London boy L.S.

14

Nestojím o čas strávenej s tebou!" Najednou se na nás upíral víc než jen pár očí.

„No, hlavně že když ses včera večer tisknul k mé nahé pokožce, tak ti to vůbec nevadilo!"

Kur-

Já toho zmetka zabiju. Ať si dělá co chce, ať mele co chce, ale ať mě do toho svého dramatu laskavě nezatahuje! Co mu je kurva do toho, že jsem měl slabší chvilku! A navíc, on zrovna také neprotestoval...

Poslední, co jsem zaregistroval byla jeho kudrnatá hlava mířící světelnou rychlostí pryč ze třídy. Už jsem po něm ani nestihl nic zařvat nazpátek. Jestli mám chuť teď někomu do boty dát pavouka a kečup, byl to právě Harold.

Svůj pohled jsem nasměroval ke svým kamarádům... jenže ti místo toho, aby něco řekli, tak se smáli a popadali se za břicho. Někdy je fakt nechápu. Byl jsem nasranej sám na sebe, že jsem se jeden večer neovládl a prostě se stal zkrat. Copak já za to můžu?! Ano. Samozřejmě, že ne. Mám takový nekalý pocit, že se toto stane žhavým tématem, nehledě na náš věk.

„Tak za ním běž ne?!" Tohle byl zase pro jednou Liam. Proboha. Proč bych měl tomu pošukovi lézt do zadku-nebo on tobě... to on byl ten, kterej to všechno posral. A já už si pomalu začínal myslet, že bych ten rok mohl ve zdraví přežít. No, zcela evidentně jsem se pletl.

Celá třída evidentně neměla nic lepšího na práci, než očumovat. Co tohle je zase za vypatlance?! Harold mezi ně dokonale zapadá. Vlastně ne. On by zapadl tak maximálně v blázinci.

Nechtěl jsem ani myslet na to, co se stane po příchodu domu, naštěstí tohle pro mě teď ještě stále byla velmi vzdálená budoucnost, takže jsem se rozhodl to nechat plavat. Opravdu jsem si chtěl užít alespoň jeden den klidu. To mi ovšem nemohlo vyjít.

Rozešel jsem se na chodbu a v závěsu za mnou šla Gigi s Liamem a Niallem. Ten se ovšem s omluvným pohledem směřovaným k Liamovi vypařil- pravděpodobně za Harrym. Nechápal jsem to, zase. Proč jsem to vždycky já. Naštěstí Liam vypadal, že nemá potřebu někam zdrhat. „Vážně jsem to tak posral?" Ani mi nedošlo, že jsem to řekl nahlas. „Mno... řekl bych, že byste si mohli podat ruce." A jenom se tomu ušklíbnul. No jasně, jak jinak. Další hodinu jsme naštěstí neměli společnou s Haroldem. Já měl materiály a on... vlastně ani nevím co, o jeho rozvrh se nezajímám. Výtvarku.

Z Harryho pohledu

Nebudu lhát, neměl jsem sebemenší ponětí, proč moje ústa opustila taková- s prominutím- sračka. Asi jsem měl holt potřebu mu nějak oplatit to jeho ne zrovna přátelské chování. Zasloužil si to. Neměl na mě být tak hnusnej. Vlastně bych se vůbec nedivil, kdybych ho večer zase spatřil ležícího v mé posteli. Vlastně jsem si tak povědomě usmyslel, že tam doopravdy bude. K čemuž jsem samozřejmě neměl sebemenší důvod. Nelíbil se mi.

I když usínaní v jeho náruči, nebo líbání jeho rtů...

Sklapni! Ne, ne a ne! Není jediný důvod, proč by se ti měl k sakru líbit. Ano je kluk, ale neznamená to, že všechno co má péro musí být tvou spřízněnou duší.

Ale-

Prostě ne. Chová se jako idiot. Zapomeň na to. Řekni mi prosím tebe jedinou věc, co je na něm přitažlivá.

Jeho zadek,

Jo, to máš možná pravdu, ale tím to tak končí. Ale když to tak vezmeš-

Jeho rty, hlas, rozcuchané vlasy, styl oblékání, pohled, to jakým způsobem mluví, když je naštvanej, to jakým způsobem mluví, když jsme sami...