London boy L.S.

5

Z Pohledu Louise

Vzbudil mě budík. Což by nebylo nic neobvyklého, ale něco tu nehrálo. V tom mi to došlo. Tohle není moje vyzvánění. Barbie girl opravdu není můj styl. Harry? Musel jsem se uchechtnout.
To znamená, že je dnes 1. Září, takže první den školy, super. Chvíli mi trvalo než jsem se probral, ale pak mi došlo, co se vlastně děje. Mám nového spolubydlícího, nebo brášku. Tak jako tak byl dostatečně sexy na to, abych nad ním přemýšlel.

Neochotně jsem vstal z postele, oblékl se, vykonal ranní hygienu, a potom došel na snídani, kde už na mě čekali mamka s Haroldem. „Dobré ráno," ani jsem se nepokoušel o úsměv, dneska to stejně nemá cenu. „Dobré," odpověděli oba sborově. Mám pocit, že mě moje mamka právě vyměnila za Harolda, no jo pan "dokonalý". Rychle jsem snědl snídani a zdejchnul se do pokoje.

Neměl jsem co na sebe. A neměl jsem tušení, jestli si má cenu brát batoh. Už jsem začal fakt vyšilovat. Evidentně jsem byl dost zoufalý, protože jsem se uchýlil k té největší hlouposti, kterou jsem mohl udělat, a navíc, zakázal jsem si to- „Harry, bereš si batoh?" Po chvíli přiběhl z kuchyně „Asi ne, jenom nějaký blok a tužku. A Louisi? Košile by byla fajn," mrknul na mě. Jeho ďolíčkový, krásný úsměv a věčně dobrá nálada mě jednou zabije.. „Dobře, dík," rychle jsem si vzal propisku, a nějaký sešit.

———

Už jsme stáli před školou, celkem nervózní, ale zároveň nedočkaví, co se bude dít. Zjistili jsme, že jsou dvě třídy našeho ročníku, no na neštěstí jsme byli v té stejné, jak jinak taky, že jo.

Došli jsme společně do třídy, a jelikož moje orientační schopnosti jsou někde na pod bodem mrazu, a Harry na tom evidentně nebyl o moc lépe, tak jsme naši třídu hledali dost dlouho. Bylo to jenom něco kolem dvaceti minut, ale to stačilo na to, abychom přišli pozdě. Na obranu mohu říct, že jsem tu poprvé, je to obrovský, chaotický areál.

A jelikož nám to trvalo fakt dlouho, tak těsně před tím, než jsme našli třídu, zazvonilo. No super, hned první den přijít pozdě, bravo Tomlinsone, bravo. Harryho výraz vypovídal za vše- jsme v háji. Prosebným pohledem jsem se kouknul na Harryho, ten zaklepal na dveře a po vyzvání je otevřel.

Naskytl se nám pohled na naši třídu. Na první pohled v dobrý. Co ovšem nebylo v pohodě, byl smrtící pohled naší nejspíš třídní učitelky.
„Ale! Kdopak se rozhodl nás obdařit svojí přítomností na první hodině?" Tenhle pisklavý hlas mi už teď příšerně lezl na nervy, stejně jako asi 50letá blondýna, které patřil.

Harry to naštěstí vyřešil, za což jsem mu byl momentálně fakt vděčný „Moc se omlouváme, trochu jsme se ztratili v budově. Jo... Já jsem Harry. Harry Styles," pak mi došlo, že se očekává odpověď i ode mě „Já jsem Louis Tomlinson." Učitelka sice nevypadala zrovna nadšeně, ale jenom řekla, ať se posadíme, a příště si více hlídáme čas, že tohle rozhodně nehodlá tolerovat. Pak už jsme se mohli posadit do lavice. Jak jinak než do první řady. Aby toho nebylo málo, naše místa byla přímo před katedrou. Jasně, tahle místa nikdo nechce. A jelikož nikde jinde nebyla místa, tak jsme s Haroldem skončili spolu.

