London boy L.S.

7

Z Louiho pohledu

Druhý den školy. Díky bohu za Liama, seznámil jsem se s ním už na střední. Takže první hodina by nemusela být až takovým utrpením. Harold si evidentně také někoho našel...

Střelil jsem po něm vraždící pohled, ale víte co? Ani si mě nevšimnul! Bavil se s tím blonďatým střetem. Tak ať, co mi je do toho... ale proč sakra s ním a ne se mnou?

„Louisi?" Jen jsem na Liama kývl na znak toho, že vnímám, aby mohl pokračovat. „Proč se tak díváš na toho kudrnáče ve druhé lavici?" Když jsem zdvihl obočí a snažil se dělat, že je mi Harry úplně jedno, tak nějak to.. „Tobě se líbí!?" Nezafungovalo.

„Ne! Proboha... jen u nás bydlí a začíná mi pěkně lézt krkem." „Ahaa, takže nový bráška?" Nevím, co na tom Liamovi přišlo tak vtipné.

„Tak trochu..." přiznal jsem. „Ale celkem sexy bráška." Pokrýval hlavou uznale Liam a já měl chuť mu vrazit pěstí. „Klid, klid. Já ti ho nevezmu." Začal se hned obhajovat a smát, už mě začíná fakt srát a to jsme se teď dva měsíce skoro nevídali.

„Ty máš co říkat Liame. Kdybys nebyl tak zabraný do toho blonďatého skřítka vedle Harryho, tak by sis možná všiml své sliny a utřel si ji." Teď jsem to byl já, kdo se smál. Liam otevřel pusu, aby řekl něco na protest, ale v tu chvíli vešla do třídy nějaká blondýna... to všechny učitelky navštěvují tu samou kadeřnici?! „Fajn, pro tentokrat jsi vyhrál." Zasyčel směrem ke mně a já nemohl udržet smích.

„Pánové, neruším vás? Právě začala hodina, tak se podle toho chovejte." Zněla tak sebevědomě, až se mi z toho udělalo špatně. Tuhle asi taky nebudu mít zrovna v lásce. Narozdíl od- nad čím to zase sakra přemýšlím!? Bohužel, odpověď se už pár dnů nezměnila... to kudrnaté individuum.

Z Harryho pohledu

Co vám budu povídat, škola je super. No ještě aby ne, když jsem sem kvůli ní letěl přes celý oceán. A díky Niallovi je i sranda. Zrovna máme technické kreslení- bohužel pro mě, ta učitelka si na mě zasedla hned v první den, co jsem jí přišel na oči. Ale... nebyl jsem jediný, protože brunet vedle mě, ano mluvím o Louim, na tom byl úplně stejně. No jo no... holt přijít pozdě na historicky úplně první hodinu asi nevyvolává dobrý dojem.

Naštěstí mi to nijak zvlášť nevadilo, protože rýsování, matika, propočítávání a měření ... to je moje silná stránka.

Zas se ozval ten nesnesitelný pisklavý hlas. „Taak, a abyste se lépe poznali, tak si dáme nějaký skupinový projekt!" Pronesla nadšeně a ještě si tleskla. Ovšem nadšení od studentů se jí kupodivu nedostalo.

Třídou se rozneslo šeptaní, jak se všichni dohadovali ohledně týmů. Ne že by to k něčemu bylo.

„Ticho! Týmy jsou neměnné, takže neexistuje, aby se někdo prohodil. Jasné?" Všichni jen otráveně přikývli hlavami. „Vašim úkolem bude udělat plán domu, který bude zahrnovat tři plnohodnotné byty. Přednášet váš výtvor před třídou budete za tři týdny. Provedení nechám na vás... a ještě jedna věc, známka z této práce bude tvořit polovinu vaší známky na pololetní vysvědčení." Opět se třídou rozneslo brebentění... ach jo, a pak kdo je tady drbna.

„První tým-Payne, Horan, Tomlinson-" Louis vedle mě se spokojeně usmál. „- a Styles" usmál?! Teď už se z jeho tváře úsměv vytratil. A já abych pravdu řekl... jsem také nebyl zrovna nadšený. Tři týdny pekla.

Podívali jsme se na sebe. Od toho naštvaného výrazu jsme měli oba daleko. Teď už naše tváře zdobily úšklebky, které neznačily nic dobrého. Vážně jsem říkal tři týdny pekla?! Jo? Tak teď už to mohu říct zaručeně.