlouho bylo ticho a já už to přestával zvládat. Moje zvědavost mluvila sama za sebe. „Pokračuj. Prosím."

Hluboce se nadechla a pak zase vydechla. „A pak tu byla holka, která se zdála býti tou pravou. Nebo jsme si to alespoň mysleli. Říkám my, protože to nebyl pouze Louis, kdo se v ní zmýlil. Byla jsem to i já. A vlastně všichni z naší rodiny.
Začínalo to vypadat vážně, ale pak se něco pokazilo. Nevím co, nikdy o tom se mnou nemluvil. Odmítal se se mnou o tom bavit. Na tohle téma se u Tomlinsonů prostě nekomunikuje. Nikdy. Ta dívka- neskutečně mu ublížila. Ne fyzicky, ale jeho myšlenky se po rozchodu točily úplně jiným směrem, než by měly. Naštěstí se po několika týdnech vše zlepšilo a z mého nerudného a věcně ubručeného syna se stal opět ten nerudný bručoun, který pod svou slupkou schovával jen to nejlepší. Problém byl v tom, že dlouho neměl komu tuto stránku ukazovat. Možná na ni tak trochu... zapomněl. Ale neboj, ona tam je. A jsem si jistá, že až ji jednoho dne spatříš, tak si ji okamžitě zamiluješ, už nebude cesty úniku. Pohltí tě to nehledě na to, co se děje mimo obranné zdi. Věřím tomu, že ty bys mohl být tím, kdo je u Louiho zbourá."

Vlepila mi pusu na čelo a s popřáním dobré noci a sladkých snů mě nechala stát u kuchyňské linky naprosto zmateného. Celá situace se absolutně vymykala všemu, co jsem doposud zažil. Vážně mi právě moje hostující mamka řekla, že bych mohl být tím, s kým bude její syn šťastný? Jak vůbec mohla vědět že jsem- možná jsme si toho za dnešní večer řekli více, než si momentálně vybavuju.

Přemýšlel jsem nad celou, téměř čtyř hodinovou konverzací. Tolik nových věcí můj mozek nebyl schopen přijmout. Ne najednou. A už vůbec ne v tomhle stavu.

Pomalu jsem se šoural po schodech nahoru ke svému pokoji. Otevřel jsem dveře, pomalinku a hlavně potichu jsem vklouzl dveřmi do útrob pokoje. Ačkoli mě Louis pěkně nasral svým ignorem, stále jsem neměl to srdce ho vzbudit uprostřed noci.

Hlavou mi najednou začaly vířit myšlenky na vše, co jsem za posledních pár hodin či dnů zapomněl. A že toho bylo. Rozhodl jsem se vše pro teď nechat stranou. Dokonce jsem oželel i večerní, teď už spíše ranní- hygienu. Ale pro jednou se snad nic nestane.

V černočerné tmě jsem poslepu nahmatal své spací tričko. Nebo takhle, chtěl jsem. Ovšem neúspěšně. A tak jsem se rozhodl spát pouze v boxerkách. Opět. Začínal jsem na sobě pociťovat alkohol a tak už jsem se raději dál nerozmýšlel a sedl si na postel s úmyslem si lehnout- když tu mi padl pohled na polštář.
A najednou jsem byl naprosto střízlivej.