8

36 5 0
                                    

Z Harryho pohledu

Možná jsem se zapomněl zmínit... ten telefon, který si u mě Louis ráno nechal, jsem si dal do kapsy od džínů. A jelikož jsem dnes měl pouze krátké tričko, tak o něm musel vědět. Zvlášť když seděl vedle mě.

Učitelka dorozdělila ostatní spolužáky do týmů, upřímně, bylo mi to úplně jedno.

Zbytek hodiny jsme si s kluky sesedli k sobě a začali pracovat na návrzích. Ačkoli to tak ze začátku nevypadalo, docela nám to společně šlo. Všiml jsem si, jak Liam po očku sleduje Nialla. Zamračil jsem se, tohle se mi vůbec nelíbilo. Jen pro upřesnění, ten leprikón se mi nelíbí, ale už za tu chvíli co se známe mi opravdu přirostl k srdci. A rozhodně nechci, aby si něco začal s Liamem... jaký asi bude, když se baví s tím blbcem Tomlinsonem... No, jistý obrázek už jsem si o něm stihl udělat.
A nebyl jsem jediný, kdo si toho všimnul. Louis na mě hodil vševědoucí výraz, který říkal 'vidíš to taky?' Musel jsem se nad tím pousmát.

Hodina skončila zazvoněním a učitelka odešla s tím, abychom začali makat na projektech a že se uvidíme další společnou hodinu.

Šel jsem chodbou, když v tom se ke mně přiřítil Louis. „Haaary!" Zastavil jsem se a on svým bokem narazil do toho mého. V břiše se mi rozlili motýli, jak já je nenávidím.

Jednu ruku mi jakoby omotal kolem pasu, nevěřícně jsem se na něj podíval, jenže on sjel až k mému zadku. To si dělá srandu?! Viděl jak jsem v rozpacích a tak té situace náležitě využil. Sjel mi do kapsy od kalhot a s vítězoslavným úšklebkem si vzal svůj telefon. Hajzlík jeden mrňavej.. jen jsem nad tím protočil oči, jenže když jsem se sklonil, tak mi dal rychlou pusu na tvář a zamířil pryč.

„Děkuji mockrát Hazzoušku!" Stihl ještě zavolat. Z jeho hlasu byl jasně znát smích. „Hele! Až mi budeš chtít příště sáhnout na zadek, můžeš to říct rovnou!" „Debile!" Pak se ztratil v útrobách školy... nemohl jsem se pomoct a prostě se musel usmívat. Jak já ho nenávidím.

Celý zbytek dne jsem místo nad učivem přemýšlel nad tím, jak bych to mohl tomu trpaslíkovi oplatit. V mé hlavě se začínal rodit dokonalý plán. Poslední dvě hodiny jsou tělocvik... pomsta bude sladká Tomlinsone. Můj plán byl totiž-geniální.

Z Louiho pohledu

S ostatními kluky nejen z našeho ročníku jsme už byli v šatnách a převlíkali se na hodinu tělocviku. Absolutně nechápu, proč se tento předmět vůbec učí na designérské škole.

Když jsem viděl Harolda jak si sundaval tričko a nahrazoval ho tílkem... ten pohled jsem si prostě nemohl odpustit. Pro mou smůlu mě načapal, jak na něj civím, ale místo nějaké vtipné hlášky na můj účet se pouze potutelně usmál. Co jemu se honí hlavou...

Přišel náš tělocvikář. Vůbec bych ho na tělocvikáře netipnul vzhledem k jeho... tělesné kondici? To už jsme ovšem stáli vyrovnaní v řadě, připraveni na nástup.

Učitele pohled na nás evidentně rozesmál „Jsem James Corden, tak alespoň víte, kdo vás tady bude ještě několik let tyranizovat." Zasmál se, abychom pochopili, že si dělá pouze srandu, přidali jsme se k němu. „Takže cházko, pro dnešek si zahrajeme vybíjenou na týmy. Kapitáni budou" nakoukl do třídnice našeho ročníku „... Malik a.. a třeba Horan."

Rozdělili jsme se do týmů a začalo se hrát. Z čeho jsem měl velkou radost byl fakt, že je Harry ve druhém družstvu než já. Musel jsem mu ukázat, kdo je tady pánem vybíjené. Já, samozřejmě.

Z našeho týmu jsem zbyl už pouze já, takže to bylo na mně. Na druhé straně byl- jak jinak než Harold... s Liamem. Jestli mě tihle dva zničí, tak úhořím v pekle za svoji neschopnost.

Z Harryho pohledu

Tak, teď přišel čas moji odplatu. Musel jsem se sám pro sebe ušklíbnout. Louis už byl na druhé straně sám.

Liam právě chytil míč od Malika a já se "jen tak náhodou" začal protahovat. Dal jsem si dlaně na pokrčená stehna a... dejme tomu, že jsem dával Tomlinsonovi na obdiv můj zadek. Jop, to byl můj plán se zaručenou funkčností.

Liam na mě vrhnul pohled který říkal "ty seš idiot" ale zároveň "právě teď jsme vyhráli." Samozřejmě mu byl jasný můj úmysl.

A přesně podle očekávání, Louis věnoval větší pozornost mému pozadí, než míči, který se na něho řítil.

Ale už bylo pozdě. Liam má prostě sakra dobrou mušku a i když jsem si jistý, že za všech okolností by stál na Louiho straně, teď jsme byli tým.

Všichni od nás nadšeně tleskali a pískali. A Corden řekl pouze „Kdyby se Louis nezahleděl na Harryho- ehm... no to je jedno, dejte si deset minut pauzu, a pak začínáme s novými kapitány, novou hru." Šklebil se. Může se vůbec učitel šklebit?!

Byl jsem rudý až na tom zadku... ale nebyl jsem jediný. Hodiny těláku budou evidentně opravdu výživný.

________________________________
Po dlouhé době, delší kapitola... už jsem myslela, že tahle povídka umře, ale jakmile se naskytlo víc času, tak jsem se zase pustila do psaní. Budu moc rada za jakoukoli zpětnou vazbu!
PS. Věřte mi, že s Jamesem ještě bude sranda.

London boy L.S.Kde žijí příběhy. Začni objevovat