Z Harryho pohledu

Učitelka říkala něco ohledně toho, jak to tady na škole chodí, ale já jsem jí nevěnoval ani špetku pozornosti. Měl jsem na práci něco mnohem důležitějšího- koukat se po třídě. Do oka mi padl jeden blonďák, který vypadal, že by se s ním dalo normálně bavit- zrovna se něčím cpal, a nevypadal, že by ho zajímalo něco jiného než jeho jídlo. Louis si něco zapisoval do bloku, nechápu proč. Vždyť je to úplně zbytečný. Do konce hodiny zbývalo ještě pár minut, a já myslel, že umřu, nebo spíš usnu nudou.

Konečně zazvonilo, a já se rozhodl, že se trochu seznámím. Nikdy mi nedělalo problém zapadnout do kolektivu. Přišel jsem za tím blonďákem, který byl asi o hlavu menší než já. „Ahoj, jsem Harry," usmál jsem se. „Já vím" odpověděl, můj zmatený výraz ho donutil pokračovat.

„Asi bych se taky mohl představit, jsem Niall." na tvářích se mu usadil úšklebek. Musel jsem se zasmát, vypadá to, že by z nás mohli být kámoši, vypadá fakt fajn. „To jsem si všimnul Neile." Ten jeho výraz - asi mě chtěl upálit pohledem „Jsem Niall! N I A L L!!"
„Jasně promiň," řekl jsem s náznakem smíchu v hlase. Začali jsme se bavit o všem možném, dokud nezazvonilo na hodinu, po které nás podle blonďáka měli pustit domu. Domluvil jsem se s ním, že bychom mohli někam zajít a trochu víc se poznat. Prý už tady také pár lidí zná, takže bude fajn, když se seznámíme.

———

Po škole jsem s Niallem a jeho kamarádama šel ven. Vlastně jsem si to celkem užil, takže jsem s úsměvem na tváři odcházel domů. Došlo mi, že nemám klíče a tak jsem zazvonil. Otevřel mi Louis, který se s pobavený výrazem opíral o futra dveří, čímž mi znemožňoval dostat se dovnitř.

Chvíli jsem na něj jen tak koukal, když mi došlo, že mě dovnitř jen tak rozhodně nepustí. S hraným otráveným výrazem jsem udělal krok zpátky, na znak toho, že se vzdávám, takže Louis přestal dávat pozor, čehož jsem okamžitě využil.

Rychle jsem k němu přišel, a začal ho lechtat. Začal se tam svíjet jako kobra, a smát se jako umírající lachtan.

Začal jsem se smát s ním „Harolde pust mě!" Hystericky se smál a mně to přišlo až roztomilé. „A co za to?!" Fakt mě bavilo ho provokovat. „No já nevím, třeba..." chvíli dělal, že přemýšlí, a já ho přestal lechtat, což se ukázalo jako osudová chyba.

Louis se mi vysmeknul, vběhl do domu a jenom zpoza dveří zakřičel „Třeba tě někdy pustím dovnitř," zasmál se a odběhl nejspíš do pokoje.
Teď mě fakt naštval. Tohle si ten prcek dovolovat nebude!

Po chvíli mi přišla Louiho mamka otevřít dveře „Už pojď prosimtě," řekla s úsměvem. „Děkuju," odpověděl jsem vděčně a vydal se k sobě do pokoje. Když jsem ale uslyšel tekoucí vodu, tak jsem dostal nápad. Louis se musel sprchovat. Otevřel jsem dveře do koupelny. Divím se, že se nezamknul. No, jedině dobře pro mě! Vzal jsem jeho oblečení, které si tam přichystal, a jako třešničkou na dortu jsem zhasnul. No nejsem já geniální? Ještě jsem zakřičel, aby mě přes tu vodu slyšel „Až se budeš chtít obléknout, tak věci máš u mě!" Mrkl jsem na něj, i když to nemohl vidět.

Vítězoslavně jsem se vydal do pokoje, a čekal, než ten skřítek vyjde z koupelny.

Sama tomu nemůžu uvěřit, ale dneska to je přes 1000 slov! Doufám, že se vám příběh líbí! Budu moc ráda za každou zpětnou vazbu!

Update: kapitola zeditována
Děkuju, že čtete, hlasujete a píšete komentáře!