London boy L.S.

4

Z Harryho pohledu

Ani nevím, jak dlouho jsem spal, ale narušitelem mého klidu samozřejmě nemohl být nikdo jiný než Louis. Začal zuřivě klepat na dveře, jakmile vešel do pokoje, dělal jsem, že ještě spím, a tak jsem dál úspěšně (nebo jsem si to alespoň myslel) předstíral spánek.

Louis roztáhl závěsy, a serval ze mě peřinu! „Vypadni!" Začal jsem ječet jako malá holka- ano, byl jsem jen v boxerkách, tohle vidět neměl.

Smál se, jako kdyby na něčem jel, ale to je vedlejší. Jeho smích byl vážně roztomilý.. Vážně mu přijde tak vtipný, že mi zničil mojí ranní pohodu, a ještě k tomu mě vidí téměř nahého? No, evidentně ano.

Na chvíli ztichnul, a jen si mě prohlížel? Bastard jeden. To jako vážně?! „Hele Tomlinsone, ať ti do pusy nevletí moucha," napřed se jen nechápavě podíval, ale potom odpověděl „Aby tam tobě Stylesi nevletěl pták," otočil se, zavřel dveře a prostě, odešel. Já ho zabiju!

Jo, došlo mi, jak to myslel, a vzhledem k mému překvapení jsem měl pusu otevřenou dokořán- když jsem si to uvědomil, okamžitě jsem ji zavřel a začal si v duchu nadávat.

Jsem rád, že odešel, protože jinak by si mou tvář mohl přirovnat k tomu nejčervenějšímu jablíčku. Nebo rajčeti, vyšlo by to nastejno.

Šel jsem na snídani, a s údivem jsem zjistil, že už je deset hodin dopoledne. No, nevadí, dneska do školy stejně ještě nemusím..
Johannah byla nejspíš někde pryč, což mi zrovna v téhle situaci moc nepomohlo.. fakt jsem teď Tomlinsona nechtěl ani vidět, natož s ním mluvit. Bohužel jsem se tomu nevyhnul.

„Tak, co máme dneska v plánu?!" Zeptal se mě, jako kdyby to bylo na mně. Vždyť to on tady bydlí celý svůj život- já přijel včera. „Já nevím, to ty máš být můj průvodce." on jen pobaveně zakroutil hlavou. „Průvodce možná, ale ne cestovka. Takže krmení ani žádné další služby nepřipadají v úvahu." uchechtnul se „Je něco, co chceš vidět?" Na chvíli jsem se zamyslel „No.. možná by nebylo na škodu vidět-" 
„Řekl jsem žádné- "
„Naší budoucí školu" ehm... "Souhlasím, ale vážně nechceš vidět něco... ehm, zajímavějšího? Myslím, jako z města," měl pravdu, to znělo mnohem zábavněji. „Tak jo," usmál jsem se a on mi to oplatil svým úšklebkem. „Fajn, za dvacet minut vyrážíme," pokýval jsem hlavou, že to beru na vědomí.

Zdá se mi to, nebo ho někdo přes noc vyměnil?Najednou se chová úplně v pohodě. Upřímně, nezlobil bych se, kdyby to tak zůstalo. Na dnešní den se vážně těším, navíc, je to poslední den prázdnin, a pak rovnou nástup na vysokou.
Bude to rozhodně dost zajímavý rok, o to víc, když bydlím s Tomlinsonovýma. Hlavně s Louisem...

———

Celý den jsme strávili s Louisem venku, ukazoval mi různé památky v Londýně, zašli jsme se podívat i na (už od zítřka) naší školu. Musím uznat, že Londýn je něco úplně jiného než Amerika. Vlastně se mi tu líbilo víc než v mém rodném městě. Londýn je okouzlující. Sice všichni někam spěchali, ale vypadali spokojeně.

To se ovšem nedalo říct o Louisovi, který jakmile překročil práh domu, vrátil se do své ulity žalu a nabručenosti. Do večeře jsem s ním nepromluvil, ale s Jay jsme si povídali asi hodinu.

Při večeři jsme se s Louisem domluvili, že společně zítra půjdeme do školy, alespoň se neztratím sám. I když ztratit se s Louisem by nebyla žádná výhra.

Vůbec netuším, jak to bude zítra probíhat, tak jsem se raději smířil s tím, že to bude dost chaos, ale ani tato myšlenka mi nebránila v úsměvu. První den v nové škole, v novém městě, s novými lidmi. To zní jako nový začátek! A nový začátek zní jako pěkné klišé.. nevadí.

Moc doufám, že se vám příběh bude líbit!  *po celou dobu psaní poslouchám Walls! Jaká je vaše nejoblíbenější písnička od Louiho?! Za mě Habit, Miss you a .. no vlastně všechny, ale tyhle dvě nejvíc

*Update: kapitola zeditována!